SOLOM.

Tenhle řecký pokus o začlenění se do hororového žánru zdá se mi poněkud nešťastný. Příběh pojednává o mladé dívce, která zůstane sama doma – toho využije k učení, ale jak se říká „všeho s mírou“. Jak čas plyne, začne se projevovat její paranoia a fobie z neznámého. Pokus o vytvoření psycho atmosféry, u mě moc nefungoval. Všechno to mělo moc uspávající tempo, ale tím nechci tvrdit, že jde vyloženě o hroznou záležitost. Když už nic jiného, tak se muži mohou podívat na ženské přednosti Maritiny Passari, které nám ukáže na závěr. Posledních pět minut (přiznám se) mne tak probudilo z letargie…

Už, už jsem se chystal tomuto britskému kousku vlepit odpad, když tu náhle nastalo „Abrakadabra“ a alespoň ke konci Nathan Schiff vytáhl z klobouku gore scénku, při které se mi zlepšila nálada. Jinak totiž tenhle snímek o starém kouzelníkovi a jeho „nedobrovolném“ asistentovi za moc nestál. Uspávající úvod sice okořenila lehce „erotická“ scénka z postele, ale to bylo tak vše. Závěr to zachránil, ale bylo to opravdu na hraně. 30%

Já se z těch Dánů jednou „poseru“. Lars Pedersen – tohle jméno si píšu tučným jménem do svého hledáčku! Famózní surrealistická psycho jízda se vším všudy. Lehce zvrhlý děj, skvělá kamera i střih vytvořili nezapomenutelnou podívanou, psycho atmosféru a nepopsatelný zážitek. Začínám si připadat, že jsem vážně „ujetý“, protože já si tohle užíval po celou dobu…

No ty vole, na co jsem to zas natrefil. Říkal jsem si mexický kousek, to by mohlo být dobré, no a po jeho skončení jsem měl chuť jít se vyblít. Sledovat dva „hošany“ v tílkách jak se oblizují nad „transvestitou“, kterého jakože ubodali v kuchyni vidličkou a nožem, to jsem vážně vidět nepotřeboval. Jediné na co se dalo mrknout, byli záběry z okolí Mexico City. Jinak je to ztráta času a to nejen pro fandy hororového žánru. Jde jen o další „grcku“ vyblitou amatéry a hozenou na net.

Dneska jsem náhodou šáhnul po této „televizní pecce“ kterou před časem vysílal Barrandov a opět jsem nestačil zírat, co se dokáže zplodit ještě v roce 2011. Mělo mne varovat už samotné jméno režiséra, protože Paul Ziller rozhodně nepatří mezi machry ve svém oboru (už jsem od něj pár filmů viděl), ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost. Teprve později jsem uviděl i hodnocení na internetu a tentokrát s ním zas až tolik souhlasit nemůžu. Smrtící vegetace není sice dobrý film (ani na průměr nemá), ale vyložený odpad to není. Nápad s extrémně rychle se rozšiřující zelení není rozhodně originální, ale dá se tu najít několik momentů, které se tvůrcům docela povedli (ne digitální vrtulník to určitě není…). Kvituju hlavně angažování Stefanie von Pfetten, která předvedla docela solidní výkon, na to v jakém filmu se tentokrát objevila. Kupodivu mi tu tentokrát nevadil snad žádný herec, jen s tou atmosférou si mohli pohrát trochu víc. Přišlo mi to totiž celé takové jalové, napětí aby tu jeden pohledal (přitom začátek zas až tak hrozný nebyl)...

Další z řady filmů, u kterých by se dalo hodně polemizovat s označením horor. Když film vznikl, byli mi čtyři roky a možná v té době bych se u něj i bál. Jinak tuhle podívanou můžou na MGM klidně pouštět i v deset dopoledne a nic by se nestalo. Je to spíše taková dobrodružná pohádka pro náctileté děti, nebo rodinné drama chcete-li. Nicméně to určitě nesnižuje průměrné kvality, které tento kousek určitě má. Líbila se mi především jeho humorná stránka. Děda Charlie byl prostě skvělý (jeho schovávaná aby si mohl zahulit) a hádky s babkou určitě rozesmějí. Vyloženě špatný navíc nebyl ani hlavní malý hrdina, zato jeho bratr mi sympatický nebyl už vůbec. Ze začátku jsem si od toho sliboval pěkně mysteriózní zápletku (duchařinu každým coulem) s příměsí detektivky. Od obojího se mi však dostala jen troška. No a ty triky – bída.50%

