Hwaelos

Pro mě zatím možná nejlepší Caprův film. Snad kvůli tomu, že odhodil veškerý svůj sentiment a patos a jde cestou nově zrozeného žánru "crazy komedie", jejíž cestu vyšlapala legendární Hawksova Leopardí žena. Cary Grant byl ve čtyřicátých letech v nejlepší komediální formě a kdyby vůbec neslezl z plátna, bylo by to na nejvyšší hodnocení. Bohatost výrazů jeho obličeje je opravdu neskutečná. Oproti tomu, ostatní figurky jsou v lepším případě zdatní nahrávači (Peter Lorre, obě tety), v horším uzurpují pozornost na sebe, aniž by byli vtipní (Raymond Massey v obličeji Borise Karloffa).

Jak říká klasik, příběh je chabej jak k smrti vyčerpanej a vyzvoněnej telefon. Chybí mu ta správná gradace, která je nejlepší ingrediencí v této diskuzi tolikrát zmiňované Casablancy. Ale Hawksova režijní ruka je pevná a dovede ukočírovat i špatný scénář. Atmosféra válečného Martiniku je velmi příjemná i s dokonalou hudbou. Ale hlavně, lepší filmový pár než Bogarta a Bacallovou byste pohledali (a nenašli). Dokázali to už v Hlubokém spánku a dokázali to i teď.

Ponurá dětská dark fantasy, která by se mi jako osmiletému šmoulovi asi moc nelíbila. Nicméně, příběh má všechno důležité: velkou lásku a přátelství na život a na smrt. Jen jsem snad očekával trochu epičtější finále, v němž by Krabat svého mistra porazil v souboji na hlavu.

Několik zásadních poznatků: 1) Nemám rád, když se muzikály odehrávají v papundeklových kulisách. 2) Audrey Hepburn byla na začátku úplně k nepoznání, poté roztomilá a na konci k sežrání. 3) Rex Harrison byl největší devízou toho filmu. Byl velmi přesný, měl dokonalou dikci a super názor na ženy :) Celkově příjemný zážitek.

Zajímavý experiment s metodou asociačního střihu.

Velmi zábavné, velmi nečeský look. Natočit dějový dvouminutový kraťas není žádná sranda a tady žádný z filmů nedělá celku ostudu. Tak že by české kinematografii přeci jen svítala nějaká naděje?

Ivensova symfonie města Amsterodam vyniká smyslem pro detail, netradiční úhel a hru se světlem. Co naopak trošku chybí, je kontinuální střih a práce s lidmi. Kdyby se víc zacílil na amsterodamský život a lidské hemžení, bylo by sledování dokumentu snazší a zajímavější...

Ze zfilmování mé oblíbené básně jsem měl trochu obavy. Nejvíc jsem se bál zploštění mnohovrstevnaté struktury, která dává velký prostor čtenářské interpretaci. A obával jsem se právem. Na druhou stranu, poměrně jednoduchý příběh, který Vávra z Hrubínovy Romance vydoloval, byl ozvláštněný novými, ryze filmovými prostředky. Snad nejvíce lze ve filmu cítit lyrický erotismus Machatého filmů. Kamera je úchvatná, poetizující detaily dávají do souvislosti trojúhelník protikladů, který kupodivu zachovává myšlenku Hrubína (který tím navázal na Máchovskou tradici): Příroda x Láska x Smrt. Veliký zážitek.

V půli první série me to přikovává do křesla. Uvidíme, jak to bude dál...

Je těžké tenhle film nějak prodýchat. Zvláštní freudovský paralelismus, kdy čím hlouběji do džungle postupuje Willardova loď, tím hlouběji sestupujeme do nitra Kurtzova šílenství (a vlastně i šílenství posádky Willardovy lodi) a s překvapením začínáme tenhle myšlenkový proces chápat. Neuvěřitelné. Režisérský sestřih si hraje s pomalým tempem a perfektní výpravou, ale nemůžu se ubránit dojmu, že konec v divošské vesnici, kdy je Kurtz konečně nalezen je zbytečně natahovaný nesmyslnými dialogy, které sice umocňují halucinační atmosféru, ale zároveň diváka uspávají.