fabecc1222

Už vim, co mi příjde jako hlavní problém téhle řady. První dvě tady pojednávali námětem o skutečnch géniech v rámci vědy či umění. Ale tady už se jede čistá politika a ta mi do původního konceptu prostě úplně nezapadá a ačkoliv jsou obě osobnosti výrazné osobnosti své doby, tak to prostě neni úplně ono. Ve třetím díle už to teda aspoň vypadá, že dochází k nějakým změnám a něco se začíná dít.

Mirek je teda pořád šíleně na ránu a Bětka zas pro změnu nesnesitelně moralistická, ale je třeba říct, že tenhle díl byl po delší době zas pořádně vtipnej. Ať už na začátku se starým dramaturgickým plánem a Absolonová + Štěindler + králík, nebo pak linka s Bohunou a jejím jídlem, či nečekakou návštěvou v podobě Kláry. Jen teda s odmítavám přístupem Šmardy je otázkou, kam vlastně tahle celá řada směřuje, a jestli jen neudělá takový oblouk k tomu, aby se vrátila zpět na samotný začátek.

Tak jsem to po deseti letech dal, a dokoukal svůj asi v současné době nejdéle sledovaný seriál, který se mezičas rozrostl do velkého Zombie světa, plodící další a další seriály a dojící značky do úplného maxima. Je fakt, že v určité době Živí mrtví značně podnítili zájem o celý žánr postapo zombie světa a inciiovali vznik dalších (horších) seriálů a filmů. Samotnej seriál prošel postupem času značou obměnou, od začátku do konce vydrželi pouze dvě postavy, a to co začalo jako boj o přežití v Zombie nákazou postihnutém světě, se nakonec proměnilo do společenského dramatu, kde mezi sebou soupeřili jednotlivé frakce. No nedá se svítit, už závěrečná série jasně nastínila to, že tady se nekončí a jedeme dál. Máme tři nové seriály, které na závěr přímo navazují, takže je čas se vrhnout na ně. Rick, Negan, Daryl (jasně nejlepší postava), Maggie (jedna z nejhorších postav), ti všichni přežívají a tvůrci tak dojí dál a dál...

Začátek spíše dietnější, ale jakmile se Majer pořádně nasere, tak se to rozhejbe, a dialogová výměna s "novou-lepší verzí scénáře" je určitě jedním z nejlepších momentů dosavadních dílů. Pořád teda čekám na nějakého toho barda pro Kronerovou, ale možná, že její roli teda nabalí na nějakou vztahovou linku. Jestli něco lze vytknout, tak to, že nějaký nosný děj v podstatě chybí, zatím se pohybujeme hlavně v rámci jednotlivých epizodních linek a věci mimo ně jsou zpravidla dosti minoritní.

O něco lepší díl, aspoň v tom smyslu, že díl působil více jednotně a jako ucelený celek, který se zaměřuje na určité období. Jen škoda, že to zatím moc nevypadá jako příběh o lidech, kteří ve velkém formovali společnost.

Přemejšlel jsem jestli dát silnější 3*, nebo slabší 4*, a nakonec jsem zvolil druhou variantu s ohledem na dramaturgické a produkční vypětí, které muselo všechno toto představovat, aby se mohl uskutečnit jeden z dnes už nejklasičtějších a nejopakovanějších večerů TV zábavy, ke kterému  i po letech mnoho lidí vzhlíží jako ke svatému obrázku a porovnává s ním modernější přenosy. Monstrózní projekt, obsahující spousty vystoupení, z nichž některé skoro nezestárli (Lasica-Satinský), některé zestárli tak nějak řekněme dobře (pěvecká vystoupení), a některá zestárli vzhledem k společenským proměnám poměrně špatně (Ženy za pultem, Soudruh major pátrá...). Rádoby improvizované vstupy Menšíka a hvězd tehdejších (mnohdy stále současných) zpravidla nabízejí dobrou pointu, a ačkoliv "running joke" s "přaním na večer" je asi tak neplánovaný jako cokoliv jiného v rámci TV přenosu, tak to asi není nic, co by bylo na překážku.

Už dlouho ve mně nezanechal film takovouto emoční stopu, jako příběh Nickyho Wintona a jeho "dětí". Samotný Winton pochopitelně zaslouží v maximálmí míře glorifikovat a samotný jeho příběh je 5* v plné míře, ale když k tomu tvůrci přidali ještě takovéto emocemi narvané provedení, tak se nebojím už takto ze začátku roku říci, že je to pro mě jeden z filmových vrcholů roku. Cením také četného využívání naší mateřštiny a zapojení domácích herců, kdy to ještě více přidává filmu na autentičnosti. Dneska už je opravdu málo takovýchto filmů, a ještě méně lidí, jako byl Nicholas Winton.

Řekl bych, že Francouzské komedie už mají svou zlatou éru za sebou a přecijen v posledních letech už ani ta jejich kvalita, ani množství už není tak velké, a ani ta nová generace herců už není tak výrazná. Ale občas se najde nějaká ta vyjímka, která pronikne do širšího povědomí, a Medellín má určitě potenciál se jím stát, ačkoliv je ve výsledku jen klasickou rutinní blbinou, která ale neurazí, a v určitých momentech solidně zabaví a dá se u ní prostě jednoduše vypnout.

Za mě zatím nejlepší díl. Je fajn, že se Slováci konečně odhodlali ukázat i svou asi nejtemnější stránku historie, totiž Slovenský štát, naprostý morální odpad, ve kterém se spousta tehdejších obyvatel vybarvila. Jen teda začátek byl trochu guláš, protože pozornost se soustředí už spíše na další generaci, takže je třeba se trochu zorientovat v postavách.

Pro mě je tohle dost možná první setkání s Polským filmem. Je třeba říct, možná i díky produkci Netflixu, že film vizuálně vypadá opravdu hodně dobře, a je vidět, že určitě nebyl zadarmo. Jen škoda, že dějově je to spíš takový souhrn klišé, které se dají poměrně snadno napřed odhadnout, a samotný závěr je pak průhledný v podstatě už tak od čtvrtiny filmu. Co určitě ale potěší, tak je náhled do Polské dobové kultury, obzvláště vesnické, takové te folklórní, což vám stejně o daném období a národu řekne víc, než nějaký městský život.