Divočák

Fantasy příběh se dá napsat různě. Můžete nejdřív vymyslet poutavý děj a zasadit ho do nějakého světa, nebo to uděláte naopak, vymyslíte si svět jako první a až potom do něj šoupnete nějaký ten příběh. Tomokazu Tokoro se očividně vydal tou druhou cestou. Mystický svět Šedokřídlých je vymyšlený opravdu precizně a poutavě, to se rozhodně nedá popřít, problém je ovšem s příběhem. Režisér se totiž do svého světa nejspíš zamiloval natolik, že v prvních sedmi dílech (z třinácti!!!) se s nějakou pevnější hlavní dějovou linkou takřka nesetkáte. Tokoro vás totiž celou dobu jen protahuje po jednotlivých částech svého světa, ukazuje vám tohle a támhle to, všichni jsou na sebe strašně hodní a říkají si jak se mají rádi... A to má být jako zábava? Pár dílů se to ještě snést dá, ale když si uvědomíte, že ani po tom pátém se vlastně příběh ještě nikam neposunul, je to už opravdu otrava. Tak od toho sedmého dílu se sice zápletka začne trochu rozjíždět, ale pokaždé se vždy jen něco nakousne a poté to nedotažením do konce vyšumí do ztracena. Poslední díl je sice na 5*, ale díky nudné a unylé cestě k němu to už na víc než 3 a 1/2 * Haibane dotáhnout nedokáže.

Michelle Pfeiffer je i v devětačtyřiceti pořád žhavá jako polední slunce nad utažskou pouští. Wow...

Hmm, shit. Banda děcek v čele s nigga kingem Bustou Rhymesem vtrhnou s kamerama do baráku a Mike je tam všechny povraždí. Nic víc, nic míň.

Hannibal - "Zhrození" je film, který neměl nikdy vzniknout. Ne proto, že by byl až tak špatný, ale už jen kvůli tomu, že totálně boří jeden z největších kultů světové kinematografie posledních 20 let. Hannibal tak jak jej známe z Hopkinsova podání je totiž mrtev a jeho následník, ať už se snaží kischitit hopkinsovsky sebevíc, mu nesahá ani po kolena. Ulliel není špatný herec, ale jeho postava je prázdná jako peněženka před výplatou a politováníhodná stejně tak. Z komplexního geniálního psychiatra, který poslouchá klasickou hudbu, pochutnává si na packavých houslistech a sní o nádherné Florencii, se stal jednorozměrný vyšinutý pubertální spratek, který vraždí bez hlubšího rozmyslu a elegance a noblesní Itálii vyměnil za "módní" Japonsko. Hluboce ale zklamal i druhý stežejní artikl Hannibalova dřívějšího úspěchu - Harrisova literární předloha. I takový spisovatel jako on zřejmě nedokázal odolat svodům komerce a místo brilantně šarmantního příběhu nám předkládá evropskou verzi Kill Billa. "Král je mrtev..." ...a my nového nechceme!!!

Smekám klobouk, tohle je opravdu maso! John Woo se s Hong Kongem mohl rozloučil různě. Mohl jít zapálit svíčku na hřbitov, mohl jít na střechu vypustit bílou holubici, mohl poprvé v životě natočit romantickou komedii... Jenomže on místo toho natočil Hard Boiled, nechal u toho rozstřílet polovinu sociálního zařízení v Hong Kongu a nastavil jím nový vrchol celému akčnímu žánru. Je možná až trochu na škodu, že akční scény jsou dělané spíš na kvantitu a na lahůdkové "baletní" vložky jako třeba přestřelku s květináči z prvního Lepšího zítřku se tentokrát nedostalo, ale i tak je to prostě nepřetržítý, nekompomisní a snad nikdy nekončící akční nářez, kterému jednoduše nemůžu dát míň než pět hvězdiček!

"My nejsme blázni, my jsme jen nasraný." Těžko tenhle film někam stoprocentně zařadit. Jasně, škatulka "akční" se v podstatě sama nabízí, ale samotné akce se ve filmu moc nedočkáte, padouchů je tu pomálu (v podstatě jen pětičlenná skvadra přihřátých hošanů v kevlarových pláštích s vypaseným slizounem Baldwinem v čele a jejich šéfík v kanceláři) a všechno to zkrátka hraje na trochu jinou notu. HDaMM jsou spíš klasické buddy movie s akčními prvky, jaké jsme už viděli třeba v případě Tango a Cash nebo Poslední skaut. Dvě hlavní lákadla filmu jsou jasná už na první pohled - bezvadná ústřední dvojka a podmanivý feeling drsného amerického života umaštěných motorkářů a zaprášených kovbojů, kteří si lepí boty z krokodýlí kůže izolačkou a pro kamaráda s ochotou přepadnou i obrněný bankovní vůz. Don Jonson a Mickey Rourke si jako dvojka sedli perfektně a stejně dobře jim sedli i jejich role, které jako by pro ně scénárista ušil přesně na míru. Příběh sice pokulhává někde vzadu, ale čert to vem. Tenhle film má svoje kouzlo a rád se na něj zase někdy podívám znovu.

