blackrain

Když jsem byla malá, tak jsem strašně moc chtěla tancovat s liškami na paloučku, proto jsem neměla ráda Veroniku Žilkovou. Ona s nimi mohla tancovat a já ne! Dnes se těm vzpomínkám směju a nenechám si ujít žádnou reprízu této pohádky v televizi. Pohádka má velmi jednoduchý příběh, který ale vůbec to nebrání tomu, aby se člověk u ní pobavil. Lišky jsou navíc moc roztomilé.

Takhle se nastavuje zrcadlo hlouposti a omezenosti. Vladimír Dlouhý byl sympaťák, který vše díky rozumnému uvažování ustál. Tereza Brodská hrála takovou naivní blbku. Zajímalo by mě kolikrát se musela ráchat v té kašně. Souhlasím, že jde o velmi inteligentní pohádku, která nedělá z diváků blbce. Nemám nic proti Pavlu Trávníčkovi a Jiřímu Pomejemu, ale tady byly celkem zbyteční. Jejich postavy bych tu nemusela mít.

Letní dovolenková atmosféra byla docela fajn. Ale to je tak bohužel to jediné, co může tenhle příběh nabídnout a taky hudbu. Ta taky nebyla marná. Děj je úplně o ničem. Herci se ani nesažili něco hrát, což je docela škoda, protože je tu spousta ingrediencí, které by k tomu přímo posloužily, kdyby je někdo dokázal použít a nenechal je jenom rozplynout ve zbytečnost.

Název musí divákovu mysl nutně odvádět někam jinam. Představivost je potvora a dokáže pořádně zapracovat. Hned je krásně vidět na co lidi myslí. Já jsem na to myslela taky. To, že je ten deník vysvlečenej, tak to se týká jiných věcí. Hned na to člověk příjde, když hlavní postava otevře pusu a začne otevřeně hovořit o všem, co se jí děje nebo jejím kamarádům. Abych řekla pravdu, tak jsem očekávala strašnou trapnost, ale Veronika Kubařová byla přirozená a jako Johana i přesvědčivá. Hodně toho zachraňovala. Ona je ten hnací motor, který to dokáže levou zadní utáhnout. Bez některých scén bych se klidně obešla, protože jsou zbytečné.

Kdybych náhodou Karla Rodena potkala na ulici a on mě žádal o drobné, tak mu nedám ani korunu a nebo bych se nad ním slitovala a nějakými drobňásky ho obdarovala. Každopádně, on může zahrát cokoliv. Tedy i postavu, která vnímá svět okolo sebe poněkud odlišným způsobem než normální okolí. Ale kdo je dnes normální? Tahle postava v mnohém obohacuje jeho dosavadní herecký rejstřík, který už takhle je skutečně bohatý. Je až nebuřeitelné, jak se někteří herci dokážou díky roli proměnit v někoho absolutně jiného a odlišného než jsou oni sami. To neplatí jen o Karlu Rodenovi. Stačí se podívat na většinu zůčastněných v tomhle marastu. Bohdan Sláma si holt razí svou vlastní cestu.

Byla jsem tak zabraná do příběhu, že jsem ani nepostřehla, že tady vlastně úplně chybí mužský element. Ale co by tady taky dělal. Jedině, že by to mohl být nějaký kněz, který by horečnatě a fanaticky kázal o mravnosti a podobných věcech při nedělní mši. Zjistila jsem, že mi tady ani žádný chlap prostě nechyběl. Mladičká Romy Schneider strhává všechnu pozornost na sebe. Měla jsem dojem, že je snad v každé scéně. No, film se vlastně bez ní obejít nemohl.

Pořád jsem si říkala, co že mi to na jinak sympatickém Filipu Blažkovi nesedí. Vypadal divně a tak nějak nepřirozeně. Nedokázala jsem přijit na to, co to bylo. Pak si v jedné scéně nevědomky lehce promnul oko a já jsem najednou prozřela. Vždyť Jirka Mádl má jinou barvu očí. začátek filmu je sice krapet nudný, ale jen co se na scéně objeví Mádl, tak se začnou dít věci. On se do role krásně vžil a všechno si užíval. Většinu filmu utáhnul pouze sám. Skopal a Krbová byly jako rodiče taky parádní i s tou jejich slabostí pro sázení. Nečekala jsem, že tohle bude tak svěží snímek, který mě bude bavit. Takže po shlédnutí filmu jsem byla velmi příjemně překvapená.

Ano, jde studentské cvičení, kde se studenti sanží prodat to, co se naučili. Doufám, že se z výsledku pořádně poučili a že pokročí zase o kus dál. Na horoskopy nevěřím, protože kdyby ano, tak bych se musela zcela zákonitě zbláznit. Ale nikomu jeho víru v ně neberu. Příběh mě ničím nepřekvapil. Všechno co Jan Štumpa stvořil už bylo mnohokrát natočeno a točit se bude.

Já už mám asi nějakou profesionální deformaci z práce nebo co, protože jsem si nejdříve všimla té feldy, která měla ploché stěrače. To se jen tak nevidí. Mě to přišlo vtipné. To bude tím, že nepatřím k té úplně laické veřejnosti, protože dělám s náhradníma dílama každý den. Pak jsem se teprve soustředila na to ostatní. Dialogy byly moc dobré. Evidentně se pánové při natáčení dobře bavili a já taky. Viděno na Youtubu.

Scény se dvěma bláznivými sestrami jsem si užívala. Dokonce dokázaly na malý moment Pouirota dostat a on jim to pak galantně vrátil. Mám ráda, když se těchto příbězích objebvuje něco mystického nebo něco, co si pohrává s duchařinou. Hned to dává příběhu jiný rozměr, ale zároveň to rozptyluje divákovu pozornost, nebo mojí alespoň ano. Myslela jsem si, že jsem se musela přeslechnout, když Poirot o Bobovi mluvil jako o plemenu Foxteror. Ale nebylo tomu tak. On to tak opravdu vyslovoval.