Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Thriller

Recenze (320)

plakát

Sucker Punch (2011) 

Film je profesionálně natočen, proto dávám 1 hvězdičku a nikoliv ODPAD. Jestliže vás baví velkolepé akční zcény, bez dobrého příběhu, pak je to váš šálek čaje - ne však můj.

plakát

Endgame: Blueprint for Global Enslavement (2007) 

Endgame nelze s mávnutím ruky ignorovat jako předlouhou konspirační teorii. Shoty z Mainstreamového zpravodajství a ukázky z filmů nebo dokumentů tvoří společně s reportérskou prací Alexe Jonese logický celek. Oproti spekulačním dokumentům zde máme dokument věcný. Někomu jen potvrdí to, co celý život vidí a cítí, jiné vyděsí a zažere se jim pod kůži. Nemalou část diváků znejistí, aby se utekli k psychiatrickým termínům našeho skvělého nového světa. Profesionální projev Alexe Jonese a výborně napsaná hudba drží zvídavého diváka i přes dlouhou minutáž ve střehu. Ze střípků logických faktů pomalu restaurujeme mozaiku děsivé příšery, která se plazí kolem srdce světa.

plakát

X-Men: První třída (2011) 

Vyjma prvního dílu mne žádné pokračování X-Menů nenadchlo. A tak jsem se usadil v příšeří kinosálu, aniž bych očekával nějaký extra velký biják. Ve zkratce: přesně takováto překvápka stříbrného plátna mám rád. Pro mne zcela jednoznačně nejlepší díl této série.

plakát

Metal & metalisté (2005) 

Metal mne uchvátil v polovině 80. let, když mi bylo asi 12 let. Pro mne je 5 hvězd naprosto jasná volba. Hodinu a půl jsem (jak se lidově říká) chrochtal blahem. Párkrát jsem obrátil oči v sloup, a sice když se objevil nějaký "zlý" Nor.

plakát

Metallica: Some kind of monster (2004) 

V jediný večer jsem si pustil dva hudební dokumenty. První pojednával o celoživotním snažení metalové legendy ANVIL stát se rockovými stars, druhý o milionářích jménem METALLICA, kteří těmi mega stars jsou. Prvně jmenovaní chodí do podřadné práce, překročili padesátku a v pražském klubu ani nedostanou zaplaceno za své show pro hrstku fans. Druzí žijí v přepychu, poskládávají svá alba z jamů, které sestříhá geniální producent Bob Rock a dohromady je drží psycholog sportovních teamů. Dokument o Metallice naprosto trefně vystihuje povahu titánského šoubyznysu. Pro mne osobně z něj jasně plyne, že králové "velké čtyřky" už dávno nejsou nadšenci z dob jejich kvalitních alb. Změnili se v obrovské rock'n'rollové ikony, které zápasí se všemi problémy, které takový status s sebou přináší. Když jsem ve své době slyšel album Load a viděl novou image Metalliky, došlo mi, jaká je čeká budoucnost a kam směřují. Nejspíš nejsem jediný, z koho si tímto udělali BÁVALÉHO fanouška. Zdrcující produkce ani megashow mnou nepohnou. Realita je taková, že Metallica přestala s hudební kvalitou po Černém albu a jejich bývalý kolega Dave Mustaine z MEGADETH je válcuje jako rozjetý killdozer (viz. album Endgame). Jenže obrovská kopa prachů hudebního šoubyznysu všechno podá jaksi tak, aby se ještě co možná nejvíc rozmnožila. Škoda tak kvalitních muzikantů, kteří nemají tušení, co vlastně chtějí dělat - jak hrát a diskutují o tom, že kytarové sólo není "in". *** Pozdější dodatek: S Kossy na uších a pořádně osoleným St. Anger nacházím k Metallice cestu zpět.

plakát

Anvil! The Story of Anvil (2008) 

Vyrostl jsem na metalu 80. let. Na základní škole jsme se s kámoši nevydrželi jen dívat do Metal Hammerů, toužili jsme hrát a stát na velkém pódiu jako Kiss, Metallica nebo W.A.S.P., a tak jsme založili kapelu. Blížím se ke čtyřicítce a jaksi nemám obrovskou vilu v Hollywoodu, hehe! Dokument o ANVIL, které znám několik dekád mi sevřel hrdlo a působil na mne depresivněji, než Schindlerův seznam. Co může být horšího pro lidi, kteří už stáli na velkém pódiu jako stars a pochvalují si je lidé ze SLAYER, METALLIKY, ANTHRAX nebo GUNS N' ROSES, než žít životem padesátníků, kteří poctivě hákují v práci a lidé si o nich myslí, že jsou jen fikce??? Naprosto mne zdrtila situace v pražském klubu - tomu říkám DEEP SHIT! ANVIL by si dnes zasloužili reputaci minimálně takových GRAVE DIGGER. V tomto dokumentu se neobjeví žádné jiné závislosti, než je láska k metalu, popř. čerpání energie z posvátných kamenů Stonehenge. Přitom mnoho jejich současníků nahrálo svá slavná milionová alba pod vlivem pestré palety různých látek a kladlo akcent na pařby a skandály. Hoši také mohli dost dobře vystoupat na úroveň BON JOVI nebo SCORPIONS, aby pak skončili v léčebnách, blázincích a na hřbitově. Na druhou stranu by takový konec byl možná lepší, než lidem telefonicky nutit sluneční brýle. Kdokoliv kdy téhle partičce dělal management by potřeboval pověsit za palce!!! Ruku na srdce - manažerka, která ani neumí anglicky, to je rychta!

plakát

Horká kaše (1988) 

Jsem metalista tělem i duší. 80. léta si velmi dobře pamatuji - bylo nám 13, když jsme v roce 1986 založili svou kapelu. Nicméně tento film mne nenadchnul už ve své době, stejně jako česká metalová scéna, která tehdy za nic nestála. Mnohem zajímavější byl punkový předfilm, běžící v kinech před Horkou kaší.

plakát

The Runaways (2010) 

Klasický příběh na téma Sex, drogy a Rock'n'Roll. Pro mne osobně jsou The Runaways spojeny se jménem Lity Ford, která v 80. letech vydala skvělá alba s kompozicemi, jaké Joan Jett nikdy nenapsala. Škoda, že se film zaměřuje pouze na Joan a Cherie. Jinak ale zajímavá výplň při čekání na The Dirt o Mötley Crüe. Třeba v něm Lita tentokráte dostane víc prostoru.