Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (1 263)

plakát

Meet the Medic (2011) 

Je to moje nejhranější classa, takže jsem trochu zaujat, ale přesto je to jako obvykle skvělá podívaná. Znalost podkladu je zde klíčovou podmínkou, s tím do toho ostatně také Valve šli. Jako obvykle se můžete těšit na spoustu vymazleností a skrytých odkazů. Akorát pokud jste lékař v reálu, asi nad tím budete nevěřícně kroutit hlavou. Což ovšem nebrání tomu, abyste si to nemohli vyzkoušet, když je tato skvělá hra F2P. Tedy pardon, ne hra, nýbrž Nejlepší válečně laděný simulátor čepic.

plakát

Auta 2 (2011) 

Stále mi jde hlava kolem z celého fan backlash. Teorií mám několik - a) nelíbilo se jim poselství filmu "neměň se, ať se ostatní přizpůsobí" a pár přátelských agitek, b) nelíbil se jim přenes děje ze zenovské poučky v závodění na dospělejší odkaz klasickým špionážním filmům a bondovkám, c) nelíbilo se jim věnování velké pozornosti Burákovi. Jako příznivce hyperrychlého Pixarovského "mrkni a přijdeš o to" humoru se mi to velice líbilo. Animaci opět posunuli o krok dál a tak je všude scenery porn v podobě malebného Tokia, Toskánska a Londýna, který jakožto poslední se dočká scény, kde prolétávají auta obrovskou rychlostí a za nimi kompletní Londýn z vrchu. To by ještě před pár lety dalo animátorům hodně zabrat. Všechny lokace jsou pak okořeněny přítomností několika celebrit, kde ovšem vše skvěle vyniká opět promakaným českým dabingem. Hlavně při opakovaném střetu kultur (rozuměj Burák v cizině) zůstanou bez úsměvu pouze tváře naprostých cyniků. Ač tu všichni často zmiňují vtip s wasabi, mně nejvíce učaroval vtip s japoncem za sklem na písku, skvělé české podání mi připomnělo návštěvu vyšší společnosti Bolka Polívky v Dědictví, což také není příliš komedie laděná pro malé děti. A stejně tomu je tak i u tohoto filmu, se vším střílením a několika implikovanými smrtmi. Pixar zkrátka nerad vkráčí do stejné řeky dvakrát a nyní si může odškrtnout další žánr. Více špionážní než The Incredibles, méně rodinné než první Auta, ale přesto stále o třídu výš než konkurence.

plakát

Projekt X (2012) 

Found Footage Film, který by nebyl horor? To jsem se prvně divil. Akorát tento fakt je brzy zakopán neuvěřitelnými prostřihy na kamery všech možných i nemožných lidí. Skoro pořád se někdo schovává za dveřmi nebo ve skříni s kamerou. "Party" scény jsou ale natočené hezky, napůl filmově napůl hezky amatérsky. Co se týče příběhu, tak ten tu zas takový není, tady se hraje hlavně na gradaci, gradaci a ještě jednou gradaci. Až jsem si z toho vzpomněl na prastaré první American Pie, jak moc žánr "teen "komedie"" pokročil nebo spíše jak pokročila společnost a žánr s ní. Což ale ni nemění na tom, že mít rozpočet a nulové svědomí (a vidinu toho, že místo naštvání a vězení ho budou lidi uznávat, velice rodinně-slušná poučka, Hollywoode) a tehdejší věk, asi bych se nebránil něčemu podobnému. Zkrátka nejsem cílovka, hudba mi až na některé kousky přišla akorát hodně energická, neužíval jsem si ji. Costovo chování mi taky lezlo krkem (vyvrcholilo to dovětkem "kde jsou teď", pitomej karma houdini), ale třeba trpaslíkovo nebo T-Rickovo naprosto chápu a je to na tom buď znát nebo na tom, že jejich taškařice jsou vyhnány na 110%. Takže pokud jste cílovka, přidejte si jednu až dvě hvězdy podle libosti a doporučuji si to pustit před nějakou reálnou party, aby vás to dostalo pořádně do varu. Třeba tady.

plakát

JCVD (2008) 

