SOLOM.

Norové tentokrát sice nějak extra nepřekvapili, ale s již mnohokrát obehraným tématem si docela poradili. Tyhle ty bubu jednohubky jsou už dávno provařeným tématem, tentokrát však nemusí jít nutně o nadpřirozené hrátky. Ten závěr se mi docela líbil. Myslím, že tahle rodinka na ty narozeniny jen tak nezapomene.

Zvláštní krátkometrážní kousek. Příběhově se tu sice nedočkáme žádné nervy drásající atmosféry, ale po vizuální stránce to bylo docela pěkné, stejně jako i lehce poučné. Kdo chce moc, nemusí mít za chvíli vůbec nic. Chamtivost se nevyplácí, stejně jako „přepálení systému“. Já se ale té holce ani nedivím, mít takovou možnost, taky bych byl asi „hamtyhamty…“.

Pravdou skutečně je, že zdejší scénář je největší slabinou celého filmu, ale já od toho čekal spíš podprůměrný akční kousek s tanečníkem Travoltou a dostal jsem průměrnou akční řežbu, kde první 2/3 filmu zabíjel holohlavý a hláškující o sto šest a to se mi popravdě docela líbilo. Jonathan Rhys Meyers tu spíš jen tak přicmrndával, no Travolta to zachraňoval. Jako žádná oslňující bomba to není, ale sračka taky ne. Pár docela slušných scén, kvůli kterým si to ještě někdy pustím znovu, by se tu určitě našlo.

Andy všechny ty omluvy si už můžeš strčit do pr…Pořád se tu jen někdo za něco omlouvá, vymýšlí jeden paskvil za druhým, jeden neví, co říká a dělá druhý, opozice jen hází klacky pod nohy, ale tvoje vláda to do léta zvládala a lidi vám i věřili, pak už ne a začali jste ze sebe dělat šašky. Myslím, že většina vám už nevěří ani nos mezi očima (bohužel si za to můžete sami) a všichni i já se už těší, až tahle šaškárna skončí, člověk si zas zajde na pivko, vycestuje, kam bude chtít, bude moci konečně pracovat a podnikat bez omezení, chřipka bude zase chřipkou, angína angínou a hlavně zahodí roušky do popelnice…

Já sice zas tak velké nadšení ohledně tohoto snímku nesdílím, protože existuje celá řada shortů na obdobné téma (snad kdyby to bylo tak o sedm / osm let mladší). Nicméně se zde skutečně podařilo alespoň na okamžik navodit slušnou atmosféru a ani výkon hlavní hrdinky nebyl zanedbatelný. Velká škoda, že ten konec nebyl ještě alespoň trochu rozvinutý. Takhle to na víc jak průměr bohužel nevidím.

Režisérka Daisy Bellefleur Bacon a Wapikoni Mobile natočili amatérskou trilogii, která vskutku moc kvalit nepobrala. A to nejen příběhově, ale i vizuálně. Spíš jde jen o nadšení bandy nadšenců – které už ovšem nebudou sdílet diváci. Vyložený ODPAD to sice asi není, ale když to minete zcela bez povšimnutí, absolutně o nic nepřijdete.

Podobné ocasy je lepší hnát sviňským krokem pryč od svého baráku nebo bytu. Nesnáším, i když je to teď u nás zakázané, tyhle ty podomní prodavače. Jsou vážně neodbytní, často jim někdo podlehne a pak zjistí, že s nimi vyběhli. Největší slabinou tohoto snímku je jeho dost dlouhá vláčnost (nuda), která se zlepší až v samotném závěru. Kdy tvůrci lehce přitvrdili. I tak ovšem vypotili nějak atraktivní podívanou.

První pocity z tohoto snímku jsem měl takové, že jsem měl chuť taky rovnou hodit šavli z toho nadělení v míse. Fujtajbl. Vincenzo Nappi ale viditelně od svých posledních otřesných kousků lehce pocvičil a podařilo se mu konečně vytvořit alespoň nepatrné náznaky atmosféry. Dopomohl k tomu nejen zvolený hudební doprovod, ale i surovější děj. Zvracení, kousanec na ruce, kamarádka za dveřmi a chuť na krev. Sice pořád podprůměr, ale rozhodně lepší než doposud co se jeho tvorby týče.

Vincenzo Nappi si pro nás tentokrát připravil pro změnu One woman show a opět to byla (ne)pěkně nezáživná podívaná. Šest minut sledujete ženu chodit po lese, kopat lopatkou v zemi, kouřit cigaretu – no a pak jí něco shodí na zem, kapka krve z nosu, další cigáro a další kopání. Tomu říkám terno jak prase. Obsah krabičky uvidíme v samotném závěru. Další amatérská podprůměrná záležitost hraničící pomalu až s odpadem.

Taková amatérská One man show, kde první čtyři minuty mladík nacvičuje různé proslovy, aby se na to následně vysral, navlékl si pytel na hlavu a tradá na návštěvu. Tohle je hlavně o dialozích, nic pořádného tu k vidění není. Takže docela otrava a moc jsem se u toho tedy nebavil. Podobných nezáživných shitů existuje celá řada. Jasný podprůměr.