Tosim

Oceňuju, že díky Tereze Kopáčové nova tvoří i něco trochu zajímavějšího, než jsou její obvyklé sračky, ale bohužel, i já musím konstatovat, že byl natočen celkem obvyklý detektivní seriál s mírným přesahem do zajímavého prostředí soudní síně. Doba je nahozená celkem povrchně, postavy jsou taky dost jednorozměrné a moc se toho o nich nedozvíme. Chtělo by minisérii prodloužit ve smyslu hlubšího vhledu do dané problematiky a nebo z ní udělat opravdu rychlou a akční jednohubku, kde půjde "pouze" o mordy. Jediný, ke kterému nemám sebemenších námitek, je neskutečný, démonický Hynek Čermák. 70%.

Seriál, který řeší kriminalitu mládeže má bohužel také dětskou mentalitu, styl a celkovou úroveň detektivních zápletek.

Kvalitativní posun nahoru, boj dvou mafiánských klanů skýtá mnohé okamžiky pro vyhrocené situace a navrch ta zdravotní sestra, která jako by vypadla z nějakého hororu. Psal tady někdo, že se mu čtvrtá řada zdála málo krvavá? Já měl opačný pocit! 70%.

Přesně na takovýto ultimátní, do hloubky jdoucí dokument o Louisovi de Funés všichni jeho ctitelé čekali. Důvtipná forma, nabitý obsah. Snad alespoň některé lidi, jenž o Funésových hereckých schopnostech přemýšlejí hloupě a povrchně, inspirují ke změně názoru. 90%.

V podstatě celý film jsem se obstojně bál a ani chvíli nenudil, užíval si vizuálu, pokusů o útěk i mnoha (záměrně) bizarních okamžiků (těhotenství), i objasnění, proč se to všechno děje, mě zaujalo, jen tři věci mi vadily - necítil jsem žádné sepětí k dost povrchně nahozeným postavám a katarze, vyústění příběhu na mě vůbec nefungovalo, emoce se spíš nedostavily. A last but not least - je vážně věčná škoda, že pro Shyamalana už neskládá James Newton Howard. Ne, že by v jeho snímcích byla teď hudba nějak výrazně horší (obzvlášť Skleněný je fajnšmekrovej), ale takhle kongeniální spojení režiséra a skladatele byla škoda po tolika úspěšných letech roztrhnout.

Dokument o Billu Murraym bez Billa Murrayho. Nevadí to ale - mnoho faktů, o kterých jsem neměl tušení, hercova zevrubná kariéra a důležité momenty a celé to bylo opravdu vtipné. Včetně komentářů, i těch v českém znění, které působily příjemně sebeironicky. Stejně jako Bill Murray. 70%.

Jak já ty Verneuilovy thrillery moc nemusím, tak tenhle (IMHO celkem neznámý) jsem si doopravdy užil. Občas hodně napínavé, občas naivní, téměř po celou stopáž nepříjemně mrazivé a nejlepší byl ten vědecký pokus. A divák si uvědomí, jak to všechno doopravdy je, asi sekundu před konečným zúčtováním. Dost lahůdka. 90%.

LEČO LÉČÍ. Seriál s tak vzestupnou tendencí jsem už dlouho neviděl, prvnímu dílu bych bez váhání vpálil odpad a ten poslední se na nadprůměrné hodnocení dostal s přehledem. Ze začátku karikaturní a přehnané ad absurdum bez sebemenšího smyslu, v průběhu seriálu se však například jednorozměrná postava v podání Radka Holuba změnila v charakter, zatímco Martin Myšička na tom byl úplně obráceně. Vizuál v pohodě, po čase Bajgar zase nerežíruje svůj scénář, takže to není nablblé až tak moc, ale angažovaný osten satiry sem tam bodne, občas trapněji, občas míň. Jestli závěrečná sebereflexe téměř všech zúčastněných patří ke kladům či záporům Osady, se zatím nemůžu rozhodnout. Dejte mi chvilku.

Fargo od desíti k pěti a je to opravdu škoda, protože zápletka se jménem Stussy je důvtipná, vynikající herci se také vyskytují, ale, pro Boha živého, než se v trojce začne něco dít, tak to trvá celou věčnost. Okouzlení atmosférou ještě zůstává, Fargo je pořád dost neústupné a krvavé v těch správných chvílích, ale jinak už začíná povážlivě drhnout.

Teda řeknu vám, že kdyby mě parodoval někdo, jako je Mucha, budu na výsost spokojen. Takový normální dokument, který to bere ze všech stran akorát, neadoruje, ale ani zbytečně nehaní, dává Honzovi, co jeho je - prostě víceméně poctivý folk, i když často jednodušší v textech. Na druhou stranu je škoda, že jsme se například od Baumaxy nedozvěděli, proč je Nedvěd dobrý trampský kýč, respektive, proč se Honza sám nerozpovídal o trochu víc. Už jen proto, že zpěváci z téhle šedé zóny byli za totality dost potřebným spojníkem, v devadesátých letech hodně často nevěděli co se sebou a odrazilo se to v jejich tvorbě i rodinných vazbách a teď, ve stáří, působí docela spokojeně a to všechno bych chtěl odhalit. V průběhu let jsem názor na Jana Nedvěda také změnil (od skautské adorace v dětství, přes nezájem v dospívání až k poznání, že některé písně jsou fakt zubem času ohlodané), ale vždy, když ho někde začne někdo zpívat, přistihnu se, že se mi to docela líbí, protože sentiment je sviňa. Takže "U stánků, na levnou krásu..."