SOLOM.

Major Maisner přichází na scénu a s ním i jeho „jeblí“ spolupracovníci a banda nováčků. Správná česká kokotina se vším všudy. Nechybí několik opravdu dobrých humorných situací, samozřejmě ani těch trapných, ale divák se u toho docela pobaví. Zvláště máte-li rádi duo Ladislav Potměšil a Rudolf Hrušínský ml. Samozřejmě nesmí chybět ani pohledné holčiny (Krainová, Martincová) a banda tupců v čele s Hrubcem a „Kuřetem“. Já se u toho pobavil, ale že by to byla nějaká pecka…to se rozhodně říct nedá.

Nevěřil jsem, že dvojka bude ještě o fous lepší než jednička, ale stalo se skutečně tak. Spolek okolo Charlie Sheena si vzal tentokrát na mušku hlavně slavného Ramba (samozřejmě že ne jen jeho) a že jim to šlo. Bránice diváků dostanou opět pořádně zabrat a ani po tolika letech neztratila dvojka (no ostatně i jednička) nic ze svého kouzla a kvalitní porce zábavy. Já prostě oba díly Žhavých filmů miluji a mezi parodiemi patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo a zřejmě i bude natočené.

Mezi parodiemi jsou oba díly Žhavých výstřelů na samém vrcholu – hlavně díky nezapomenutelnému podání (parodování) známých filmů a podotýkám, že nejen akčních, ale i díky až šibeničnímu humoru, spoustě nezapomenutelných situací, hlášek a především hereckých výkonů. Je taky pravdou, že od tohoto kousku se Charlie Sheen stal mým oblíbeným hercem a začal jsem se v té době poohlížet i po jiných filmech, ve kterých se během své bohaté kariéry objevil.

Naprosto bombastická záležitost Jana Hřebejka, na které se snad ani nedá najít žádná slabina. Jeden z nejoblíbenějších filmů / dramat (a pevně věřím, že nejen naší rodiny) na který se vždy rád podívám znovu. Kousek nabitý výborným hereckým obsazením, nezapomenutelnými hláškami i situacemi, při kterých člověk neví, jestli má řvát smíchy, nebo rovnou začít brečet z bolesti bránice. Nálož gagů Donutila, Polívky i Kodeta je prostě bezednou studnicí dobré zábavy. Když k tomu ještě připočítáme výbornou Holubovou a Stašovou a dramatickou zápletku, bylo vymalováno. Film má samozřejmě poukázat na vážnost té doby a není moc dobré jej označovat za klasickou komedii, protože Pelíšky jí rozhodně nejsou – v tom pravém slova smyslu.

Jeden z těch drama/ romantických kousků, které můžu, ač se jim jinak snažím vyhýbat jako čert kříži. Příběh nabitý emocemi, který je postaven především na solidních hereckých výkonech ústřední dvojice. Okouzlující Meg Ryan a charismatický Nicolas Cage ruku v ruce propluli celým filmem, který chytne nejednoho diváka u srdce. Smrt si nevybírá a i když je někdy krutá, stejně jednou přijde pro všechny…

Jeden z prvních filmů, který jsem si kdysi zakoupil na originálním DVD. Zápletka sice nebyla nic extra, ale místy to přece jenom mělo docela zajímavou atmosféru i napětí. Nebylo toho sice v takové míře, jakou bych si přál a představoval, ale je to celkem stravitelný kousek. Navíc jsem si to koupil stejně kvůli Meg Ryan, kterou jsem chtěl vidět i v něčem jiném, než jen ve sladkých komediích, no a ona se tu dokonce i vysvlékla, leč už nebyla tak přitažlivá jak za mlada…Jinak je to však po všech stránkách průměrný thriller, který asi moc lidí zrovna nenadchne…

Ač moc nejsem na romantické filmy a dívám se na ně hlavně v nutné sebeobraně, aby doma nebylo peklo (většinou u nich stejně chrápu), tak tento kousek jsem měl svého času docela rád. Viděl jsem ho už několikrát, většinou v mládí, protože jsem se při něm platonicky „zamiloval“ do Meg Ryan, který byla za mlada sakra kus pěkné ženské. Billy Crystal je taky v pohodě herec a tato romantická podívaná se jim z jejich strany (hlavně co se hereckých výkonů týká) docela povedla.

Luxusní řežba pokračuje a opět ve velice solidním provedení. Tempo je sice místy trošku řekl bych až uspávající, ale Quentin Tarantino si zas „vymazlil“ především akční scény a skvělé souboje. Brutalita pomalu nabírá na obrátkách, hromada mrtvol nechybí ani tentokrát a skoro mi až bylo líto, že pak nastal „konec“. Herecké výkony i hudba opět na jedničku – choreografie bojových scén rovněž (ty já mám raději než ty přestřelky). Nejvíc však samozřejmě diváky opět „odbourají“ skvělé dialogy, černý humor a tuna nekompromisních hlášek…

Quentin Tarantino je blázen, co blázen totální magor, ale i velmi dobrý režisér. To se mu musí nechat. Když jsem viděl tento film poprvé, byl jsem z něho doslova unešený. Brutální masakr téměř od první minuty, který byl doslova nabytý násilností, brutalitou, krví, černým humorem a slušnými hláškami. Uma Thurman jako nezastavitelný – pomstychtivý stoj na zabíjení a proti ní její bývalý parťáci – rovněž povedená to sebranka hajzlíků a prvotřídních mrch. Hudba naprosto precizní, herecké výkony většiny zúčastněných (těch nejdůležitějších) luxusní, bojová choreografie i efekty lahodící oku – no prostě téměř geniální dílo. Nejvíce mě však dostala pobrukující si Daryl Hannah (chytlavá melodie), kterou jsem do té doby moc nemusel.

Patrik Hezucký už nechtěl dělat jen kokotka u Gondíků a tak ještě než se natrvalo usadil s Marešem v rádiu, vrhl se na moderování vlastního „zábavního“ pořadu. Společnost mu samozřejmě dělal pošahaná Renata Kajdžas. No úplný průser to nebyl, ale tyhle ty návraty v době byly opravdu vtipné jen málokdy a to spíš ze strany hostů, kteří alespoň trošku okořenili dost unylou úroveň zábavy.