blackrain

Byla to taková hořkosladká symfonie. Na mě to bylo až moc depresivní. Až jsem z toho bezradně nevěděla kudy kam. Taková bezvýchodná situace. V té se přesně ocitli Viola s Kazanem. Tak moc se chtěli odlišovat a nezapadnout do průměru a šedi až tam sletěli rovnou po hlavě, protože jim nic jiného nezbylo. Snění má mnoho podob, ale realita je jiná. Očekávala jsem mnohem hlubší ponor do jejich problémů. Místo toho jsem jela jenom po povrch. Viola mi byla svým chováním až nesympatická. S tou bych společnou řeč nenašla.

Obávala jsem se, že půjde o pěknou volovinu. Je to sice trošku přitažené za vlasy, ale všechno je chytře napsané a zvrat střídá zvrat. To se musí nechat. Tady totiž nikdy nic není tak, jak se na první pohled jeví. Nevěděla jsem komu má fandit, jestli agentce v podání Sandry Oh nebo Jodie Comer, která hraje tu neuvěřitelně fascinující psychopatku. Takže jsem fandila oběma. Trošku rozpolcená situace. Obě postavy jsou dobře napsané a obě dobře hrají. Psychopatka řádí teda jako černá ruka a ty ksichty, co u toho dělá.To se jen tak nevidí. Opravdu výživný materiál. Agentka je zase trošku trubka, tak se to vzájemně vykompenzuje. Snesla bych větší přitlačení na pilu. Když britský humor, tak to řádně osolit a vysušit a přidat ještě více cynismu. Vždyť se to nebere vážně. Přistoupila jsem na klasickou hru kočky s myší velmi snadno a hodně mě to bavilo. Pravda, kolikrát mi poklesla čelist, ale svého rozhodnutí nelituju a těším se na druhou sérii.

To dá rozum, že když si koupím starší dům, takže bude mít nějakou minulost a pokud budu šťoura, tak budu kolem toho čmuchat. Bohužel, typicky kanadské. Tohle bylo moc zajímavé téma, ale moc zdlouhavě zpracované. Klasická televizní detektivka na hnusné odpoledne a kavičku k tomu.

Očekávala jsem něco víc. Pořád jsem čekala, až byl najednou konec. Nejvíce mě bavily sportovní scény. Zbytek mi přišel jen jako pouze nutná výplň. Taky jsem se při sledování trochu ztrácela v ději. To už se mi dlouho nestalo. Taky mě to začalo štvát. Jsem z tohoto filmu rozladěná. Pořádně nevím, co si o něm mám myslet. To je škoda.

Velmi příjemný a hezký vánoční příběh. Čekala jsem trošku víc bláznivin, přece jenom se burani z velkoměsta nestěhují na zámek každý den a ještě k tomu v zimě. Tatiana Dyková byla výborná a naplnila naprosto přesně všechny myslitelné a nemyslitelné stereotypy o Američanech. Jíst husu jako hambáč je ale už svatokrádež. Eliška Balzerová s ořechovicí byla jako bodrá žena z lidu a hospodyně taky výborná, jednu chvíli úplná pohádková babička. Hezky to tam všechno a všechny propojovala. Lišák nezklamal. Jeho zpěv při varhanech byl nezapomenutelný. Martin Pechlát tomu vždy nasadil korunu. Byla to sehraná parta. Ti to celé táhnou. S maminkou jsme se ve smíchovském kině dobře pobavily a lidi sedící kolem odcházeli taky spokojení. Byl to fajn ztrávený čas. Budu si muset přečíst Bočkovu knihu, protože mě namlsala.

Pořád jsem čekala, co se z toho dramatu vyvrbí a kam se to celé posune. Ale tohle mě fakt ani v nejmenším nenapadlo. Takže velké překvapení. Film klame tělem a to dost. Klesla mi z toho čelist a málem vypadla z pantů. Pomalé vyprávění mi sedlo přesně akorát. Atmosféra exotiky na ostrově byla pomalu až hmatatelná, skoro ukapávala z obrazovky.

Opravdu tragikomické. Pro mě napoprvé až poněkud těžko stravitelné. Musela jsem se podívat ještě jednou. Ještě, že tu jsou ty tři silné postavy, královna blbka a její dvě souputnice, které to utáhnou ve velkém stylu. Dost zvláštní šachová partie. Chtěla jsem fandit chudince Abigail, protože byla taková křehká a zranitelná a neuměla v tom marastu chodit. Pak se mé sympatie přesunuly k Sáře. Znovu se přelily na stranu Abigail a tak to bylo do konce filmu. Připadala jsem si jako na houpačce. Mužské postavy mě nezajímaly. Jsou tu tak nějak jenom do počtu a vypadají jako karikatury. Všechno ovládají ženy s brilantním mozkem. Mám výtku k užitému rybímu oku. Nejdříve jsem myslela, že jde o vadu obrazovky. On to byl záměr. Ale působil zbytečně nevhodně a divně. Tenhle film je jako zjevení.

Bylo to nápadité a originální. Trošku jiné ledové království. Očekávala jsem mnohem větší jízdu a odvaz. Yeti nepotká člověka zrovna každý den. Prostě mi to přišlo ne úplně dotažené. Asi jsem už zmlsaná jako koza. Animace je celknem fajn. Ta se mi líbila. Jsem úchyl na modrou. Proč musel distributor vymýšlet vlastní název? To tam nemohl nechat Pidinožku? Vždyť by to bylo mnohem vtipnější a pro děcka i přijatelnější

Scénář jede podle dobře osvědčené šablony. Jedno kliše střídá druhé. To by mi i nevadilo, kdyby se z toho dalo něco vykřesat. Už jsem překousla horší věci. Ale tady se tak nestalo. Urputně se držíme jedné lajny a tu prostě neopustíme. Ještě, že je tu pár zajímavých efektů. Ovšem, ani tyto užité už dneska nikoho neposadí na zadek. Škoda. Pár známých tvaří to taky nemůže pořádně utáhnout, i kdyby se sebevíc snažili. Mám katastrofické filmy ráda, ale tohle je spíše jen další zářez na mé pažbě.

Vánoční tradice se mají dodržovat a o těch rodinných to platí dvojnásob. Všichni jistě nějaké máme. Takže pomalu ale jistě začínám přemýšlet o těch našich. Jsou to jedny z těch vzácných a mimořádných chvil. Hlavně, že se sejde rodina a všude se rozhostí klid a pohoda. Beru tenhle animák jako takový malý vánoční bonus, ale celkem milý. Nic víc to není. Ještě, že je tam Olaf, díky, kterému to jede.