KarKulA

Nevím, herci byli bez pochyb výborní, ale jako celek to ve mě budilo jistou rozpačitost a čím postupoval film dále, tak jsem se v té fantazii a vizuálních obrazech bez nějaké výraznější hlavní dějové linie začala trochu utápět a věděla, že se u mě žádné velké nadšení konat nebude. Ve výsledku mě tak tato variace na faustovské téma nijak hlouběji nezasáhla, a to i díky lehce odosobnělým postavám (na rozdíl od mužské části publika to u mě kozy v obličeji dětsky roztomilé Lily Cole nezachránily). Nerada bych ale aby můj komentář vyzněl negativně - film se určitě liší od běžného filmu hlavního proudu, je svým způsobem originální a zajímavý.

Nelze říci, že by toto zpracování Bídníků bylo špatné - jen je to hollywoodské pojetí "nečekaně" kapánek anglo-americké - na druhou stranu to bylo něco nového. Autoři se tu drželi docela věrně knižní předlohy, nicméně stopáž 108 min nedala příliš možností věnovat se do detailu celému příběhu a místy se to odehrávalo dost narychlo, pokud nechybělo zcela (tvůrci novějších verzí se s tímto problémem už povětšinou vypořádávali alespoň dvojnásobnou stopáží, ne-li rovnou více díly - což ve 30l. v Hollywoodu asi moc nepřipadalo v úvahu). Fredric March byl podle očekávání vynikající a v mých očích asi nejlidštější Jean Valjean jakého jsem viděla. Zajímavá též byla krásná Rochelle Hudson v roli Cosette. Slabším místem byl bohužel můj jinak velmi oblíbený Charles Laughton v roli Javerta, do které se absolutně nehodil (připomínal spíše zlého "dobrého" vojáka Švejka). Jinak se podle mě jedná o vcelku kvalitní film, který měl v sobě plno krásných a silných momentů - ke kterým bezesporu patří i výborná scéna v pařížských stokách - a i když po malém zaváhání, nemohu dát méně než 4*.

I nemožné se může stát možným ......

Téma, které ve mě budí velmi smíšené pocity a ke kterému se tu raději nebudu vyjadřovat. Co se filmu týče - mnohem více nežli sama hlavní dějová linie mě oslovil na pozadí se odehrávající příběh muslimské dívky, která se vzepřela otci, a jejímu vztahu s chlapcem, který se přidal k fundamentalistům aby pomstil smrt svého bratra. Jinak herecké výkony hlavních postav velmi solidní, pro mě hodně zapamatovatelná zejména dokonale ledová Meryl Streep.

Další "one man show" Gerarda Depardieu, ve kterém jsou sice k vidění nádherné historické obrazy a okouzlující Uma Thurman, celkově mi ale chyběl nějaký výraznější děj. Jinak samozřejmě docela hezký a příjemný pokus o přiblížení života na francouzském královském dvoře 17st. s velkolepou výpravou. Lepší 3*

Atak na dětský vkus s neuvěřitelně debilní zápletkou.

Chrisovi Nothovi toho pana "Božského", cíleného na věkovou kategorii třicet a výše, už asi nikdo neodpáře, ale není to nic proti ničemu. V této průměrné a chvílema i docela koukatelné komedii bylo bohužel pár momentů které ji v mých očích degradovali tak, že nakonec hodnotím lehce pod ten průměr.

Atˇsi kdo chce co chce říká, mě tydle naivní dobrodružné snímky vrací do dětství a strašně si je užívám. Prostě je v nich to chybějící hrdinství, čest, odvaha a odhodlání, které kolem nás tak nějak postupně mizí. Pouto mezi koněm a člověkem už je tu asi jenom bonus, ze kterého jsem vždycky naměkko. Perfektní kamera, nádherná výprava a velmi zdařilé jezdecké záběry - dík lidem, kteří tomu rozumí a umí je natočit.

Původně jsem váhala nad nižším hodnocením, ale pak jsem si řekla, že je mnohem více stupidnějších westernů a tento je po např. vizuální stránce pořád ještě hezky odvedený. Celý problém samozřejmě spočívá v tom, že člověk srovnává s téměř dokonalou "jedničkou" z r.1960 považovanou za jednu z velkých perel westernového žánru, vedle které působí tento film jako hodně, ale opravdu hodně pochroumaný bratříček. Kromě neoddiskutovatelně velmi špatného scénáře jsem si ale celou dobu kladla otázku, jak je možné, že zatímco se v předchozí sedmičce podařilo obsadit, a to do jednoho, opravdu zapamatovatelné a výrazné herce, tady kromě původně obsazeného Yula nebyl ani jeden takový a člověk se nad jejich případnou smrtí postav které představovaly spíše radoval. Brynnerovi asi musel tehdá úplně vyměknout mozek, když do něčeho takového šel.

Další věc ke které jsem se dostala zbytečně pozdě jenom proto, že mě odradily mé vlastní předsudky - i když v té záplavě seriálů se mi nikdo nemůže divit. Jakmile ale člověk jednou nasedne, už se v tom veze. Přes občasná příliš konverzační místa a snahy o hlubší oduševnělé dialogy a morální rozbory, je tu i plno napínavých momentů a docela dobré akce a celé se to tak nějak nese v duchu takové té surové reality, kterou mám ráda.