noriaki

Jedna z prvních hraných marvelovek, první celovečerní marvelovka, hit pirátských videokazet v bývalém Východním bloku a zároveň excelentní finanční propadák. Rok po Návratu Jediho George Lucas přemýšlel o nových Star Wars. Vstřebejte tu myšlenku - George Lucas chtěl nahradit Star Wars TÍMHLE. Vybral si asi tu nejhorší možnost. Postava sarkastického kačera sice fungovala v komiksech a filmy o divných postavách konfrontovaných s každodenní realitou byly tenkrát v módě - ze stejného roku pochází třeba všeobecně oblíbený Star Trek IV (to je ten s velrybama), jenže v televizi vypadala jeho inkarnace divně. Scénář měl díry v logice i zábavnosti, a o pointovaných vtipech si mohl nechat jen zdát. Na režisérské křeslo byl Lucasem protlačen jeho kamarád William "nenatočím dobrou komedii ani s Eddiem Murphym ve vrcholné formě" Hyuck. Když představil svou finální verzi, stejně jako před premiérou Star Wars New Hope se všichni připravili na finanční katastrofu. Tentokrát se ovšem pohádka nekonala. Kombinace úchylnosti, nedostatku humoru, mizerného scénáře a totální podprůměrnosti lidi nenadchla. Film znamenal definitivní konec režisérovy kariéry, a je to jen dobře.

Mnohými zavržený, mnohými opuštěný, přesto poslední pravý Star Trek. Scénář se vrátil do doby před původním seriálem i před samotnou Federaci. V Kirkově době existoval známý vesmír v podobě roztroušených základen pospojovaných slabě bráněnými obchodními trasami. V padesátých létech 22. století není ani to. Lidstvo pevně ovládá jen svou vlastní Sluneční soustavu. Po desetiletích úmorně pomalého vývoje brzděného přehnaně opatrnými Vulkánci se teprve vydává do hlubin vesmíru, aby tam našlo svou velikost. Star Trek Enterprise je v rámci frančízy unikátním seriálem. Celá třetí sezóna je zasvěcená jedné dlouhé a stále temnější příběhové linii. Čtvrtá, která je nedobrovolně poslední, poté nacpaná špičkovými epizodami, v zoufalé a vzhledem k okolnostem povedené snaze odvyprávět všechno podstatné. Díky tomu je pravděpodobně nejkvalitnější serií z celé frančízy, a vyrovná se jí jen vrcholná fáze Nové generace.

Obdivuju na tom režii i výpravu, ale tohle se neskutečně táhlo. Viděl jsem tu delší verzi. Subjektivně má zhruba osm hodin a v sedmi z nich se toho stalo pramálo. Atmosféra beznaděje existuje maximálně v izolovaných scénách, a ani v nich není kdovíjak hutná. Connery a Morricone mají ve filmu jen větší štěky - jakkoliv to může znít o autorovi hudby zvláštně. Zcela nezásadní film pro oba, a přitom jsem si od jejich spolupráce sliboval hodně.

Neonoir mám rád, sci-fi mám rád, Hugh Jackman mi nevadí, ale tahle kombinace všech tří prvků mě nijak zvlášť neoslovila. Reminiscenci nejde upřít kouzlo a lehký opar mysteriózní atmosféry. Chemie mezi herci funguje a z příběhu jsou cítit emoce, takže nejde vyloženě o špatný film. Dystopická budoucnost je ale vyloženě samoúčelná. Společnost zvedající se ze státního bankrotu, nebo z občanské války by vykreslila uvěřitelnější kulisu. Raději bych se podíval na detektivku kde se opravdu provádí nějaká detektivní činnost, nebo vztahovku, kde se řeší vztahové problémy.

Jeden z filmů o nichž všichni tuší že jsou skvělé, ale dokud si ho člověk nepustí, tak nepochopí, jak výborný opravdu je. Ať už si o cenách Americké filmové akademie myslíte cokoliv, když má ansábl pětačtyřicet nominací na Oscara, tak z toho zákonitě musí vzniknout nestárnoucí klasika.

Nerealisticky přehrocený thriller, který by byl hloupý, i kdyby byl samoúčelný. Jako komentář k dnešní vypsychlé Americe pak selhává na celé čáře. Jestli chcete vidět člověka s nervama na pochodu, pusťte si blízký příbuzný a ve všech myslitelných kategoriích lepší Volný pád. Jestli ho znáte i nazpaměť a máte chuť na hutný thriller, pusťte si něco od Verhoevena. S ním nikdy neuděláte chybu.

Původní Candyman má oproti svému mladšímu bratříčkovi tři nesporné výhody. Za prvé je v něm Virginia Madsen - mnozí si neuvědomují jak nádherná v devadesátkách byla, za druhé chápe že horor by měl především děsit, takže se o aktivismus sotva otřel a za třetí se může pochlubit čarokrásným soundtrackem Philipa Glasse. Jeho ústřední, téměř pohádkový motiv vytváří působivý protiklad zdevastovenému sídlišti a bezútěšnému ději. Když ho uslyšíte, tak na něj dlouho nezapomenete. To samé se dá říci o ďábělském Tony Toddovi. Trochu se divím, že to tenhle chlápek nedotáhl mnohem dál. Charisma má na rozdávání a dřevo to taky není.

Nevěřil jsem, že si film celou dobu vystačí s jedním barákem a blízkým okolím. Alvarezovi hodinu a půl nedošly nápady, i když se ke konci krapet opakoval. Vždy když se děj zacyklil, podržela ho atmosféra a Stephen Lang. Slepý obránce domu se svou nezastavitelností a bezcitností podobá Michaelovi Myersovi. Jeho charakter ovšem není tak černobílý. Začíná jako kladná postava a končí jako něco jiného. Jakou roli zaujme, záleží na divákovi. Já jsem mu fandil až do konce.

Lahůdkový thriller s pomalejším rozjezdem a turbulentním finále. K filmu mě nalákala Sydney Sweeney, jako ostatně téměř každého. Co by se ale zdálo jako laciná vějička, se ukázalo jako jeden z největších kladů snímku. Tahle holčina nejen dobře vypadá, ale taky umí hrát. Druhý do party byl ovšem tragický omyl. Kvůli němu nemá ústřední pár chemii, a jeho hovězí hlas mě neustále vytrhával z děje. Což je dvojnásob škoda, protože původně téměř rozverná atmosféra postupem času pořádně houstla. Scénář by potřeboval trochu více péče a twist s ptáčky je už možná navíc. Taky nedává smysl, protože tohle by nikdo nenaplánoval. Reakce je ovšem působivá. Závěrečná scéna - nemyslím tu s chodícími kvótami, je díky ní parádně mrazivá.

Mladý zamilovaný pár si plní svůj sen výstupem na Mount Everest. Bohužel je zastihne prudké zhoršení počasí. Záchranáři do bezpečí odvedou jen ženu. Poslední co jí její milenec sdělí, je číslo 2030 vyťukané morseovkou. Žena od té doby chodí na proklínanou horu a hledá svého milého. Tohle je jen jedna z dějových linií a kupodivu dává největší smysl. Když jsem podstoupil boj s nelogičností scénáře, s faktem že titulkář umí anglicky jen o trochu víc než já čínsky a naučil se přehlížet někdy opravdu umělé CGI, dostal jsem přepálený akční film, bůhvíproč podbarvený náladovou hudbou a protkaný mimózními snovými sekvencemi. Ťing-čchu Čang byla ovšem hodně fajn.