Divočák

"Je to hnusný! Je to hnusný!" "Ano pane Sharmane, všechno je hnusný." Ano, mnoho scén ve filmu je opravdo hnusných, ale pořád ještě dalko lepší než pozdější Rothův Hostel.

Protože tady všichni tenhle film spíše shazují, musím ho já trochu pochválit. Moje očekávání rozhodně nezklamal (což se například o takovém "božském" Občanu Kaneovi rozhodně říct nedá). Z Casablanky navíc cítíte takovou zvláštní "prvorepublikovou" atmosféru (možná je to tím, že jeden z hlavních hrdinů má být Čechoslovák;)), která vás opravdu dokáže chytit za srdce. Navíc byl film natočen v roce 1942, tedy v době, kdy ještě nacistické Německo mělo ve válce stále navrch, a pokud si tento fakt při jeho sledování uvědomíte, dostává pro vás hned nový rozměr.

Jak už tu bylo asi mnohokrát řečeno, lehké, svěží, zábavné, dobové a s nádherně sexy Natalií Dormer nažhavenou tak, že trhá i dřevěné zábradlí benátských mostů.

Daniel Craig je výborný drsný agent britské tajné služby. Daniel Craig je výborný na nakopání do koulí. Daniel Craig není a nikdy nebude Bond.

Hodně oldshoolově pojatá akční podívaná snažící se znovu nalézt zaprášenou cestu Barbara Conana. Něco tak drsného a fyzického v našich kinech už dlouho nebylo a musím říct, že v době, kdy se žádné fantasy neobejde bez mluvícího bobra a dokonce i John McClane přestal kouřit a nadávat, na mě Cesta bojovníka zapůsobila jako polití živou vodou. Je to úplné pohlazení po duši, když vidíte, že se konečně chápe meče někdo jiný než rozevlátý puberťák a nebojí se jím pořádně zaťat do protivníka, takže krev cáká na všechny strany a usekané hlavy se po tuctech kutálí dolů z kopce. Samozřejmě, Urban není Schwarzenegger, Nispel není Millius a scény jako když se Ghost nahání s Vikingama na saních působí docela blbě, ale jinak se všichni snaží seč můžou, máchání mečem se obešlo bez Hong Kongské choreorafie, takže působí konečně zase věrohodně, vikingové (btw. ve skvělém podání starých harcovníků jakými jsou Clancy Brown a Ralf Moeller) jsou hodně vystylovaní a dostatečně děsiví a film neztrácí tempo ani když se zrovna nikdo s nikým nekosí. Autoři se do toho zkrátka pustili s chutí a patří jim můj dík, že se konečně pokusili zalepit tu obrovskou díru, která si v tomhle žánru už tak dlouho o zalepení žádala.

Průměrná komedie s některými nezapomenutelnými scénami. "Váš penis je čistý princi."

Cesta do fantazie je jednoduše KRÁSNÁ a rozhodně patří jak k vrcholům Miyazakiho tvorby, tak k vrcholům anime samotného. Oproti ostatním Miyazakiho filmům se vyznačuje především svojí úžasnou originalitou. Klidně mi můžete oponovat, ale lázně pro bohy jsem teda ještě nikdy neviděl a pažravý kopírovací duch je taky charakter, na který jen tak běžně nenarazíte. Děj je oproti třeba takové Princezně Mononoke pojat velmi komorně a i když je Chihiro docela sympatická postavička, ve srovnání s Princeznou působí její příběh poněkud chudě. Kde ale Mononoke vsázela spíše na epičnost a naléhavost příběhu, opírá se Cesta do fantazie o úžasné detaily a body získává především touto cestou. Pokud si neoblíbíte harpyji a batole zakleté ve vránu a sysla, tak už si snad v úžasně pestrém světě anime neoblíbíte nikoho. Pokud tedy patříte mezi anime nováčky a hledáte film, který by vás do tohoto úžasného světa uvedl, neznám (vedle Princezny Mononoke;)) lepší volbu. Ale pozor - tahle cesta do fantazie je totiž silně návyková!!!

Klasika!!! Věděli jste, že se na amerických filmových školách používá jako studijní materiál? ***Věděli jste také, že: Když chlapec Petr ukazuje kamarádům knížku o prehistorickém zvířeti, které právě spatřili, stojí pod obrázkem kostry záhadný text: "... a zaplatil za ně chtivému náčelníku pět krav. Od obchodníka koupil vejce správce obchodu, od toho jiný kupec a od něho..."***

Je mi to líto, ale Cesta draka si bohužel nezaslouží vyšší hodnocení. Bruce je sice sympaťák, ale většinu filmu se snaží hrát si na komika a výsledkem toho je, že chvilkama působí jako retard. Navíc byl asi tak unešený ze svého režijního debutu, že mu vůbec nepřišlo, že scénář vyprávějící nám o strýčkově vydírané restauraci je naprosto debilní a tak nás místo akce po celou dobu cpe zbytečnými prázdnými žvásty. I to by se ale dalo zkousnout, kdyby nám to pak aspoň vynahradil v efektních soubojích. Ty se ale bohužel až na finální bitku s chlupatcem Norrisem nekonají, a tak si z Cesty draka místo úžasného zážitku z pohledu na umění téhle kung-fu legendy odnášíte pouze pronuděných sto minut a slastný pocit z toho, že Chuck Norris konečně dostal pořádně na prdel.

Zajímavý dokument o slavném japonském císaři a o tom, že byl v podstatě daleko větší svině, než je všeobecně známo. Pearl Harbour, okupace Číny, japonská účast ve 2. světové válce - za vším tím stál v pozadí a za to všechno nese vinu. Podobné demystifikační dokumenty by měly rozhodně vznikat častěji.