Zvláštní, dodnes bych přísahal, že jsem tento film již hodnotil. Film jsem viděl už před nějakou dobou ale stále jeho hořkosladkoakčněkomediálnědramatickou chuť mám na jazyku. Je to krásný postmodernistický tribute, který je asi nejlepším počinem z JCVD ale na druhou stranu nebýt jeho četných hereckých přešlapů a macho 90. let, tento film by technicky vzato neexistoval. Pro člověka, který v době jeho slávy vyrůstal, je to asi nejlepší forma, kde ho v současné době vidět. Ovšem rád bych viděl i nějaké akčněhrdinské rebooty a Expendables konečně, ale i tak toto, pokud jste seznámeni s materiálem dostatečně, je jedna z pořádných akčně-neakčních pecek a asi vrchol kariéry pana El Mechriho.

plakát

Až do dna (2006) odpad!

Na film jsem narazil proklikáváním kanálů v televizi Film+. Zaujal mě hned od pohledu Jason "Jay" Mewes, tak jsem koukal dál. Zrovna jsem trefil dokonce scénu, kde se objevil Kevin Smith. Ovšem s nabíhajícími minutami jsem se čím dál tím více divil, jak se k něčemu takovému mohli upsat. Nenechte se zlákat, že uvidíte cokoliv výrazně vtipného. Je to víceméně jen dlouhá řada defilé pěkných lidí v hlavní roli s Paris Hilton. Ani jsem nezaregistroval žádný dobrý gay joke na adresu toho strýčka. A když už jsme u toho kritizování, rýpnu si i do toho, že barman-off by měl asi končit nalitím dokonalého drinku a ne jen házení lahví do vzduchu a "komu spadne první na zem, prohrál". Můžete se ale bavit super dabingem typu "Co je, brácho? Co je, synu?". Ne, toto vážně není komedie. Problém je ale v tom, že si nedokážu představit, CO to je. No dobře, teď mě napadl mučící nástroj, čímž bych si taky odpověděl na otázku, kterou jsem chtěl položit, tj. PRO KOHO to je (pro vězně, fanoušky Paris Hilton a masochisty).

plakát

Prci, prci, prcičky: Školní sraz (2012) 

Film ne nepodobný skutečnému školnímu srazu. Setkání se se starými láskami, se starými kamarády, bilancování nad léty uplynulými i nad současností s dospělým nadhledem, návštěva známých prostor, poslech známých písniček a ve všech těchto směrech hraje tenhle film prim. Eskalace některých situací a reakce zúčastněných byly tak akorát v mezích zábavnosti-trapnosti, nejenom proto, že i se mnou trochu dospěly. Prvně mi taky vadila klasická etuda na téma "pařič Stifler už je za zenitem" (a párkrát to vypadalo i na poselství že "filmová série AP už je za zenitem") a také sidestory s Jimovým tátou, ale vše se nakonec v dobré obrátilo. Ostatně jako všechno na závěr tohoto filmu, v rámci závěrečného defilé na školním srazu v podstatě všichni dosáhli svého happy endingu, potěšila mě zejména účast dost vedlejších rolí. Kdyby se tento film dal popsat jedním slovem, byla by to asi, a je mi jedno, jestli jsem subjektivní až za hrob, nostalgie. Sladká nostalgie. Pro fanoušky původní trilogie absolutní must-see, režiséři (kteří mají na kontě jen druhého Harolda a Kumara) velice příjemně překvapili, jestli toto měl být pokus zachytit atmosféru Prciček od odrostlých fanoušků prvních Prciček pro odrostlé fanoušky prvních Prciček, pak se to povedlo na jedničku s hvězdičkou. Pokud je to poslední AP film, pak je to dokonalá tečka na závěr.

plakát

Blade Runner (1982) 

