noriaki

Možná se zeptám trochu hloupě, ale je to vůbec komedie? Celou dobu mi přišlo že jde jenom o hodně stupidní a nepovedené drama. Občas tu sice problesknou náznaky situačního a parodického humoru, jenže většinu času se na obrazovce nic směšného neděje. Tím nemyslím že by scénky nebyly vtipné, ony zkrátka působí jakoby ani vtipné být neměly. Jméno Rob Schneider v titulcích mě asi mělo varovat, jenže kdo mohl tušit že si v době kdy byl ještě obsazován i do slušnějších projektů, vybere takovou ichtylovinu.

Kupodivu asi nejstrašidelnější díl, což je zvlášť divné při pohledu na jméno režiséra. David Zucker proslul v úplně jiném žánru. V roce 2003 už to nebyl ten stejný člověk který se podepsal pod vynikající Připoutejte se, prosím nebo pod první dva díly Bláznivnivých střel. Zbytky jeho talentu jdou pořád vidět, ale čekal jsem od něho mnohem víc. Něco zachránila tradičně skvělá Anna Faris, něco vždy skvělý Charlie Sheen. Oceňuju že se scenáristům podařilo rozumně propojit Znamení, 8. míli a Kruh, ale sevřenější příběh s lépe vypointovanými vtipy bych ocenil víc.

Excelentní trash, který se naprosto zaslouženě stal kultem. Hodně z dojmu dělá hudba, scenérie Skotské Vysočiny, tísnivá atmosféra samoty a chytlavá mystika, protože na herce, režii ani efekty se film spolehnout nemůže. Ty ho ve skutečnosti hází někam skoro k odpadu. Na Highlanderovi je krásně vidět, jak tenoučká je hranice mezi povedeným béčkem a mizerným škvárem. Stačí pár drobností a snímek je pevně zakotven na jedné, či na druhé straně. Tady (alespoň pro mě) úřadoval propracovaný systém časové návaznosti, nadpozemské hlasy většiny Nesmrtelných a celkově výborný mix zvuku.

Nic víc a nic méně než jedna z nejgeniálnějších konverzaček a nejpropracovanějších záměn v historii kinematografie. Úvodní půlhodina po probuzení je doslova zběsilá, s neodolatelným Claudem Richim, který dokáže protočit život chudáka Funése několikrát dokola. A to nejlepší nakonec, i když zápletka stojí na momentu překvapení, tak léty nekoroduje, ale pobaví úplně stejně i napodruhé a napodesáté.

Do alespoň průměrných kriminálek své doby má Zátah hodně daleko a největší problém je určitě ve scénáři. Když si kamera všímá dvojice uprchlíků, tak je všechno v pořádku. Dokonce se dá mluvit o něčem jako je temná atmosféra a napětí. Bohužel příběh je rozředil spoustou zbytečných vsuvek do života hrdiných policistů a udělal hlavní postavy z nich. Přitom je ani pořádně nevyužil, protože každá druhá scéna s nimi je prvotřídní vata. To co nezmrvil děj, zničil střih. Jediným nezpochybnitelným kladem je herectví Tomáše Vacka a výborný úvodní hudební motiv.

Pomalý, chladný, neo-noir, který má v sobě něco z sedmdesátkových kriminálek, něco ze Skandinávských dramat, a něco ze spaghetti westernů. Plus výborného Clooneyho, jež se v klidu vyrovnal nejlepším hercům ze všech třech žánrů. Tíha spousty scén leží výhradně na něm, když mlčky kráčí po vylidněném městečku a nervózně se ohlíží přes rameno. Výborný film, ve kterém má scenérie téměř úlohu vedlejších postav.

Roztahaná a unylá inscenace s prapodivně jednotvárným Hrušínským, a s přehrávajícím Munzarem. Čentovičova postava byla jednoznačné zklamání. Jakoby ji mistr vůbec neprožil, jen odrecitoval. Místo deklarované krutosti a prospěchářství jsem z ní cítil jen lhostejnost. Tón hlasu byl stále stejný, mimika taktéž. To mi na deklarovaného geniálního primitiva vůbec nesedí. I to by se dalo přejít, kdyby Královská hra trvala tak dvacet minut, při delší stopáži scénář obsahoval spoustu hluchých míst, a mám pocit že se některé scény téměř opakovaly.

Geniální mix malého lidského filmu a bláznivé absurdní komedie. A nebo taky brutální satira, podobně jako v Hoří, má panenko. Ani nevím co mě fascinovalo víc, jestli výborné hlášky, nebo fakt že by ty dialogy mohly sloužit jako základ pro mrazivé psychologické drama. A ani by se nemusely moc měnit. Jó, tehdy se uměli psát scénáře. Neuvěřitelný snímek, ve kterém každý zahrál naprosto perfektně a Pucholt ještě vysoko nad to.

Dva pokusy a dvě zklamání. De Palma z předlohy natočil sterilní thriller. Corneau ho trumfnul a obešel nejen bez atmosféry, ale i bez napětí a bez emocí. Galský snímek za svým mladším sourozencem zaostává praktiky ve všem. Herci jsou nedomrlí a úplně bezvýrazní, zamýšleně vyhrocené scény působí veskrze banálně. V kritice by se dalo libovolně pokračovat. Alespoň konec tentokrát dává smysl a není tak šíleně překombinovaný. Crime d'amour je jedna z mála výjimek, kdy je americký remake lepší než francouzský originál.

Trochu mi to připomnělo hororové historky mých kamarádů o životě koncipientů v advokátních kancelářích. Ani ne tak komedie, jako hořká satira japonské firemní kultury, a tradičních vztahů mezi nadřízenými a podřízenými. Nepochybuji že práce v takové firmě musela být pro evropana skutečná řehole, a autorka předlohy to vystihla téměř dokonale. A co nezvládla ona, to za ni udělala okouzlující Sylvie Testud. Velice chytrý film.