poster

Lost Highway

  • francouzský

    Lost Highway

  • slovenský

    Lost Highway

Drama / Mysteriózní / Thriller / Krimi

Francie / USA, 1997, 135 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • pan Hnědý
    *****

    Hypnotická do detailu vytvořená hra s divákem. David Lynch nepochází z našeho světa. Baví mě, že si určuje své linie jako malíř, nebo skladatel, pracuje se svou prací a pohrává si s námi jako s loutkami (voodoo) a jen čeká, kdy do nás bodne ostrý předmět. Rozštěpené související linie příběhu podkládající se v jeden celek je zdánlivě nemožné. Tolik tajemství neskrývá žádný jiný film.(25.3.2012)

  • -bad-mad-wolf-
    *****

    Cítit se jako magor při sledování filmu, jehož tvůrce chvílemi z magorství obviňujete rovněž, má nepochybně něco do sebe. Úvodní část se řadí mezi nejděsivější filmové pasáže, které jsem v životě viděl a později není o moc lépe. Hlava začne pořádně šrotovat nejpozději ve vězeňském středobodu děje a posléze se patrně začnete pokoušet o první možné interpretace. Napadne vás něco o schizofrenii, napadne vás něco o falešném začátku i konci - snímek totiž naoko začíná právě až v momentě vězeňského "přerodu", ve skutečnosti ale jako by chytrý dějový koloběh začátek ani konec vůbec neměl. Výkladů mě nakonec napadlo několik, jistý si ovšem nejsem žádným. I tak ve mně tahle šílenost rezonuje dodnes.(27.6.2010)

  • Šakal
    *****

    A POTOM SE TO STALO....ta kouzelná chvíle, tak jiná a tak (s)nová, byla jak ty ostatní, dokud jsem Tě nepotkal. A pak se to STALO.....úplně mě to ohromilo, věděl jsem, že i ty to cítíš. Viděl jsem Ti to na očích. Sladší než víno, měkčí než letní vánek. Mám všechno, co chci, vždy, když Tě objímám. Ta kouzelná chvíle, když se tvé rty blíží k mým, bude trvat navždy..... Člověk se nestačí divit, když sleduje místní " odborné rozbory " Davidova díla. Možná je lepší to tolik neřešit, jednoduše se tomu podat a užít si " to ". Lost Highway je snový, surrealistický, schizofrenní snímek. Robert Loggia to však " řekl "nejvýstižněji a za mě. Jedním slovem NÁDHERA. Poetický, mystický, HEBKÝ snímek jak hovno z kachní prdele. Co kdybych vás pozvala na večeři já....Nemyslím, že je to dobrý nápad.... JÁ si naopak myslím, ten nejlepší...DÍKY za to! Lost Highway, to je typický Lynch, nádherně budovaná atmosféra, parádní (experimentální) kamera ( zejména hra světla a stínů je úžasná ), vynikající herecké výkony ( a to i přes fakt, že v dosti případech i samotní herci " neví co hrát " ), uhrančivá Femme Fatale Patricia Arquette, vše navíc umocněno působivým hudebním doprovodem, kde dvorní Lynchův skladatel A. Badalamenti dává tentokráte prostor i jiným personám jako jsou David Bowie, M. Manson, Nine Inch Nails a především k mému velkému překvapení a potěšení ( nepamatoval jsem si na ně z mého prvního shlédnutí ) německým Rammstein. Přestože ( co se týče této Lynchovi " polohy " ) je pro mě osobně TOP Mulholland drive, i v tomto případě pod 5* nemůžu a ( ani nechci ) jít.(28.9.2010)

