Isherwood

Uspěchaná a velmi často zdravé logice odporující první polovina, je tou druhou docela solidně vyvážena, především proto, že Gensovi evidentně moc nejde budování funkčních mezilidských vztahů, avšak v momentě, kdy přijde řeč na ‚zlo je v každém z nás‘, láduje to do diváka bez jakýchkoliv servítek, což vygraduje v parádním závěru; Fallout epilog jako bonus.

Po Gamerovi jsem vzal duo N&T na milost, přičemž představa, jak kočírují pokračování pekelného jezdce, se mi vlastně docela zamlouvala. Nevím, kde přesně je chyba, jestli v polovičním rozpočtu oproti prvnímu dílu, nebo ve scénáři, kdy vůbec netušíte, o co se zrovna hraje, každopádně vím, že režisérské duo to všechno posílá pod drn svým tvůrčím (ne)uměním. Ne, tohle už není obrazová anarchie, která by mohla někoho bavit, jako třeba u Cranku, tohle je krystalicky čirá esence filmařského bordelu, kde má kamera se střihem maskovat chudé exteriéry a průměrné triky, přičemž v tom všem vlastně vůbec nestíháte sledovat, co se má v daném obrazovém segmentu odehrávat, protože to prostě nejde. Být jako urvaný z řetězu a myslet si, že se speedem v palici budete sekat jeden cool frame za druhým, tak se šeredně mýlíte. Blbý, že jsem se docela těšil.

Soderbergh jde opět proti očekáváním, i když se to vlastně čekalo, a nabízí prostinkou báchorku, ve které jde o děj až na posledním místě. Podrazy tajných agentů a ještě tajnějších pohlavárů, mi svou schematičností v režisérově podání evokují spíše výsměch pravidlům žánru, než jeho adoraci. A to nejsem filmový vědec, abych si v tom rochnil. Bavilo mě to přehlednými akčními scénami, kterým vládnou fyzické schopnosti Giny Carano, a Soderberghův neortodoxní přístup. Takže když ve scéně osvobození rukojmího pouze hraje hodně ulítlá Holmesova hudba, která evokuje laciné špionážní motivy, zabořil jsem se do sedačky a až do konce se vezl na plně pozitivní vlně. PS: Tu scénu škrcení nohama bych s Fassbenderem měnil, ne že ne.

Na nového Carnahana jsem vyrazil v očekávání akčního survival thrilleru, kde vlci budou efektně hodovat na nebohých těžařích, přičemž jim bude dělat nedobrovolného číšníka Liam Neeson. K nefalšovanému překvapení jsem dostal ve všech ohledech funkční horor, kde z táhlého vytí mrazí v zádech a chlupáči se krmí bez jakýchkoliv servítek a zásad slušného stolování. Když v druhé polovině začnou na jedné straně docházet síly a na druhé naopak růst apetit, ani se nelze divit, že začne fyzicky bolet každý krok, za což patří dík nejen Carnahanovu kumštu, ale i Streitenfeldově hudbě, která z toho definitivně ždíme koncentrovanou depresi. A ten konec! Nejzajímavější a nejnepříjemnější překvapení cca rok a půl nazpět.

Half Life kulisy, Aliens atmosféra a dialogy od Tarantina. Wannabe až na půdu.

Čtyři hvězdičky z úcty k filmařině, která mi zprostředkovala lásku ke sportu, kterému nerozumím.

James Watkins úplně obrátil notu, když z agresivních výrostků přešel do klasické secesní duchařiny, ale laťku své pověsti, nastavené svojí prvotinou, rozhodně doskočil, protože to pere do diváka s takovou razancí, až jsem si kladl otázku, kde sakra ten člověk celé ty roky byl, když všichni brečeli na skomírajícím žánrem. Je to vlastně těžká frajeřina bafat na diváka tak předvídatelně a přitom s takovou drzostí a nesmlouvavostí, ve které umírají malé děti, a záhada se rozplétá v rychlém tempu, přičemž si film udržuje onu britskou rozvážnou distingovanost a mírný odstup. Od dokonalosti se to odchyluje pouze typově nepadnoucím Radcliffem, který, nic proti jeho výkonu, prostě ještě na takovou roli nedorostl. Jinak hluboká poklona před režisérem. 4 a ½.

Největší peněžní (bankovní není úplně správný výraz) loupež v Británii podle diktátu současné televizní špičky kriminálního žánru, BBC One. Není to žádná originální pecka, ale ta chirurgická přesnost při přípravě plánu, funkční postavy, včetně změn jejich uvažování, a šoupání mezi dvěma časovými rovinami (příprava / provedení) funguje na jedničku. Především díky tomu, že i banality dokáže prodat jako zásadní napínáky divákovy pozornosti. Sestřih posledních záběrů čtvrtého dílu spustil slintání v očekávání druhé řady na maximum. 4 a ½.

Nepříjemné zklamání mi to Clint nachystal. Odmítám ho vinit z nějaké stařecké senility, ale i jeho pevný rukopis se utápí v dramaturgicky rozbředlém filmu, který ví, co chce, pouze tehdy, když se dotýká nějaké historicky významnější události, s níž byl Hoover spojen. Ve zbytku filmu, ač jsem nečekal nějakou lacinější bulvární kontroverzi, kdy se chce koukat pod ředitelovu kůži, je unylý a matný, jako ta stařecká maska, která podtrhuje mrtvolnost hereckých výkonů, a je dokonalým repelentem diváckých empatií. Bůhvíproč je to u mě stejný fail, jako Scorseseho Shutter Island.

Stylové, to je bez debat, Rocknrolla wannabe. Řehořek není génius, který spasí národní kinematografii, ale důrazná snaha kráčet proti tradičnímu filmařskému proudu, který teče srdcem Evropy, už na potlesk. Jediné, s čím mám zásadní problém, je hlavní hrdina, který svým zjevem a vystupováním dokonale splňuje definici – citlivky prominou – arogantního debila. A že má svůj předobraz v reálném člověku mě nedonutí mu fandit ani omylem.