Zajímavosti k filmům (89)
Sedmá pečeť (1957)
Filozofií Sedmé pečeti odkazuje Ingmar Bergman k existencialismu padesátých let dvacátého století a dánskému filozofu Sørenu Kierkegaardovi.
Anémic cinéma (1926)
Kotouče s větami, které ve filmu v pravidelných intervalech rotují, obsahují francouzské slovní hříčky odpovídající stylu dada.
Anémic cinéma (1926)
I samotný název filmu je dvojznačný. Je to sice pokus vytvořit "anémický film", ale zároveň je slovo "anémic" jen přesmyčkou slova "cinéma".
Anémic cinéma (1926)
Duchamp se pod film podepsal jako Rosé Sélavy, což je přesmyčka věty: "Eros c'est la vie" (Eros je život).
Anémic cinéma (1926)
Na filmu spolupracoval i význačný avantgardní režisér Man Ray.
L'Étoile de mer (1928)
Film vychází ze scénáře surrealistického básníka Roberta Desnose.
L'Étoile de mer (1928)
Surrealisté film kritizovali jako "málo narativní".
Mrtvá a živá (1940)
Přestože jde o první Hichcockův americký film, je vlastně až na produkci zcela britský. Anglická předloha režírovaná Angličanem s anglickými herci.
Vražda! (1930)
Hitchcock točil dvě jazykové verze filmu zároveň - anglickou a německou.
Podezření (1941)
Po jedné z projekcí nařídil producent R.K.O. snímek přestříhat a očistit tak od momentů, které poukazují na Granta coby vraha. Tím se ale stopáž filmu snížila pod hodinu a šéf společnosti dovolil Hitchcockovi vrátit snímek do původního stavu.
Podezření (1941)
Když ke konci filmu nese Grant Fountainové sklenici mléka, vypadá to, jako by zářila. Není to náhoda. Hitchcock umístil skutečně do sklenice malý reflektor.
Žít svůj život (1962)
V posledním obraze projíždí Nana v autě okolo kina, v němž hrají Truffautův snímek Jules a Jim.
Žít svůj život (1962)
Film, při němž Nana v kině pláče, je Dreyerovo Utrpení panny Orleánské.
Žít svůj život (1962)
Ve snímku se nachází množství literárních odkazů. Jméno hlavní představitelky Nana je citací stejnojmenného románu Emila Zoly a text, který jí předčítá mladík v pokoji, je povídka E.A. Poea "Oválná podobizna".
Žít svůj život (1962)
Anna Karina velkou část svých textů improvizovala.
Žít svůj život (1962)
Struktura filmu napodobuje antickou tragédii - obsahuje jejich pět fází (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa).
Žít svůj život (1962)
Godard se netají inspirací ve "zcizovacím efektu" G. Brechta. Proto ve snímku mluví postavy zády ke kameře, dívají se přímo do objektivu, používají se mezititulky apod.
Případ Paradineová (1947)
Hitchcock prohlásil, že by raději do hlavních rolí obsadil Laurence Oliviera a Gretu Garbo, namísto Pecka a Valliové.
Juno a páv (1930)
Snímek je natočený podle divadelní hry Seana O'Caseyho a přestože se režisérovi líbila, neviděl v ní Hitchcock potenciál pro filmové zpracování.
Juno a páv (1930)
Film měl velmi dobré kritiky, režisér nicméně prohlásil: "Ujišťuji vás, že jsem se vážně styděl, protože to všechno nemělo nic společného s kinematografií."