Radost až do rána

Úpadek V. Párala, kdy se jeho tvorba stává nakonec obhajobou konformismu (a konzumu) let 70. let (přičemž původně tomu bylo zcela naopak), přestože se jeho postmoderní poetika od černé serie 60. let příliš nezměnila. Herecké výkony jsou navíc opravdu příšerné. Body dávám jen za poměrně realistickou evokaci Mostu 70. let (a záběry z lounského vlakového nádraží, neb jsem rodem Louňan). (04.07.2010)

Normalizované psychologické drama o zhýralých dělnících socialismu. Jak absurdně to zní, tak absurdně to vypadá. Nejlepší je Béda Jiřího Krampola, jinak nemá dohromady smysl cokoliv zmiňovat. Taky mě zklamalo, že přes tématický i herecký potenciál tento film neobsahuje prakticky žádné odhalené scény (kromě pivního mozolu Josefa Somra), které ho mohly aspoň tímto směrem "obohatit"... (23.10.2017)

Chtěla bych to zase vidět, protože už si tento film moc dobře nevybavuji - hlavně kvůli záběrům starého Mostu - když nic jiného, alespoň toto se dá považovat za klad filmu, přináší dokumentárně zajímavé záběry...ale jedna věc mi vrtá hlavou - v přehledu účinkujících herců nemůžu nikde najít představitele druhé hlavní role - Josefa SOMRA!?!?! - - - 5.7.2010 - tak Josef Somr již je doplněn...po novém shlédnutí přidávám hvězdičku za ty pamětnické záběry Mostu... (04.05.2008)

Všední život obyčejných lidí v průmyslovém socialistickém Mostě. Každý je sám, ale každý si v srdci nosí svůj malý sen, který ho drží v té bídné době při životě. Každý si za tím svým malým snem jde, každý chce jednou prožít tu svou malou radost aspoň do rána. Nebo na celý život, ať to stojí, co to stojí. Fotografie doby, ale hlubší ponoření do problémů v tom nehledejte. (19.01.2011)

Páralova tvorba - s jeho stejnojmennou literární předlohou film stojí a padá - se z mnoha důvodů po r. 1970 (zhruba od vydání PROFESIONÁLNÍ ŽENY) zlomila. Snaha publikovat a být čten ho přiměla k hledání kompromisu, který vyústil do postupné adorace konzumu. V RADOSTI došel v tomto směřování zřejmě nejdále. Gulášový socialismus, vrchol normalizace, je hlavním hrdinou severočeského (severozápadočeského) prostředí, v němž je žití vykupováno úmrtným (2400 Kčs ročně), preferovaným zásobováním obchodů všeho druhu a relativně vysokými platy pro horníky a lomníky (značná část hnědého uhlí se dobývá i dnes povrchově). Syžet je zaměnitelný průsečík, centrum orgií anonymní konzumistické průměrnosti, člověk-stroj, jak ho známe např. z Chaplinovy MODERNÍ DOBY nebo Čapkovy TOVÁRNY NA ABSOLUTNO. Film, který zjevně musel být natočen, neměl pod bdělým dohledem cenzury mnoho šancí na původnost a umělecké ztvárnění. Spoluzaložil také tradici uměle vypěstované tzv. severočeské literární školy, která zemřela na úbytě spolu se zánikem režimu, který si ji objednal. (22.03.2008)