neoBlast

Film těžký k popisu, snadný k prožívání. Podobný mistrovský scénář, který má toliko vyšperkované dialogy je v letošním roce jen těžké k nalezení - Aaron Sorkin a Steven Zaillian kralují současným pisálským tabulkám a z algoritmů dokonalosti by vybíhali oni jako ti dva unikátní (reference, cha). Hned v závěsu se drží Bennett Miller, jenž mě svojí předešlou spoluprací s Philipem Seymourem Hoffmanem neoslovil, ale zde září hlavně prací s herci, díky němu je právě obtížně nevyset na rtech Pitta, Hoffmana i Hilla po celou stopáž. 85 %

Na to, že Style Wars je feature lenght dokumentem roztažený pouze do 70 minut, tak nabízí překvapivě i trochu hlubší pohled na celou subkulturu. V osmdesátých letech se zřejmě méně tlachalo do prázdna a všechno šlo mnohem více od srdce, proto působí snímek upřímně a velmi celistvě (při dnešním datu premiéry bych musel být ale mnohem kritičtější). 80 %

Je pro mě celkem nepochopitelný hype, který kolem sebe nový Allen v roce 2011 vybudoval napříč kritikou, tak i běžnými diváky co mu konečně nasypali také milióny do pokladen (i když zdejší vysoko postavené komentáře hovoří o názorovém sblížení spíše se mnou). Režisér nabízí divákovi to co vždy, i když v posledních desetiletích s menší pravidelností, hlavně dialogy a stylizace Owena Wilsona přesně sedí do Allenova stylu. Problémem je, že to co má působit na Paříži inspirativně, působí uměle, a místo kouzla okamžiku dostávám další kus artificiální hmoty jako by se snažil scénárista/režisér naházet co nejvíce osobností. S ohledem na kvantitu a ne kvalitu si to mohl dovolit Ladislav Smoljak před třiceti lety, ale v 21. století říkám ne. Pasáže ze skutečného světa ale přesto fungují spolehlivě, to je hlavně zásluhou dobře vedených herců - to Woody Allen nikdy neztratí. 60 %

Až moc dlouhé čekání na to, kdy Jack Nicholson vysloví svoji nejslavnější větu (ta samotná je za 100 %). 65 %

Přestože bych se naštěstí díky svému pohlaví nikdy nemohl ocitnout na stole doktorů Mantleových, tak z Cronenbergova filmu musí mrazit všechny jeho diváky bez ohledu na druhovou příslušnost. Ulítlý Kanaďan brilantně režíruje Jeremyho Ironse, který již nikdy poté nemohl předvést lepší herecký výkon (ani ve Smrtonostné pasti 3...;-)). Gradující znechucující atmosféra... nenapadá mě podobný snímek. 80 %

Dvě věty. Škoda Tomáše Řehořka, kterému jinak fandím (řekl bych, ale že by stačilo kdyby cukaně pobíhal ve střižně a režii by přenechal někomu zkušenému = lepšímu). Cítím se špinavý, že jsem to viděl. 20 %

Co si budeme nalhávat, Best Worst Movie pro českého diváka nabývá úplně jiné atraktivity než bylo původně zamýšleno (alespoň dle mého pohledu). Fanouška musí potěšit ta kolektivní radost, která čiší z upřímné sociální radosti ze společného sledování něčeho "tak strašného" jako je Troll 2 (btw: neviděl jsem). Každému pravidelnému divákovi musí být líto, že se podobné underground akce neodehrávají i ve filmově zaostalém Česku (brát prosím s rezervou). Z dokumentárního hlediska není na snímku zase až tak moc zajímavých elementů - sledujeme pouze tour k znovuuvedení Trolla 2 do kin a několik bizarních charakterů okolo tohoto procesu. Oživením stereotypního konceptu je ale určitě postava hodně ulítlého italského režiséra - pokud toto u Američanů neupevňuje cizí kulturní stereotypy, tak už nevím. Divácné nadšení za objektivně špatným filmem je ale to nejcenější co tvůrci vnášejí do placu. 70 %

Pohádkový Krull, který samozřejmě nabývá v zámoří kultovního statusu, jsem nikdy v mládí neviděl. A je to škoda, protože je ukázkou skvělé zábavy právě pro dětské naivní diváky. Není tak upjatý jako Scottova Legenda, ale ani tak sofistikovaný jako Princezna nevěsta - dva snímky, které svojí atmosférou i vizuálním zpracováním připomíná Krull nejvíce. Btw: Nervydrástající scéna se stop-motion pavoukem je napínavá i po téměř třiceti letech - holt ty osminohý svině mají něco do sebe v jakémkoliv ztvárnění. 65 %

Jelikož se jedná o FAMU dokument, který se svojí padesátiminutovou stopáži v žádném případě neaspiruje na srovnávání s celovečerními snímky, nemám problém, že se příliš do hloubky autoři neponoří. Zambie není jediná země, která je vykořisťována, ani měď určitě není unikátní surovinou takto nelítostně drancovanou, ale toto konkrétní propojení s EIB nás všechny opodál stojící nepříjemně (i když nepřímo) propojuje. Tento znepokojivý pocit je dobře přenesený do filmu a závěr v centrále EIB v Lucemburku je dostatečně výmluvnou tečkou, a přesto skvěle pojatou než by nepřipravený divák čekal. 70 %

Starší snímek Alexandra Payne, o kterém bych netvrdil, že je nedoceněný, ale zapadlý určitě. Při vnímání jsem bojoval hlavně s obsazením, protože Matthew Broderick a Reese Witherspoon nepatří zrovna mezi mé oblíbence. Hvězdou je zde režie Paynea a vypracovaný scénář. 65 %