  • Skejpr
    *****

    Je těžké hodnotit film, který sem nepochopil.. Zase.. na rozdíl od Mullholand drive ovšem Lost Highway působí dojmem, že to tentokrát má nějakej hlubší smysl, který by se při troše štěstí dal objevit..ale nevím... Jinak po technické stránce naprosto skvělé, Lynch naprosto mistrovsky míchá prvky mysteriózního trihlleru, psychologického Teenagerského dramatu a hororu k posrání, dopněno naprosto perfektně sedící hudbou, střídá zdlouhavé depresivní záběry na temná zákoutí s velide videoklipově střiženmi záběry, herci podávají velice zvláštní herecké výkony (především Bill Pullman v první části...) Rozhodně lepší než Mullholand Drive...(5.4.2006)

  • Eodeon
    *****

    David Lynch nás opět vnáší do nepochopitelných snových kreací. Lost Highway je pro něj v mnoha ohledech typickým filmovým projevem s prvky surrealismu, kde časová posloupnost existuje pouze zdánlivě a ani smrt není tím pádem definitivní. Inovací jsme se dočkali zejména po technické stránce. Do té doby Lynch tolik neexperimentoval s kamerou, ale zde vidíme množství rozostřených nebo houpavých záběrů. Znovu se také setkáváme s mistrovskou prací se světlem a stínem, čemuž napomáhá už rozvržení některých interiérů. Jsou prostorné, ale přesto tunelový efekt způsobuje pocity ohrožující uzavřenosti. A také je skvělá kompozice obrazu a ladění barev. Už u Mulholland drive mě napadlo přirovnání k obrazu, ale to jsem ještě nevěděl, že David Lynch je zároveň také malíř. Díky barevnému provedení a snaze o divácký odstup od děje připomíná Lost Highway obraz ještě více. Skvělá hudba k filmu je prací Angela Badalamentiho (Mulholland drive, Blue Velvet, Rabbits) a zmínku si zaslouží i Barry Adamson (především za skladbu Hollywood Sunset), Rammestein (za skladby Heirate Mich a Rammestein) a Marilyn Manson (Apple of Sodom, I Put A Spell On You), který se ve filmu dokonce na krátkou chvíli objevil. Především hudba dotváří poutavou atmosféru Lost Highway a jen o tu v tomto filmu jde. O příběh ne, ten pro Lynche není nijak podstatný. Všude jinde tvoří na filmu to hlavní, z čehož se teprve odvíjejí souvislosti, ale ne zde. Příběh je zde "jen" jedním z mnoha nástrojů ke kreaci atmosféry, vedle hudby, obrazu, dialogů s přesahem sémantiky - to vše mistrně vede po dlouhé ztracené dálnici k jediné věci, k pocitům. Už nádherná skladba I'm Deranged od Davida Bowieho při úvodních titulkách a hypnotická jízda po setmělé dálnici uvrhá diváka do mysteriózního ladění filmu, ale po několika podivných událostech bez zjevného vysvětlení film zcela uchvátí. Prvním Lynchovým filmem, který jsem viděl bylo Mulholland drive a já, nepřipraven, se bláhově snažil hledat ve filmu logiku a uvažoval jsem nad důvody. Od Lost Highway jsem už věděl, co mám čekat, ale i tak jsem zmaten. David Lynch nás postupem opět uvádí do svého světa nočních můr, který se prokresluje ve spoustě jeho filmů. Obývají ho bytosti navenek podobné lidem, jejichž úmysly se vymykají našemu chápání. Náhoda zde pracuje s takovou bezchybností, až se může zdát, že celé to šílenství je vlastně do detailu promyšlené! To ale není pravděpodobné. Lynch spíš nechává diváka, aby si sám domyslel některé důvody a souvislosti. Vysvětlením by mohl být citát z filmu; "Rád si pamatuji věci po svém. Ne nezbytně tak, jak se staly." Narozdíl od Eraserhead je snová myšlenka Lost Highway zastřena