noriaki

Noirová inspirace pro Matrix. Tak, nezbytnou součást každého správného komentáře máme za sebou, takže se můžeme zaměřit na samotný film. Dark City je zamotaný paranoidní thriller s fantastickým námětem a lahůdkovým vizuálem. Architektura bezejmenného města dělá třetinu zážitku a o další třetinu se postaraly rozmanité doplňky, stylizované do ladící kombinace steampunku a secese. Alex Proyas je přes obrazové laskominy machr, a na tomhle filmu to jde vidět asi nejlépe. Film s Jennifer Connelly na molu prostě nemůže být špatný.

Dnes už klasický snímek ve stylu Battle Royalle nebo spíše Desátá oběť. Skupinka třiceti nudících se dobrodruhů si zaplatí vzrušující zážitek. Dostanou zbraně a úkol obsadit pevnost bráněnou profesionální jednotkou vojáků. Počet ostré munice je přísně omezený a existuje mnoho nepsaných pravidel, takže se na první pohled zdá, že šance jsou spíše na straně nadšených útočníků. Jenže válka, byť simulovaná nemá žádné slitování. Následuje klasický rozklad charakterů. Někoho propadne bojovému šílenství, někoho ochromí zbabělost, jiný v sobě najde odvahu a schopnost velet. Režisér se nevyhýbal naturalistickým scénám, takže postupně vybudoval znepokojivou, ale vtahující atmosféru. Bohužel závěr jeho práci lehce devalvoval. Silný film, jemuž nevadí ani neznámí herci, ani minimální rozpočet.

Po Devadesátkách se mi nechtěla tehdejší doba hned tak opouštět, takže jsem zkusil i mnou dosud opomíjené Sametové vrahy. Kvalita se snížila téměř ve všech myslitelných ukazatelích - jak v hereckých, tak v technických. Obsazení přitom není špatné. Janu Dolanskému charismatického sociopata rád věřím a Michal Dlouhý si zkorumpovaného policajta s nervama na pochodu střihl s absolutní bravurou. Jenže Jiří Svoboda jim nepřál. Kvůli urputné snaze o realističnost se opřel o ruční kameru, což vedlo k tomu, že se musely všechny scény dostatečně dabovat. Střih zvuku je vyloženě mizerný a jím vytvořená atmosféra by se hodila k mysterióznímu psychologickému dramatu, ale ne k syrové kriminálce. Zobrazované události jsou ovšem natolik působivé, že výsledek stačil alespoň na lepší průměr.

Pro subžánr politických thrillerů točících se kolem hrozby globální termonukleární války mám slabost, takže časem došlo i na Colossus. Protože si celou dobu drží hutnou atmosféru, a navzdory dobové počítačové technice nepůsobí zastarale ani úsměvně, tak jsem si ho v rámci možností užil. Jenže bohužel musím poměřovat s těmi nejlepšími. Fail Safe je pochopitelně někde jinde a Dr. Strangelove exceluje ve své úzké kategorii - i v těch ostatních. Jenže Colossus prohrává i s méně ambiciózní By Dawn's Early Light, a dokonce i s mírně odlehčeným War Games. Špatný film to není, jenže laťka je opravdu nechutně vysoko.

V sedmdesátých letech měl námět silný odér znepokojivosti, který se víc než třičtvrtě století po Druhé světové válce prosazuje už jen těžko. Za svou pořád ještě mrazivou atmosféru proto vděčí film výtečnému Gregory Peckovi a zkušené režii Franklina J. Schaffnera. Ten si poradil s předlouhou stopáží se ctí. Ani v pomalejších pasážích neztrácí vyprávění tempo, a ani fantazijní zápletka nepůsobí nevěrohodně. Hoši z Brazílie jsou jeden z těch slabších legendárních sedmdesátkových thrillerů, ale pořád velice solidní řemeslo.

Tohle by si strašně zasloužilo remake natočený někým hodně šikovným. Phantasm má slibný námět, fantastický hudební motiv posouvající ho o třídu výš a mysteriózní atmosféru, která mi připomněla Městečko Twin Peaks. Jenže zatímco Lynch mytologii plynule rozvíjel, Phanstasm ji trestuhodně nevyužil. Většinu času se příběh plácal na pomezí laciného hororu a smysl nedávajícího dramatu. Ovšem vždy když zabrousil do okolí démonického hrobníka, napětí by se dalo krájet. Angus Scrimm má fantastické záporné charisma a sám se postaral o polovinu dojmu.

Chápu všechny výtky na příliš bujnou fantazii Josefa Mareše, jenže tohle není dokument, dokonce ani hraný dokument. Je to úzký výsek jedné bouřlivé etapy českých dějin převedený do seriálové podoby. Výsek zručně zrežírovaný, částečně perfektně zahraný a překvapivě chytlavý. První čtyři díly jsem zhltl během jednoho dlouhého odpoledne. Nebyla to přímo jízda, protože navzdory tématu je příběh pohříchu vyklidněný. Atmosféra si může o nějaké hutnosti jen zdát, přestože ji mohutně táhnou epizodní postavičky. Zvlášť Mrázek byl perfektně vystižený, a přísahám, že z něj šel téměř strach. Stejně na tom byl démonický jednooký Alexej a sociopatický vrah Černý. Klidně bych si dal druhou sérii o LTO.

Je to zručně natočené, dokonce i nějakou myšlenku to nabídne, ale málokterý film mě nudil tak, jako tenhle. Kvůli několika vyprávěčským liniím je vyprávění zmatené, kvůli omezenému rozpočtu zase statické. Mnohem raději bych si příběh přečetl ve formě povídky. Přišel bych sice o pohled na sympatickou Cox Habbemu, jenže nic není dokonalé. Udělené tři hvězdičky jsou vyloženě alibistické. Kdybych měl hodnotit zábavnost, tak skončím skoro na odpadu. Technické kategorie, zápletka a herci by byly na slabší čtyři.

Citlivě vyvážený mix dramatu, komedie, sociální satiry a generační výpovědi, tažený absolutně přesnou Renate Reinsve v hlavní roli - ano, doopravdy to "jen" hraje. Nejhorší člověk na světě má zápletku banální jako je život sám, ale stejně jako život, je i tento příběh krásný, složitý i krutý. A stejně jako život, ani film nemá žádnou zásadní pointu. Kvůli tomu vyznívá závěr trochu jalově a neuspokojivě. Top 10 za rok 2021.

Utahaný a veskrze naivní pokus o burcující ekohoror, jemuž chybí nejen propriety potřebné k dobrému hororu, ale propriety potřebné k dobrému filmu. To co spolu vypotili scenárista a režisér se snaží pojmout hned několik témat, aniž by uspokojivě naplnilo alespoň jediné. Film selhává jako sociologická sonda, ekologická agitka, hixploitation nebo detektivka. Na začátku si udržoval alespoň napínavou atmosféru, jenže i ta postupně vyvanula. Smutné co se ještě vejde do top 100 sci-fi 70. let.