Tosim

Seriál celkem přesvědčivě přibližuje atmosféru strachu českého národa za protektorátu, méně už pak život vyšších vrstev (i když výkon Jiřího Adamíry považuju za skoro nejlepší.) Jediné, co autoři přehnali, bylo, když dělníci a rolníci v květnu 1945 na barikádách předpovídali zánik soukromého podnikání :-D

Česká seriálová sci-fi klasika děství!!! Za pěěěěět!!! Tak co, jdeme humidovat??? ;-) Stejně mám Jindřichu Polákovi za zlé, že nechtěl prozradit, co to vlastně je. Asi to bude nějaká sprosťárna...

Parádní taškařice (plná negativní energie, která se v závěru slévá v pozitivní a všeříkající závěr) skvěle vystihuje problematiku jakékoliv umělecké tvorby, vztahů a kuřby :-)

Mno...jedna hvězdička navíc za ten nápad... Jinak Robert Englund je i tak docela děsnej :-)

Slovní průjem. Pokud chceme nomen omen pro úsloví "n@vácká zábava", máme ho zde. Snad jediný televizní pořad, za jehož bezbřehou ubohost se stydím a mám chuť zvracet. Už od dob České sody si mnoho lidí myslí, že parodovat zpravodajství či pořady určité TV stanice může snad každý. To by ovšem chtělo od tvůrců této žumpy nějaký takový nevyčerpatelný geniální gejzír nápadů jako měl Petr Čtvrtníček. Zamysli se nad tím Richarde.

Koňská dávka nonsensu.

Bohužel to není takové, jako poředchozí kousky naší první filmové dámy, nicméně její ne(plané) moralizování dokáže stále zaujmout, i když mi to místy zavání něčím jako "dobovým schématismem devadesátých let." Škoda.

NO.............EHM.............TEDY.............PROMINETE!

Z hlediska obrazového vyjádření se Jiří Strach ještě hledal.

Seriál Byli jednou dva písaři dává díky neepakovatelnému herectví Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka a scénáři Jaroslava Dietla vzniknout nadčasovému dílu, které se stalo jedním z nejlepších českých seriálů. J.D. se inspiroval knihou Gustave Flauberta Bouvard a Pécuchet a z knihy o dvou nudných chlapících, která je mimochodem taky nudná (odložil jsem ji po několika stránkách), udělal seriál s jemným humorem a ironickým nadhledem a skvěle vybroušenými dialogy, plnými slovních hříček. M.H. a J.S. hrají ve vzácně propojené symbióze a jejich charaktery jsou životné a plnokrevné. Můj nejoblíbenější seriál. BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU DOBRÝCH STO TŘICET LET. JEDEN Z NICH SE JMENOVAL FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI VE VŠEM SVÉM KONÁNÍ...ŠŤASTNI.