Přerod noir detektivky do akčněhrdinské, kyberpunkové vize "20 minut do budoucnosti". Jak už bezpočet filmových žebříčků potvrdil, je to skutečně jeden z nej filmů a i v 21. století může nabídnout zrcadlo společnosti (ještě stále zbývá 7 let do uskutečnění). Dopomáhá mu k tomu několik důležitých faktorů - výprava, ať už neonově zářící ale i tak ponuré uličky spodních pater města nebo dlouhé mrakodrapy, do nichž se jezdí externími výtahy, příběh, na omak jednoduchý, na pitvání naprosto komplexní, herecké výkony, ve kterých jsem neobjevil slabšího místa. Komplexnosti příběhu, který umocňuje herecké výkony, dopomáhá částečně i knižní předloha. Kde by se většina scénáristů spokojila s jednoduchostí a plochostí, zde dominuje Blade Runner se svou do mrtě poladěnou šedou a šedou moralitou (tatam je bílá a černá), ne nadarmo byl taky tento film tolikrát přepracován. Když do toho ještě připočteme na svou dobu absurdně kvalitní dialogy, které více otázek pokládají než zodpovídají, máme zaděláno na pořádný kultovní trhák. Strávil jsem posledních několik vět vychvalováním, proč jsem tedy dal jen čtyři hvězdy, ptáte se? Odpovím vám jedním slovem: Vangelis.

plakát

Rain Man (1988) 

Rozhodně lepší než Snow Cake. Víc info podám co nevidět.

plakát

28 dní poté (2002) 

Výřez z konverzace zhruba v půlce filmu: "Piknik na hřbitově, jeden dva nakažení. Zatím spíš koukám na road trip čtyř lidí kteří rabují cizí majetek." Po více či méně standardním in medias res úvodu do zombie (co si budeme povídat, sice se lpí na termínu nakažení, ale jsou to zombie) apokalypsy a pěkně zpracované scéně opuštěného Londýna celý film řekne pápá logice a odjíždí do dáli vstříc vyhasínajícím plamenům čerstvě vybuchnuvší benzínové pumpy, kde náš hlavní hrdina Jim (Cillian Murphy, kterého jsem nyní viděl z obou hlavních stran nahého, zepředu a zezadu, což je přesně o dvě strany víc, než jsem vidět chtěl) potká první přeživší. O pár suchých anglických vtípků a trošce pseudofilozofie později už by člověk myslel, že protagonisty potká nějaká akce, jak ostatně umožňuje předvídat zesilující se hudba (režisér by se mohl naučit gradovat scénu i jinak než při vyvrcholení ohlušit diváky) a dokonce i Jimův trefný komentář, ale je to jen píchlá pneumatika. Kdo by si myslel, že tento typ "zombie thrilleru" by mohl nudit, pro toho mám dobrou zprávu - poslední čtvrtina se převlékla za původního Ramba a poslední hřebíček do rakve zasadí finální scéna, ve které, zřejmě v souvislosti na tehdejší zaseknutou gramofonovou desku (Jim:"Hello?"), naši tři horáci skládají z prostěradel obří nápis - ne, není to HELP. ani SOS. Je to obří, zbytečně velké Hello, které šťastnou náhodou zahlédne stíhačka a okamžitě je zapomenuto, že teprve před pár (filmovými) minutami Jim likvidoval vojáky ne nepodobně, jak "infikovaní" likvidují své oběti. Takže žádné poučení ani poselství se nekoná, ať už co do chování přeživších civilistů (chovejme se jako lidi, přátelé) tak co do chování vojáků (nač riskovat střet s nakaženými? vybombardujte Británii).

plakát

Senna (2010) 

Hodně výživné téma a kinematograficky hodně vděčné, kde se tu odehrává poctivě vydřená cesta za snem a hned několikrát se Senna setká se svou nemesis - Alainem Prostem. To vše na pro mě neotřelé dokumentární půdě - závodních okruzích je už takhle skvělá vyhlídka na výtečný film, ale je toho víc. Bohatá sbírka záznamů ze závodů prokládaná "odpočinkovými" záběry Ayrtona na jachtě. Tu a tam trošku příliš vykonstruované střihy, ovšem nenarušující tok filmu. Hudba i komentář na jedničku (a to jsem prosím viděl kratší verzi s českým dabingem). Příjemné bylo také, že jako jeden z mála objektů dokumentaristů měl v pořádku osobní život. Třešničkou na dortu je pak ztvárnění onoho osudového závodu v Imole, kde už od začátku vše šlo k šípku a krásně to dokumentaristé korunovali posledními Sennovými momenty bez střihu, bez hudby, bez komentáře. Film bych doporučil každému, kdo kdy usedl za ovlant a především příznivcům automobilových závodů.