bila.tecka

V dnešní době úsměvné triky jsou u téhle Crichtonovy sci-fi adaptace vyváženy úžasným zvládnutím atmosféry postupujícího strachu. Škoda nadbytečné političnosti (studená válka 70. let), plusem je určitě vynikající zvuková složka a použití rozděleného obrazu.

Několik dní po skouknutí filmu se ve mě mísí dojmy a pojmy. Smysluplnost manifestu Dogma? Jistě ano. Tohoto snímku? Pokud bylo účelem šokovat nebo probudit z letargie, tak ano. To prvoplánové utahování si z tělesně postižených je nutné pominout a všímat si "pozadí". Ztrouchnivělá společnost plná přetvářek a klamů je téhle partičce naprosto volná, jejich "magoření" je aspoň na chvíli vrací do čistých dětských let, kdy bylo dovoleno vše. Na pustém ostrově by to byla pro všechny zúčastněné očistná kůra, v Dánsku plném lidí jsou jejich anarchistické výlevy na přes držku. Nebo to bylo celé meditace o vnitřní síle člověka a jeho schopnosti dostát svých idejí?

Na rychlo spíchnutý snímek, který vděčí pauze u natáčení filmu Mezi mraky. Okouzlení režiséra Lisabonem a především éterickou hudební skupinou Madredeus dalo vzniknout meditační road-movie a zároveň pokloně filmařům, zvukařům zvláště. Žádné hluboké pravdy, "jen" snaha o zachycení ducha jednoho neobyčejného města.

Jako celek tenhle film nefunguje, režisér se nemá opřít o "ráznější" scénář. Od počátku mě dostalo úžasné pomalé tempo, škoda těch jen nahrubo nahozených postav. Velké plus dávám hudbě a "westernovému" finále, mínus Juliette za nezvládnutí zahrát těhotnou ženu.

Spousta comicsů, stejně jako tento, by měla zůstat filmařům zapovězena. Režisérovo okouzlení krásnou Jane Fonda by se hodilo do naprosto jiného žánru, napadá mě třeba Kráska a zvíře... Takhle je to úchylné, trapné a většinu času nudné dílko. Nechtěné vtipy ve mě sice vyvolaly salvy smíchu, ale celou dobu jsem přemýšlel o topornosti a nedostatku ironie. Ale když se sejde podobně naladěné plné kino (jako na LFŠ 09), tak se z nudného zívání stává doslova orgastický nářez...

I takových hrůz je třeba, aby člověk obklopen vymazlenými Pixary nepropadl trudomyslnosti a panice, že jde vyrobit i nepodarek. Ve filmu je znát moře práce výtvarníků, ale scénář je ohavně zprzněný a režie neumětelská. Tfuj!

Poetika a křehkost milostného vztahu jakoby vypadla z doby květinových dětí, tj. nové vlny. Ale ejhle, ono se psalo 1976... Láska mezi poš'tákem Jakubem a cikánkou Jolankou je všemi zapovězená a prochází tvrdými zkouškami. Rozdílné povahy, mládí, všechno je nové a poprvé. Kdo z nás si nevzpomene na své "počátky" a typickou definici "mladí a blbí"... Ale těm dvěma nepřály především společenské konvence. Režie Dušana Hanáka mi přišla lehce rušivá, zbytečně moc epizodních postav, podivný střih. Za krásné oči Ivy Bittové jedna hvězdička navíc.

Povedená parodická taškařice. Slovenský Herkules může byt jen jeden - Jozef Kroner!

Tahle pubescentní limonáda patří... pubescentům... Nepochybně velmi promyšlená předloha paní Rowlingové (myslím tím celou ságu o Harrym) je podobně jako Tolkienova trilogie velmi marnou a zbytečnou omalovánkou výtečné knihy. Tam kde čtenář napjatě lapá po dechu a rozvíjí svou imaginaci, divák dostane (k nezbytné coca cole a popcornu) vizuální hamburger. Dnešek má rád mystiku a tajemno, v tomhle balení jen poleká předškolní dítko, které titulky ještě nezvládne. A ti odrostlejší si jistě užijí milostné tápání Rona Weasleyho. Vrrrrrrr.

Až s odstupem času si mohu říct, že tenhle film není pro současného zmlsaného diváka "out of date". Miluji filmy nové vlny (nejen té francouzské), obdivuji novátorství, experimentování, živelnost mládí. Bál jsem se Godardova přístupu, čekal jsem zpočátku filozofující rozebírání hodnot (filmů), jeho prvotina mě dostala svou nenuceností a rozverností, tak uvolněný a přitom do sebe nezahleděný film jsem už dlouho neviděl. Jean-Paul je hajzlík k pohledání, Patricie Jeany Seberg neví o životě pranic víc. A to nemluvím o výtečné kameře a jazzové hudbě. Ne ne, tahle šedesátá léta zdaleka vyčpělá nejsou.