Hromino

Na film jsem jednoho odpoledne čistě náhodou narazil na HBO a nečekal jsem od něj příliš. Ale ouha, byl jsem mile překvapen. Příběh tak poutavý a přitom realistický, že jsem byl místy natolik zachycen do děje jako samotná Alexandria do Royova vyprávění, herci pod dobrým vedením, vizuální stránka filmu kapitolou sama o sobě – a nakonec hudba, ach! Slast ji slyšeti. Jestli tedy patříte k těm, kteří mají rádi velmi příjemné prolínání mezi světem reality a pouhým snem, rádi se noří do hlubin fantazie druhých a nechávají se unést silným příběhem... à la příznivci filmů typu Faunův labyrint, pak můžu určitě doporučit.

Pokud vám Ježíš připadá ve filmu jako namyšlený frajírek, apoštolové jako banda agresivních gaunerů a další postavy dojíždějící akorát na sešněrovanost vůči televizní insenaci, je přece jen něco špatně. Teda přiznám se, že nejsem křesťan, ale jestli i mně připadá tenhle film jako výsměch proti křesťanství, přece jen to něco znamená. Alespoň že I Don't Know How To Love Him a představitelka Magdalény za něco stála...

Záludná otázka... pro kterou věkovou skupinu je tenhle výtvor vlastně natočen?

Eva Holubová je bezpochyby zajímavým výběrem pro moderování tohoto pořadu, nicméně zbytek nedokáže tak nějak držet dohromady - a celkově to působí jako průměrný slepenec nedomyšlených nápadů, jež mohly být dobře využity...

Já už snad začnu věřit v onen posvátný den, kdy konečně filmaři pochopí, že točit donekonečna filmy o žralocích na jedno brdo je... no, teď to řeknu jako průměrný puberťák, nicméně to opravdu mluví za vše – je prostě out.

Guillermo del Toro; tento člověk mě stejně jako japonský Miyazaki nestačí udivovat svou obsáhlou fantazií. A ač se oba dva přece jen v mnohém liší, tohle mají společné a snad jim to nemůže nikdo upřít. Pokud by se někdo takový však našel, nechť mi vysvětlí, kterak del Toro mohl tak dokonale a poutavě odvyprávět na plátně příběh, jemuž bych v jiných rukou neuvěřil ani jeden Oféliin škleb? Jasně, jeho talent je nezpochybnitelný. Na filmu je to hodně znát - přece jen, nenechal vás snad závěr chladným? Nebo při scéně, kdy Oféliin otčím umlátil podezřelého chudáka lahví? Všechny scény vyznívají tak realisticky, že k nim není potřeba rozmačkávat kila zkažených rajčat na kečup... nebo dělat profláklé lekací scény. Ne - když máte po ruce schopné herce (ach, Ivana! Ta by bodla!), výbornou kameru a hudbu - a co především, režiséra s fantazií a vizí -, pak můžete kouzlit divy.

Jedna z mála světlých výjimek pro romatické filmy, které mám rád. Úžasná Juliette Binoche, jemná a na city hrající hudba, citlivý scénář a bystrá režie jsou zárukou lákavé záležitosti, jíž si rád pouštím i po mnoha zhlédnutích. A to mi věřte, že tenhle druh filmů jinak opravdu není můj šálek čaje – teda přesněji řečeno čokolády. :)

Nebýt snad nejpřemrštěnější stopáže, co jsem kdy u filmu viděl, byly by to jasné 4*. Pittův výkon je rozhodně perličkou v jeho dosavadním hereckém repertoáru a skvělá hudba rovněž výborně podkresluje celý snímek, proto škoda, že je to tak děěěěěěsivě roztahané...

A šup po mně kamenem! Pěkné 3D, nádherná výprava, skvělý efekty. A tím výčet pozitiv končí - čili skalní fandové, teď mě můžete pořádně dobít za to hříšné hodnocení, který jsem tomu dal. Jasně - v kině se na to hezky dívá, to jo. I já vůl jsem po bezprostředním návratu z kina hodnotil afektovaně 4*. Pak jsem si uvědomil - za co si ty čtyři hvězdy vlastně film zasloužil? Fakt nesnáším takové ty těžce moralistické filmy, kde vás jejich poselství silně bije skoro každou chvíli do očí a dalo by se říct, že se jedná o jakýsi brainwashing. To, že jsem údajně měl fandit při závěrečné bitvě nějakým modrým CGI křovákům jenom proto, že uměj lítat na okřídlené zvířeně a střílet z luku, jsem zjistil až po návratu z kina a po sdělení si dojmů z přáteli. Když jsem na to šel do kina, byl to dokonce 4. nejlepší film. Nicméně zdá se, že už lidé z toho boomu začínají střízlivět a momentálních 83% je toho příkladem. Ve dvojrozměru totiž vyniká nuda, prázdnota a závislost na vizuální stránce ještě daleko více. I když nerad hodnotím subjektivně, tady si to zkrátka nemůžu odpustit a ty dvě hvězdy dám.

Nádherný dokument o životě úžasné spisovatelky, tentokrát mapující celou osu jejího života. Povídání o jejím dětství, kdy chodila se sestrou pracovat do kostela jako pucflek, spolu s návštěvou bývalého bytu působí mezi nejpoutavější dokumentární scény, které jsem měl kdy možnost vidět... Vřele doporučuji shlédnout každému, koho kdy mánie s názvem Harry Potter pohltila.