Siegmund

Těšil jsem se na nový slovenský film, ale byl jsem velmi zklamaný. V prvé řadě mi vadil značně nekvalitní zvuk. Přesto, že umím slovensky opravdu dobře, musel jsem si televizi pustit dost nahlas, abych dobře slyšel a rozumněl všechna slova. Vadilo mi, že děj neměl pořádný spád. Vše bylo takové jakési unuděné. Přišlo mi divné, že Marta oznamuje svému muži, že je ve 2. měsíci těhotenství, někdy v zimě, spíš v předjaří. A když jde prakticky rodit, je stále ještě předjaří. Nebo že bych se špatně díval? Ve filmu je vždy naznačen nějaký problém, nějaká zápletka, ale nikdy jsem se nedočkal jejího řešení. Film mi přišel jako ponurý slepenec různých příhod a zážitků. To způsobilo, že mi možná unikly nějaké skryté dobré stránky tohoto filmu.

Nečekaně pěkný film z roku 1989. Bohužel tenkrát ve víru událostí tzv. sametové revoluce jaksi upadl v zapomenutí. Mimo jiné své přednosti je v něm zychyceno pužívání počítačů IQ 151 ve škole. Kromě hezkého hereckého výkonu Martina Kukly (Hynka) mě svým výkonem překvapil i Oldřich Vízner. Byl jsem velmi potěšen, že jsem ve filmu zahlédl i Rudolfa Pellara. Film vřele doporučuji ke zhlédnutí nejširším věkovým vrstvám. Ještě musím dodat, že nesdílím názor prezentovaný v oficiálním textu distributora „Jedná se o nepříliš věrohodnou normalizační moralitu, která měla dospívající mládež vést k žádoucím vzorům chování“. Skoro bych řekl, že se tu tento text objevil nedopatřením, protože opak je pravdou. Tvůrcům filmu se podařilo film oprostit od tehdejších politických trendů a natočit film založený na trvale platných hodnotách.

U sledování „Václava“ jsem se nesmál, ale ani nenudil. Bez problémů jsem se nechal dobrovolně vtáhnout do děje. Mimoděk se mi v mé mysli vybavovali lidi s LMR (lehkou mozkovou retardací), s kterými jsem měl kdy co do činění a přirovnával je k Václavovi. Porovnával jsem jejich společenskou „nebezpečnost“ s tou Václavovou. Také jsem porovnával film „Václav“ s filmem „Žralok v hlavě“. Film „Václav“ podle mě sice není strhujícím filmem, ale **** si podle mého názoru zaslouží. Herecké výkony byly na velmi dobré úrovni. Je to film, který lze bez obav doporučit ke zhlédnutí a to i několikerému.

Ve vězení jsem nikdy nebyl a doufám, že ani nebudu. Filmy z vězeňského prostředí nemám v lásce. Jsou však výjimky. Vykoupení z věznice Shawshank patří mezi ně. (Další výjimkou je film Motýlek.) Celý příběh pojednává o banálním případu justičního omylu. Zpracování námětu však je mistrovské! Přesto, že děj plyne poklidně, je plný napětí. Nemohu si odpustit poznámku k dabingu. Nechtěl jsem věřit svým uším – dabing byl ve všech směrech dokonalý. Tedy nejen ve správné intonaci, dikci a tempu české řeči, ale i výběr hlasů mi seděl s věkem i charakterem postav. Zkrátka a moudře: tentokrát ani dabing nepoškodil kvalitní dílo a umožňuje českému divákovi si film opravdu vychutnat.

Moderní pohádka s něobyčejným námětem – ráčkování. Bezchybně zahraná všemi svými protagonisty. Myslím, že by měla být pro svou ojedinělost a výjimečnost ve filmotéce každého znalce.

Ani velmi dobré herecké obsazení nedokázalo naprosto plytký a chaotický děj vyzvednout na vyšší úroveň. Za pozornost však stojí fakt, že film je v ostravském nářečí, i když z úst pražských herců zní dost nepřesvědčivě.

Je to již drahně let, co jsem tento film viděl. Přesný obsah bych už dnes nesepsal. Ovšem plno zajímavých scén a celá drsná atmosféra filmu ze mě už nikdy nevyprchá. Ono také, kdo by mohl zapomenout na amputaci nohy prováděné slabou ženou v lůně drsné přírody?

Film mě překvapil několika věcmi. Především pak skvělými hereckými výkony, zajímavou zápletkou i jejím úspěšným rozpletením s nulovým výsledkem. U filmu jsem se rozhodně nenudil. Na mnoha místech na mne velmi rušivě působila hudba. Dokonce mě film přiměl k přemýšlení i po svém konci. Jenže ouha, na řadu otázek, které ve mně po skončení filmu zbyly, jsem nenašel odpověď do teď. Třeba se najde někdo, kdo mi na ně odpoví. 1. Policejní vyšetřovatel čeká v bytě Jany Jarolímové na její sestru, aby jí sdělil, že její setra Jana spáchala sebevraždu. Když Eva dorazí, vedou spolu rozhovor, při kterém se Eva napije ze sklenice nápoje, který si nenalila. Že by si ho připravila do sklenice už ráno? 2. Proč Jana Jarolímová páchá sebevraždu, když si není jista, že je HIV pozitivní? 3. Policejní vyšetřovatel sděluje Evě Jarolímové, že výsledek testu na HIV její sestry Jany byl negativní. Není však možno, že výsledek testu byl negativní jen proto, že se nákaza dá testem poznat asi až po šesti týdnech? 4. Proč šla Eva Jarolímová na pohřeb Martina Horáka? 5. Proč šel na pohřeb Martina Horáka policejní vyšetřovatel? 6. Proč předkládá policejní vyšetřovatel fotku Evy Jarolímové lidem, kteří bydlí v bytě, v kterém kdysi bydlel Martin Horák? 7. Kde vzala Eva Jarolímová v koupelně baterku, když ji do koupelny nikdo nepřinesl? 8. Proč se, po vhození elektrického strojku do vany „vyrazily“ pojistky v celém bytě a ne jen v okruhu zásuvek, v kterém byla i zásuvka koupelny? 9. Proč „vyražení“ pojistek způsobilo i zhasnutí svíčky, která předtím hořela na okraji vany? 10. Když byla policie v koupelně, světlo v domě již fungovalo. Ovšem holicí strojek ještě pořád ležel ve vaně s vodou. Tentokrát však už pojistky „nevyrazil“. Jak je to možné? 11. Když byla policie v koupelně, svíčka na okraji vany opět hořela. Že by si ji policisté zapálili, aby na práci lépe viděli?

Rusalka byla mojí první operou, kterou jsem viděl. Bylo to v Olomouckém divadle Oldřicha Stibora někdy koncem 50. let. Nechápal jsem, proč se pohádka nečte, ale zpívá. A už vůbec jsem nechápal, proč se totéž omílá pořád kolem dokola. Ale podařilo se mi alespoň polovině zpívaného textu rozumět a tudíž jsem spolehlivě pochopil děj. Také si pamatuji, že vodníkemm nebyl žádný opravdický vodník, ale jen nějaký podivně přioděný herec. Podobné to bylo s ježibabou. Ale i tak byla Rusalka velkým a moc poučným zážitkem. Vodníci nejsou, ježibaby také ne, ... a také jsem poznal, že žínka může znamenat i něco jiného než to, čím mě maminka mydlila ve vaně. Nelze se proto divit, že jsem se na další Rusalku – tentokrát filmovou hrnul do kina jako divý. Byl jsem spokojen. Vodník, i když to zase byl jen herec (Josef Hlinomaz; zpívaný Ondrejem Malachovským), byl aspoň ve vodě. A celé se to skutečně odehrávalo ve skutečné přírodě a ne jen v divadelních kulisách. S filmem jsem byl velmi spokojen. Od té doby jsem tento film neviděl 46 let. Až nyní, když ho dával CS Film. Jenže tentokrát jsem nebyl z filmu tak nadšený jako kdysi. Scény působily spíš temně než malebně. Kulisy levné a jednoduché... ale možná pro svou levnou výpravu mi fim kdysi umožnil, aby zapracovala moje dětská fantazie. Film jsem si ve své mysli a ve svých vzpomínkách přikrášlil natolik, aby patřil mezi ty, na které se rádo vzpomíná. Přes to, že film jistě není trhákem, je to hodnotný film, na který stojí za to, se podívat.

Humor Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka se mi velmi líbí. Je něžný s inteligentním českým humorem. Jejich humor pro chytré mi připomíná humor Wwericha a Horníčka. A Záskok považuji já osobně za nepovedenější.