Beckett51

Ani nevím, kde začít a proto začnu s negativama... jo, některý scény jsou pochybný a s pár věcma si scénáristi mohli trochu víc vyhrát, aby nepůsobily tak nedotaženě, když vesměs stačilo mnohdy přidat třeba jen jednu větu nebo jednu krátkou scénu navíc... no a tím to asi tak končí. Zbytek je jen absolutně kulervoucí kus mistrovský filmařiny s absolutně neskutečnou kamerou (plnohodnotný Lubezki vibes), opravdu skvělou atmosférou (nepamatuju si, že bych z nějakýho seriálu kdykoliv předtím podobnej feel), brilantní hudbou, chytrou a nepřeplácanou výpravou (což mnohy bejvá u některých seriálů obrovskej problém - viz. Into The Badlands, což jsem považoval je hodně dobrej seriál, ale po See se o minimálně o dvě příčky srazil) a v závěru naprosto destruktivníma bojovýma scénama, kterých sice není moc (díky bohu, protože by tomu ve finále akorát uškodilo), ale zato každá z nich je neskutečně dechberoucí a tak fantasticky zchoreografovaná, že každý seknutí, zlomení a každá rána vydá víc než jinej přeakčnělej seriál za celou sérii. Nevěřil jsem tomu, ale Apple znovu překvapil (poprvé to bylo u Servanta). První série - 90%... Druhá série - 95%...

"Metaphor."

Při sledování jsem měl oproti velký části diváků (troufl bych si i říct, že většině) značnou výhodu v tom, že jsem jakožto správný kulturní barbar nečetl předlohu ani neviděl žádnou z filmových adaptací (nebo alespoň ne natolik, abych si pamatoval jakékoliv rozuzlení jakéhokoliv Poirotova případu), tudíž jsem neměl absolutně tušení (kromě typického diváckého odhadu) jak to skončí. O to víc jsem byl překvapenej, že se mi to opravdu líbilo a závěr zatlačil na emoce mnohem víc, než bych čekal. Herci do jednoho skvělí a je vidět, že Branagh si to užíval jak v roli hlavní postavy tak i v sedle za "režisérskou kamerou" (kde zřejmě moc času ani nestrávil, když byl většinu času před ní). Musím pochválit i supr atmosféru a příjemnou hudbu. Jediná výtka putuje s občas podivnýmu vizuálu (na můj vkus až moc digitální) a k nějakým podivným scénáristickým obratům, který do filmu nejspíš patřily, ale mě trochu rušily. Nicméně vzhledem k mý neoblibě "starých detektivek" velký překvápo a Smrt na Nilu si rozhodně nenechám ujít.

Achjaj... taková promarněná příležitost. Zezačátku to působí fakt skvělě - má to suprovou atmosféru, klaustrofobní prostředí a parádní spád. Postupně to ale začne uvadat na tupých žánrových klišé a naprosto zbytečných scénáristických přešlapech a skvěle androgynní Kristen Stewart ani "lovecraftovskej" závěr už to bohužel nezachrání. Ale rozhodně jsem se nenudil... to zase ne.

Úplně v pohodě milá pohádka. Neni to žádnej five-head výrobek a má to poměrně dost problémů, jako že to občas nedává moc smysl (tady je těžký určit, jestli je to problém scénáře nebo střihu), působí to uspěchaně a efekty v některých scénách mi připomněly zlatou éru Sorbova Herkulese. Zároveň to ale má parádní fantasy/sci-fi atmošku, vcelku sympatický postavy (ani ten Artemis mě ani moc nesral vzhledem k tomu, jak ho všichni hejtí), hezky vymyšlený prostředí, výpravu a různý skřítkovský vychytávky, je to roztomilý a má to fakt skvělou irish-vibe hudbu. Kenneth se u toho předpokládám docela dost bavil a moc dobře věděl, že nejde točit dalšího Shakespeara. Když to porovnám například s 3 roky starýma Power Rangers, který považuju za jeden z vrcholů sračkový popkorn tvorby za posledních XX let, Artemis je v mých očích minimálně o dva levly vejš a to, že má o tolik nižší hodnocení přikládám k tomu, že nejsem nijak ovlivněnej knižní předlohou. Nic jsem tedy nečekal, nemusel jsem se od ničeho odprošťovat a jsem poměrně spoko.

Hodně fajn hororová jednohubka, která rozhodně nepřináší do žánru nic novýho, ale zároveň se jí v celku úspěšně daří vyhýbat těm největším a nejokatějším žánrovým klišé. Atmosféru to má suprovou, herci hrajou skvěle a bubák působí poměrně děsivě. Chvíli jsem přemejšlel o čtyřech hvězdách, který mi nakonec ale zkazilo pár podivně nelogickejch věcí a úplnej závěr, kterej působil hrozně nuceně a kterej dle mýho měl bejt useknutej o několik vteřin dřív.

Třetí milosrdnou dávám za Freudovský kontext a fantastickou hudbu... nic to ovšem nemění na akt, že jsem se většinu stopáže enormně nudil.

Až se mě někdo zeptá, jakej je můj nejoblíbenější seriál, vyjmenuju mu svojí topku na CSFD. Až se mě někdo zeptá, jakej seriál je podle mě nejlepší, krátce se zamyslím a potom řeknu: "To bude asi Breaking Bad."

Jestliže 20,000 Days on Earth (Push The Sky Away) bylo sondou do ztracené duše, One More Time with Feeling (Skeleton Tree) sondou do bolesti truchlení, pak Idiot Prayer musí být, podobně jako Ghosteen, melancholické a zároveň nadějeplné (u)smíření duše a srdce, minulosti a přítomnosti... a života se smrtí... "And in loosing myself I found myself... found myself in time."

Klobouk dolů před těmi, co psali scénář a dokázali to všechno dotáhnout do konce tak, že to doopravdy dávalo smysl (!!), což je u těhdle "time-travel-paradox-whatever" věcí dost často velkej problém. Klobouk dolů před těmi, co prováděli casting, protože ta podobnost některých herců, který hrály stejnou postavu v různých časových obdobích, je prostě neuvěřitelná. Klobouk dolů před herci, kde jsem nenarazil na nikoho, kdo by svou postavu nezahrál více než dobře (na Louise Hofmanna a Jakoba Diehla asi budu muset ještě trochu víc zamikroskopovat). Klobouk před skladatelem hudby, jejíž některý melodie mi pořád zněj v hlavě. Klobouk dolů před těmi, kdo vybíraly k filmu hudbu a kteří díky tomu udělali hned několik závěrů epizod naprostýma emočníma drtičkama (ano, koukám na tebe Asafe Avidane se svým Labyrinth Songem).... Klobouk dolů před kameramanem, kterej byl prostě... neuvěřitelnej. Klobouk dolů před všemi, kteří se na tomhle seriálu podíleli a dal mi víru v to, že když se něco takhle neskutečnýho dá natočit v německu, tak proč by se sakra během pár desítek let nedalo i u nás?