DaUr

Svižně natočený a dostatečně originální film, jehož druhá polovina sice lehce ztrácí tempo, ale zato má fungující chemii ústřední dvojice, skvělou hudbu Thomase Newmana a hromadu sympaťáků ve stylových ohozech (John Slattery vládne). Ignorujíce lehce pochybný závěr jde tedy o velmi příjemné překvapení, a to i přes mou averzi vůči Mattu Damonovi. 85%

Trávou jsem nedotčen, což filmu automaticky ubírá tak 30%. Stejně tak nepovažuji za vrchol humoru scénu, kde se trojice zhulenců asi pět minut mlátí po hlavě vším co jim přijde pod ruku. A už vůbec nemám rád, když relativně dobří herci hrají takto špatně napsané postavy. Your Highness stejného režiséra mě bavil mnohem víc, jelikož sympatičtí herci zůstali a zároveň se velmi zlepšil scénář (i když to stále není zdaleka nic dokonalého). Tohle je vzhledem ke svému potenciálu promarněná šance, která mě zklamala, i když jsem od ní téměř nic nečekal.

Nuda, nuda, a ještě jednou nuda. Nevýrazné postavy, neoriginální příběh bez nosnější myšlenky (kde jsi, Pixare, když tě děti potřebují), průměrná animace. Obávám se, že zásobu kvalitních animáků jsem již vyčerpal, protože to, co sleduji poslední dobou (vyjma How to train your Dragon) se s těmi staršími nedá srovnat. Jistou formu chvály si zaslouží Seth Rogen, jehož Bob vypadá jako psaný na tělo, a také to, že děj poměrně odsýpá a vyhýbá se přílišné infantilnosti a trapnosti. Nicméně zklamání a slabých 50%.

Zas tak brutální, nemilosrdné a "fašistické" to nebylo. Naturalisticky natočený snímek o policejní jednotce v jednom z nejproblémovějších měst na světě, jehož příběh stojí za starou belu, ale který naštěstí na příběhu nestojí. Stojí právě na tom, že všechno co v něm vidíme se právě teď někde tam děje, že si to scénárista všechno nevymyslel (už jen to, že při natáčení byla odcizena zásilka zbraní, o něčem vypovídá) a že můžeme být rádi, že žijeme tam kde žijeme. Skvělý je především střih, který balancuje na hranici naprostého chaosu, ale dává divákovi šanci se ve zmatených a roztřesených obrazech vyznat a pocítit díky nim závan tamější atmosféry, která se sama o sobě chaosu blíží.

Nač popisovat nepopsatelné, říkal jsem si. Ale ono to nejde, nechat okolo sebe tento filmový zážitek projít bez jediného slova. Dlouho jsem se ho bál, bál jsem se těch dlouhých tří hodin, bál jsem se těch nadšených ohlasů - bál jsem se že budu zklamán. Ale nebyl jsem. Spielberg, ačkoliv nepatřím k jeho obdivovatelům, zde vytváří příběh tak silný, že ty tři hodiny utečou jako jedna a my po celou dobu zůstaneme nalepení na obrazovce a budeme téměř bez dechu sledovat herecký koncert ústřední trojice za doprovodu geniální hudby Johna Williamse. Reálný Schindler možná nebyl tím, kým je díky tomuto filmu pro většinu lidí, ale co na tom sejde. Nebýt něj, nevzniklo by tohle.

Nevhodné pro děti a mladistvé, ani pro ty citlivé, starostlivé a bojácné, a vlastně ani pro ty úplně normální. Cynici a fandové toho nejčernějšího humoru si ale přijdou na své.

A to jsem si myslel, že čistě romantická dramata nejsou nic pro mě. Neuvěřitelné, co Korejci dokážou s poměrně obyčejnou zápletkou jen díky tomu, že jsou to právě Korejci a mají své vlastní, nepopsatelné postupy jak člověka rozbrečet třeba u instruktážního videa na používání pračky. Mohl bych tady zdlouhavě vychvalovat herecké výkony, hudbu nebo kameru, ale jednoduší nejspíš bude jen krátce napsat, že Moment to Remember je krásný, lidský film a představuje pro mě jeden z těch nejlepších z jihokorejské tvorby.

Pobavit a upadnout v zapomnění, to je osud tohoto animáku. Naštěstí pro něj se úspěšně vyhýbá trapnosti, takže řadu prvoplánovaných situací, ve kterých si logika dává ještě větší pohov než u většiny podobných filmů, lze celkem v klidu odpustit. K dalším plusům patří ultrasympatická želva, skvělý skrytý vtípek Carellovo veverky ("Steve"), a... a to je asi tak vše. Výsledná pointa snad nemohla být méně originální (rodina opravdu JE to nejdůležitější, dětičky), chybí cokoliv co by člověka rozesmálo nahlas (nablblý úsměv vyvolaný roztomilými zvířátky nepočítám) a celkově film nemá prostě nic, co by ho vyneslo z vod průměru. 60%

Kouzelné, i když zbytečně překomplikované. Poetické vyprávění o životě a přátelství zasazené do současného Japonska zaujme především kontrastem téměř lyricky snímaných obrazů (které podtrhuje jednoduchý, leč úžasný klavírní doprovod) a obyčejností postav, které zde nejsou starověcí hrdinové ani post-apokalyptičtí válečníci, ale ničím vyjímeční studenti z dnešní doby. K tomu zajímavá animace, dojemný příběh bez jakékoliv podoby citového vydírání a celková pohoda, která z filmu vyzařuje na míle daleko a většině diváků způsobí velice příjemný zážitek. I přes pár nedostatků tedy 85%.

Nekompromisní mix akce, krve, lehké erotiky a uťatých končetin jako důkaz, že anime není jen mnohem "pohádkovější" Miyazaki, a že i kreslená krev může vypadat odpudivě a kreslená žena přitažlivě. Nicméně Vampire Hunter D od stejného tvůrce mě bavil ještě o něco víc, hlavně díky propracovanějšímu a komplexnějšímu ději. Ale i tak pěkných 85% a konstatování, že i přes počáteční nedůvěru u mě anime nabírá na popularitě.