Osobně nemám moc v lásce opery či muzikály, ale ty hororové mi nějakým záhadným způsobem prostě přirostli k srdci a to doslovně. Původní film Little Shop of Horrors z roku 1960 se mi moc nelíbil, ale tahle novější verze je prostě dokonalá. Nejenom svým hereckým obsazením, ale i hudbou, zpěvem a hlavně pěkným zpracováním samotné masožravé kytky. No a samozřejmě bezkonkurenčním sadistou (Steve Martin), který prostě neměl chybu. Scénka s pacientem (Bill Murray) mi uvízne v paměti snad na vždy. Och jak rád bych si taky dal trošku rajského plynu a šel si užívat mezi všechny ty nablýskané zubařské nástroje. Ani se moc nedivím, že film měl dvě nominace na Oscara – alespoň jednu měl proměnit...

Včera večer přišla volba na Bažinu a já se celkem těšil na další představení Gabrielle Anwar. Já mám tuhle herečku celkem rád a tak když už se objevila v duchařině, tak proč toho nevyužít. Sice mě zaráželo nízké hodnocení, ale tentokrát jsem zůstal nadmíru překvapený. Nejde sice o nějakou děsivou pecku, ale ani o průser hodný k zahození do močálu. Tvůrcům se místy podařilo navodit docela příjemnou atmosféru. Snové pasáže a hlavně úvodní přivítání Claire „domem“ sebou přinesly i kousek potřebného napětí a je jen škoda, že prostředek filmu byl trošku nudný. Asi nejvíce se mi líbila poslední třetina filmu, potřebná pomsta, rozuzlení zápletky, která je sice předvídatelná, ale určitě ne nezajímavá a solidní závěr.

Nedávno jsem se díval na I Spit on Your Grave 2 a když jsem jen tak ze zvědavosti zabrousil do filmografie režiséra Monroea, zjistil jsem, že má na svém kontě i několik dalších hororů. Bohužel jeho začátky v hororovém žánru rozhodně nebyli vůbec dobré a tenhle televizní „monster“ kousek je toho zdárným příkladem. Jde vidět, že znásilňovaní a mučení mu jde mnohem lépe, nežli stvořit pořádnou obludu. Ogre je opravdu „úsměvnou“ pohádkou pro dospívají děti. Příběh samotný (leč neoriginální, ale to by ani nevadilo) skrývá spoustu nelogických kousanců (zajímalo by mě, jak v cca 8 chalupách žilo přes 100 lidí…), nicméně i já jsem na něm našel několik pozitiv, díky kterým ho neodstřelím do odpadu. Především jsem hleděl, jak se se svou rolí popasovala Chelan Simmons, kterou jsem měl dosud zafixovanou jako kozatou blondýnu, která se pěkně usmažila v Nezvratném osudu 3. Viděl jsem jí i jinde, ale tam opět kromě svého poprsí nebodovala vůbec ničím. Dokonce se mi líbila víc, než zkušená Katharine Isabelle. Ehm o digitálním obrovi, kterého je slyšet v některých situacích už zdálky, jindy se připlíží za svou oběť jako myška, se moc bavit nechci. Jistě si o něm udělá obrázek každý sám. Každopádně si myslím, že tuhle kokotinu jsem ještě neviděl naposledy.

Tak „Entové“ přece jenom existují – nejsou to pouze Tolkienovy vymyšlené postavy. No a jeden pěkně nasraný se skrývá v Jižní Americe. Hm tak když jsem si zhruba přečetl obsah filmu, očekával jsem další odpadní digitální sračku, ale tak hrozné to zas nebylo. Akční tempo vytvořilo alespoň trochu zajímavou atmosféru, kterou výrazně oživili ony obětní rituály. Jinak pobíhaní po lese s vystrašeným výrazem a narážením do stromů – to není nic pro mě, pokud tam jedna postava neumírá za druhou a tak tomu zde naštěstí bylo. Je sice pravda, že digitální strom a jeho mrštná chapadla nevypadali moc vábně, ale tak musíme se spokojit i s tím málem. Kromě postavy drsňáka McCalla mě potěšila i přítomnost Betsy Russell, která si od série SAW už potřebovala na chvíli odskočit, bo jí z toho nekonečného kolotoče už začalo jebat. Jen to chtělo trošku těsnější tílko s větším výstřihem…