Nejlepší Potter. Chudokrevnost třetího a zmatkovitost čtvrtého dílu už jsou naštěstí pryč a i když pětka postrádá to magické kouzlo úžasných úvodních dvou dílů, celá série už se prostě posunula hodně jinam a tak je to taky třeba brát. Yates a jeho scénárista se s knižně nejdelší literární předlohou poprali asi nejlíp jak mohli. Chybí sice tuny textu, ale příběh tím vůbec netrpí, použité pasáže byly vybrány mistrně a narozdíl od předchozích dvou dílů nenajdete ve filmu nakousnutou žádnou vedlejší dějovou linii, která by pak zůstala neuzavřená (viz. Rita Holoubková v předchozím díle). Doposud neznámý režisér Yates navíc konečně zaměřil svoji pozornost na to nejdůležitější - děj, vztahy a dialogy. Pokud je mi známo, působil až do Harryho pětky v anglické televizi, takže díky nutnosti pracovat s omezeným rozpočtem mu práce s herci a dialogy rozhodně není cizí a svoje zkušenosti tady dokázal zúročit dokonale. Ubylo sice akce a počítačových triků, ale ani digitální labužníci rozhodně neodejdou s prázdnou. Scény jako úvodní průlet na košťatech okolo anglického parlamentu nebo útěk před padajícími koulemi na ministerstvu vám zůstanou před očima ještě dlouho po opuštění kina. Poprvé od druhého dílu můžu konečně říct, že mi na filmovém Potterovi nic nevadilo a poprvé od té doby jsem po naskočení závěrečných titulků nebyl zklamaný. David Yates to konečně dokázal a já věřím, že to dokáže znovu.

Výborné zpracování knihy bez větších chybiček. Speciální efekty jsou výborné, hereckým výkonům není co vytknout a scénárista díky kratší délce knihy (oproti pozdějším dílům) ještě zdaleka neměl tak těžkou práci a podařilo se mu ji na filmové plátno převést zcela dokonale. V neposlední řadě ale musím smeknout klobouk před režisérem Chrisem Columbusem, který se nelehkého úkolu zhostil zcela bez problémů a pro mě i nadále (po čtvrtém díle) zůstává nejlepším potterovským režisérem.

Jednoznačně nejslabší filmový Potter, režie strašně zmatená, ze scénáře člověk, který nečetl knihu, pochopí jen minimum informací, Famfrpálové mistrovství, na které jsem se nejvíc těšil, neobsahuje ani jeden zápas a naopak Rita Holoubková je obsažena zcela zbytečně, protože úplně chybí v knize obsažené vyvrcholení pointy s ní. Zbytečně zabité záběry. Ralph Fiennes jako Voldemort (sice s odřenýma ušima) obstál, ale zbytek nového osazenstva je castingově zvolen povětšinou velmi nevhodně. Třeba taková Fleur - v knize byla popsána jako nadlidsky krásné stvoření (ona to taky byla víla), ve filmu ji hraje průměrná a nezajímavá buchta. Chybí také jakékoliv ztotožnění s hlavními postavami (viz smrt Digoriho - v knize vám to úplně vyrazí dech, ve filmu si toho pomalu nevšimnete). Zatímco první 2 díly se knihám přinejmenším vyrovnaly, 3 a 4 kulhají někde hodně vzadu. Ta třetí * je za obstojnou poslední půlhodinu, která je ale na 157 minutový film hodně málo.

Asi nejlepší díl Harryho Pottera. Columbus opět dokazuje, že Harryho má ze všech tří Potterovských režisérů zmáknutého nejlíp, scénář se pořád ještě nemusí potýkat s encyklopedickou délkou dalších knih a nedochází tak k násilnému krácení děje a atmosféra filmu navíc notně ztemněla. Herecké výkony jsou opět na velmi dobré úrovni a snad jedinou "chybičku", kterou můžu filmu vytknout je, že Emma Watson ještě nevypadá tak proklatě sexy jako v dalších dílech;).