bila.tecka

Opět zručně vyvedené a malebné, pořád bolestně prázdné. Dětičky budou všechna ta roztomilá zvířátka jistě hltat, dospělí se budou bavit jen při scénách s nezbytným maskotem série veveřákem (úžasné připodobnění volby meži životem samotáře a ženáče). Třetí díl je mám pocit nejpovedenější z dosavadní trilogie, snaha o zařazení "dospěláckých" vtípků a odkazů je marným přiblížením ke studiu Pixar. Ale to je pánové jiná váhová kategorie, víme?

Pro nás trekkies jasný plný počet bodů. Vděčný nápad exkurze do minulosti - mládí Kirkovy posádky, je pro zasvěcené fanoušky původního seriálu (i navazujících celovečeráků) úsměvné pohlazení a šibalské pomrkání. Ano, všechny postavy se chovají tak, jak se budou chovat o pár desetiletí později, tj. přesně vyplňují mustry svých povah. Žádné velké překvapení, žádná inovace, snad "jen" velmi pečlivě vedený casting a použití neokoukaných tváří. I v tomhle dílku se podařilo vystihnout trekovské universum, film má atmosféru a neustálý spád.

Hořkost spojená s nadějí, to u Jarmusche miluju... Ne všech pět povídek bylo úžasných, ale každá měla své místo a co říct. Pět pohledů na "typická" velkoměsta skrz noční sklo taxíku. New York s Arminem Mueller-Stahlem jasně vede, Paříž a Helsinki mrazí každá docela jiným způsobem. A všechno je to úsměvné a dojemné zároveň. Mám jedno velké přání: až někdy pojedu do NY, musím natrefit na Helmuta..

Pro hollywoodské blockbustery (nutně viděné v kině s kvalitním ozvučením) by snad měla být zavedena speciální kategorie. Oním blockbusterem je myšlen kasovní trhák útočící na pouze dva divákovy smysly (zrak a sluch), mozek je možné nechat před kinem. Nový Terminátor tuhle nálepku splňuje beze zbytku. Jedná se spíš o mixáž akčních sci-fi filmů poslední doby (Transformers, Válka světů) než o smysluplné navazující pokračování úspěšné série. Atmosféra je ve filmu slušná především díky kameře a svižnému tempu, Christian Bale se mě snaží přesvědčit, že už je za zenitem (po tristním výkonu v Batmanovi má u mě další černou bodku). Raději si pustím upoutávku na Terminátora 4: Gone to Nazareth, která přesně vystihuje problém Terminátorů: je třeba ARNOLDA :) Hasta la vista baby Jesus!

Tohle mělo být myšleno vážně?? Tak nablblé zápletce by se zasmál i Fox Mulder.. Konspirační politický thriller s promluvami amerického školáka (či snad většinového voliče?) čiší patetismem a sci-fi motiv vymývání mozků naprogramovaných vojáků patří do poněkud jiného žánru. Dvě hvězdičky za lehce mrazivou atmosféru a závěrečnou valivou píseň Fortunate Son od Jeana Wyclefa (Fugees).

Po 8 ženách jsem čekal podobně formálně vytříbený film. Dočkal jsem se, navíc nevtíravě a všedně podaný vývoj jednoho vztahu dvou lidí. Díky zvolenému plynutí času (chronologicky pozpátku v kapitolách) pátráme po příčinách krachu manželství. Naštěstí jako diváci máme prostor přemýšlet o motivacích a jednáních, o nevyřčených výčitkách.. Režisér nevysvětluje, netlačí, lacině se nepodbízí. Podařilo se myslím zachytit nezbytnost nepatrného štěstí, které je potřeba, aby se soukolí nezadrhlo a běželo dál...

Čistá nostalgie. Pohodová komedie s Jeanem-Paulem, který nesmí slézt z obrazovky. Pak je zle a film ztrácí tempo a šťávu. No ono té šťávy tam celkově pravda moc není, ale co už :)

Tenhle film se musí vnímat s vědomím, kdo sedí na režisérské židli. A co má všechno za sebou, nejen v pozici režiséra. Vyzrálý pohled veterána (čeho všeho se ani nesnažím pojmout), který skrz zuby nemilosrdně cedí jeden sarkasmus za druhým. Lehce mentorský, stejně jako předchozí Výměna "vyleštěný" a do detailu promyšlený snímek. Jednoznačné poslání rasové snášenlivosti a problematického dospívání hranice překračujících dětí ulice je z Clintových úst působivě uvěřitelné.

Překvapivě kvalitní béčko (to je ale protimluv ech!), kde se podařilo Davidovi Koeppovi (režisérovi a především scénáristovi) plně využít rámec duchařského filmu. Skoky do záhrobí jsou podány umně a uvěřitelně, změna v krimi thriller je nenásilná a pro mě tenhle film ještě povyšuje o jednu hvězdičku. Kvalitní scénář, mrazivá atmosféra a Kevin Bacon ve dveřích dokořán hmmm...

Vladimír Michálek si znova vybral kvalitní předlohu (tentokrát Emil Hakl) a nezklamal. Na svižných dialozích postavený film o komunikačním šumu rodičů a dětí vyniká lehkostí a naštěstí nemoralizuje (jak by se dalo od takové tématu možná i očekávat). Generační rozhovor otce a syna není konfliktní, spíš úsměvný a všem notoricky známý. Vedlejší motiv rozhovoru "dospělých" dětí plní funkci následné pointy příběhu, ale díky křečovitému výkonu Mariany Kroftové je útrpný (jej přečkat)..