DaUr

Těžko komentovatelný snímek. Potěší oči a uši, především pokud je promítán v kvalitním kině (přiznávám, že sledovat ho doma na počítači, možná bych to po chvíli vzdal) - především Smetanova Vltava je úchvatný zážitek. Hereckým výkonům se také nedá nic vyčíst, Pitt hraje svou klasiku, Penn i přes pekelně malý prostor dokáže zaujmout a Jessica Chastain díky prostoru naopak největšímu předvádí velice dobrý výkon. Problém nastává, pokud se (mě) někdo zeptá: "A o čem to vlastně bylo?" O dospívání, o ztrátě milované osoby, o vztahu mezi rodiči a dětmi, o manželských problémech, o vzniku světa, o smrti, nebo o dinosaurech? Nejspíš částečně o tomhle všem a ještě o mnohém dalším, vše podané lehce lyrickým způsobem, u kterého je jasné že nesedne každému a že ti, kteří si o filmu předem nic nezjistí, budou nejspíš velmi zklamáni. Já zklamán nebyl, spíše naopak, ačkoliv onu šestihodinovou verzi, která má vyjít na blu-ray, si asi nechám ujít.

Jako první věc musím konstatovat, že ačkoliv v programu kina se jasně psalo "3D, titulky", film byl nakonec uveden s dabingem (poslali špatnou kopii, údajně). To mě trochu zchladilo. Stejně tak fakt, že 3D je opět naprosto zbytečné - až na několik poměrně samoúčelných scén nemá naprosto žádné využití. Příběh samotný by se také ke kladům počítat nemohl, zakřiknutý chlapec, který zachrání svět je asi tak originální jako zápletka Hangover: Part II. Co tedy film zachraňuje, je povedený casting - ačkoliv se Evans snaží, tak (jako je tomu u podobných snímků většinou) jsou výraznější vedlejší postavy, a to především Weaving s T. L. Jonesem, který má jako jediný i pár solidních hlášek. Režie nic nového nepřináší, hudba solidně podkresluje děj, ale vyloženě nezaujme, a my tady tedy máme další z dlouhé řady filmů které nenadchnou, ale ani neurazí a díky svému komiksovému původu jistě vydělají svým tvůrcům na další podobné.

Těžko věřit, že stejný člověk, který vytvořil toto skromné dílo se soundtrackem za osm dolarů, vdechl o deset let později život tehdy polomrtvému Batmanovi a s Temným rytířem strhl miliardovou hranici. Již Following ale ukazuje to, čeho si většina zřejmě všimla až o pár let později - a to, že Nolan není jen zručný (velmi zručný, pokud chcete) režisér, ale i nápaditý scénárista, a pokud filmu poskytl obě tyto hlavní složky, divák se má na co těšit.

Zajímavý scénář, sympatický hlavní hrdina a roztomilá, mizerně animovaná potvůrka v roli Boha smrti. Především první bod drží více než dvouhodinový snímek nad hranicí průměru, konkrétně v oblasti kvalitní, originální zábavy bez hlubšího podtextu nebo nějakých větších ambicí. Zajímavý závěr, kdy se víceméně prohodí role hlavních dvou hrdinů, pak spolu s vsuvkou s dalším zápisníkem solidně navnadí na druhý díl.

První celovečerní počin japonského mistra anime sice postrádá komplexnost jeho vrcholných děl (Mononoke Hime nebo Howl no Ugoku Shiro), ale zato z něj srší jakási hravá elegance, s jakou má potencionální mišmaš všech možných žánrů určitý tvar. Tvar, ve kterém dobrodružství střídá akci a humor romantiku, přičemž trošku jednoduší animaci vyrovnává báječná hudba a drobné neduhy ve scénáři zase celková dynamičnost, díky které je můžeme s klidem přehlédnout. Na svou dobu tedy velmi povedené dílko, kterým Miyazaki už tehdy naznačoval, že o něm v budoucnu ještě uslyšíme.

Naturalistický portrét choré mysli, natočený jako by ho vytvořila ona mysl sama. Což je možná plus, co se autenticity týče, ovšem silně to ubírá všemu ostatnímu. Bronson je nekonzistentní směs myšlenek "nejnásilnějšího vězně Británie" s tváří výtečného Hardyho, který za tu hodinu a půl vesměs nesleze z obrazovky a spolu s povedeně zvolenou hudbou patří k hlavním kladům snímku. Možná že k jediným. A možná že taky ne.

Neskutečně ujetá japonská šílenost, která díky své přemrštěné délce vypadá, že se bere velice vážně (nečekejte v tom ale žádnou propracovanost, každá scéna jednoduše trvá dvakrát tak déle než by měla), ale pokud ji vy vážně brát nebudete, máte šanci pekelně se pobavit. Osobně jsem si nejvíc oblíbil epizodu s manželkou navracející se ze záhrobí, která krom originality vznášející se celým filmem přináší i různé režijní vychytávky, ale i nájemný zabiják - filozof v podání Vinnieho Jonese měl něco do sebe a z davu Japonců jednoznačně vyčníval. Ačkoliv, to on dokáže i v evropských filmech. Ve zkratce, nemám tušení, jak se Survive Style bude líbit komukoliv jinému, ale já byl spokojen.

Ubohé.

Ačkoliv Hotaru no haka těžce nesplnil má očekávání co se náporu na psychiku týče, splnil je v tom, že se jedná o vysoce nadprůměrný snímek s hlubokým poselstvím a dojemným závěrem, který hravě popisuje veškeré hrůzy 2. světové války bez jediné ryze bojové sekvence. Ono to tak opravdu bylo, nejvíc netrpěli vojáci, ale prostí lidé.

Poměrně jednoduchý příběh bez výraznějších zvratů (až na úplný konec), který je však vyprávěn s takovou lehkostí a upřímností, že si ho nelze neoblíbit. Asijská romantická dramata si vždy najdou takovou cestu, kterou západní divák ještě neviděl, a dokážou ho tím ve většině případů velmi kvalitně odzbrojit. Stejně je tomu i zde, ačkoliv je pochopitelné, že někdo může zůstat nedotčen. Berlička v podobě spojení "citové vydírání" totiž u podobných filmů funguje vždy :)