iluzí realističnosti, která se ovšem brzy rozplývá (je to snad útok proti stereotypu diváckého vnímání jako u seriálu Rabbits?), a doplněna o mnohé symbolistické motivy. Některé nové, jako například záběry na soumračné nebe nebo západ slunce (asi je marné v nich hledat nějaký zvláštní význam, i když pokud jde o Davida Lynche, nic nemohu vyloučit), a některé typické, jako třeba v hrozivé předtuše hasnoucí světlo nebo samovolné krvácení z nosu. Další podobnost s Mulholland drive můžeme najít v postavě Renee/Alice (Patricia Arquette). Je Alice zároveň Renee, nebo jsou to sestry? Obě se přeci zmínily, že Andyho potkali v klubu Moke's. Proč na konci byla na fotce jen jedna dívka? Možná, že Renee jen (stejně jako Camilla v Mulholland drive) změnila barvu vlasů, což symbolizuje přetvarování identity. Blond vzbuzuje dojem andělské neposkvrněnosti, zvláště je to vidět v jedné milostné scéně ke konci, kdy žhnoucí vlasy Patricie Arquette dokonale kontrastují s okolní černotou. Kde vlastně byla Renne tu noc, kdy Fredovi řekla, že si jde číst? Proč se mu zdráhala ukázat nalezenou videokazetu? Ona ví očividně víc. Vlastně hodně osob ví víc, než náš hrdina. Jakoby jen před ním svět skrýval tajemství. David Lynch demytizuje stará dogmata o záhadnosti a adaptuje tyto jevy na současný svět a dnešní technologický způsob života. Dává je do souvislosti s dnešními technologiemi (mobilní telefon, videokazeta, kamera) a tak vzbuzuje děsivé tajemno. Hrozící události se totiž nyní týkají i našeho života. Nesouhlasím s mnoha tezemi, prohlašovanými o Lost Highway. Především s tím, že se jedná o dva propojené příběhy. Ne, je zde jednolitý příběh, tvořený dvěma elementy, lišícími se rytmem vyprávění, hudebním provedením atd. Netvrdím, že Fred Madison a Peter Dayton jsou jedinou osobou, ale ani, že jsou dvěma nesouvisejícími muži, propojenými náhodou osudu. Vždyť v samotném filmu se říká; "Náhody nejsou nikdy náhody." Ve filmu je také mnohokrát vyřčena pochybnost nad skutečnou identitou postav. Příběhy obou mužů jakoby kroužily ve středové souměrnosti na moebiově smyčce a setkávaly se vždy v jediném bodě, který představuje proti proudu času explodující chata v pustině. Jsou to paralelní životy o vině a trestu. Moebiova smyčka se vymyká času i prostoru; "je to místo, z něhož není úniku. A právě na takové místo je poslán odsouzenec a neví, kdy přijde kat a vpálí mu kulku do týla." Je snad to ono pozvání, o kterém záhadný muž (Robert Blake) hovoří? V "obyčejném" filmu by se dalo čekat, že závěr vše vysvětlí, ale zde naopak. Lost Highway je začarovaný kruh bez konce ani začátku.(11.2.2006)

  • - Poslední film pro Richarda Pryora. (HellFire)

  • - Krom Marilyna Mansona se na konci v pornofilmu objeví i baskytarista Marylin Manson band Twiggy Ramirez. (Othello)

  • - Tři obrazy nad pohovkou Freda a Renée jsou ve skutečnosti malované bývalou ženou Davida Lynche. Na jednom z nich je text, který čte matka od své dcery. Text je: „Milá maminko, mám pořád ty sny o rybách. Koušou mě do obličeje. Řekni tátovi, že už nebudu spát. Ty ryby jsou úplně holé a šílené a chybíš mi. Jeho žena mě nutí jíst pstruhy a ančovičky. Ty rybky dělají zvuky, jako by bublaly. Jak se máš [nečitelné] v pohodě? Nezapomeň zamknout dveře, ty ryby [nečitelné] mě oni mě nenávidí. Mám tě ráda. DANA.“ (Othello)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace