Hwaelos

Velmi slušně zpracované dějiny Hollywoodu až po příchod generace "bezstarostných jezdců" (Biskindovými slovy). Pro někoho, kdo kdy zakopl o libovolnou historickou publikaci, toho tam nebude moc nového, ale přiznám se, že mi přišel zajímavý fokus na producenty a majitele studií, které obvykle podobné dokumenty trochu opomíjejí na úkor režisérů.

Film o lásce k filmu, který ale vedle jiných Spielbergových rodinných dramat působí malinko plastově. Dialogy působí dost neživotně, jako by se dospělí vyjadřovali výhradně ve frázích frázích, což snad lze omluvit selektivností dětského vnímaní, jehož optikou film sledujeme. Ovšem tam, kde je snímek fokusovaný na sílu média (zachycení matčiny nevěry, silná scéna se šikanátorem po projekci plážové párty), je Spielberg pevný v kramflecích.

Ono závěrečné katarzní napojení na historii snu jménem Hollywood mě vůbec nepopuzovalo, považuju ho za pěkný love letter stylu a tradici, která i mě samotného fascinuje. Problémem je to, co tomu bezprostředně předchází. Mejdanová atmosféra první půlky je super. Od jistého momentu zlomu se ale děj rozmělní a narativ se stočí do náhodných meandrů. Vůbec mi nevadí deziluzivní vystřízlivění, jen jeho podání se strašně vleče Nelliin a Condradův ústup ze slávy se odehrává v sérii více či méně nudných scének, kterých by mohla být ve filmu polovina. A úplný konec života Nellie zprostředkovaný wtf útěkem z auta a novinovým článkem je prostě mimo. I tak ale Chazelle natočil velice dobrý film, za který se velké plátno nemusí stydět.

Pozoruhodný případ díla, v němž chybí hlavní postava, ale reprezentuje ji celá skupina lidí. O jednotlivce zde nejde, podle svého jména nahrazuje seriál ústřední charakter samotným bratrstvím a pospolitostí celé jednotky. Přiznám se, že jsem měl problém k většině tváří přiřadit jméno (a i následná smrt postavy tím pádem nepředstavovala takovou emoční nálož), ale zároveň mi to k zvolené formě vyprávění sedí. Za jednoznačně nejlepší díl považuju epizodu z Bastogne (06), vyprávěnou antimilitaristicky z pohledu zoufalého zdravotníka, jemuž se při těch nejhorších jatkách celého výsadku nedostává potřebných pomůcek.

O kus příjemnější než první díl, kde detektivka selhala v půlce a nastoupil houbovej trip. Tady můžete hádat až (téměř) do konce. Ten je sice neuspokojivý, ale to je skoro ve všech detektivních příbězích. Humoru tady bylo tak akorát a převážně ho zprostředkovávaly výborné (a typově výborně obsazené) postavy. Nemluvě o pomrkávání na diváka skrze archetypy a témata, která jsou ryze současná. Z těch mě asi nejvíc bavil archetyp Zuckerberg/Musk v podobě Eda Nortona, jehož postava se nebojí potopit svoji společnost (a možná i societu celkově) kvůli svému výstřednímu a nedotaženému nápadu.

He did it again! Jinými slovy: Cameron opět posunul hranice filmové vizuality asi o deset let dopředu.

Patrně nejbizarnější na tomhle projektu je plakát, který evokuje spíš něco ve stylu "Žen, co to chtěj taky". Žádný skandalózní obsah ale nečekejte. Výsledkem jen naopak příjemně civilní drama, které má šance (a domnívám se i ambici) českou kotlinu vzdělávat o nemonogamních vztazích. Což teda Češi věkově pod generací Z potřebují jak prase drbání - soudě podle komentářů k libovolnému lifestylovému článku, kde se jen zmíní slovo "polyamorie" nebo "volný vztah". Pravdou ovšem je, že zároveň film dějově nepřekvapí a skončí přesně tam, kde divák od začátku čeká. Proto jsem taky s těmi čtyřmi hvězdami trochu váhal. Ale držím Wińskému (i konceptu "nové citlivosti") palce - a jak kamera, tak dialogy a vedení herců mě přesvědčují, že jsme u zrodu velkého talentu.

Rozhodně by to mohlo být ještě praštěnější a rozhodně to má problémy s tempem. Ale zároveň... Cage hraje alternativní verzi sama sebe, který si povídá v psychotických momentech se sebou samým ve filmu, který je o tom, jak píše scénář akční buddy movie, v níž je jedním z hlavních hrdinů, ale ve skutečnosti to jen předstírá, protože se stal tajným agentem - a na konci se to celé překlopí ve zfilmovanou verzi tohoto příběhu, který Cage sleduje v kině. Tomu prostě musíte fandit. Zvlášť ještě, když dostanete takovou kopu citací jeho starších filmů.

Vedle šedesátek a devadesátek, které jsem zatím z tohohle projektu viděl, působí sedmdesátky informačně nabitěji. Jen ten dabing je naprosto tristní: výslovnost anglických slov v názvech alb a seriálů je často úplně mimo a nepřesné překlady jen dovršují dílo zkázy.

Hory, hory, všude samé hory... A přece vnímám dokument Jennifer Peedom především jako portrét duše člověka, který se, ať už z lásky k horám nebo z popudu ovládnout a kontrolovat svět okolo sebe - anebo dokonce kvůli adrenalinovému puzení -, vydává do vysokohorských poloh, aby vstoupil do kontaktu s nejstarší matérií, která tvoří základ naší planety. Peedomové (a Robertu Macfarlanovi, který je autorem komentáře) se podařilo zdatně vystihnout právě tuto efemérní podstatu: totiž vystihnout "proč". Proč vstupujeme do téhle nehostinné, ale nádherné pustiny. Jsem jeden z těch horských bláznů, o nichž se ve snímku mluví, takže jsem se na tuhle notu dokázal velmi dobře naladit.