Gilmour93

Hoši brněnského Kaulyho na stopě živlů, co mají na triku vyloupení nelegální herny a přepadení poštovní Avie s penězi (to je mimochodem provedeno s takovou rafinovaností, že by nelítostnému Neilu McCauleymu spadla vousatá brada). Řekněme si na rovinu, že nebýt známého cajzla z pitavalu, co během vyšetřování případu stačí házet frky o láčkovcích, svačit gothaj a balit důchodkyni z kiosku, zmizel by falešný Jugoslávec s kufrem peněz jak pára nad Prýglem. Obskurnost postav opět na úrovni (za všechny Ladislav Lakomý jako policejní donašeč vyznávající myšlenky Gándhího)..

I když to není podáno explicitně, strany barikády jsou jasně dány. Na jedné afro-americký pár z vyšší střední vrstvy, kdy on je úspěšný tvůrce reklam a odpůrce zbraní a jeho dobrosrdečná choť dělá z domu domov a píše do dámských časopisů. Oba si za svůj přínos společnosti pořídí honosnou usedlost, kde chtějí být šťastní až do smrti. Jsou tu však bíle lži, co je chtějí rozdělit! Zosobňuje je patologický lhář s členstvím v NRA, posedlostí starými pořádky, majetkem a trofejemi a nutkáním narušovat životy druhých systematickou manipulací a útlakem. Chyběl jen nápis o dělání Ameriky znovu velkou na jeho červené kšiltovce! Jenže bez spravedlnosti není míru a tak na závěr proběhne v pár vteřinách soud i vykonání rozsudku a když se spustí titulky s rapovou hudbou, vy víte, že Deon Taylor zase White Supremacy nakopal prdýlku. Krapet inteligentnější námět, transgenderovou maskérku asijského původu a může pomýšlet na plnění cílů oscarové pětiletky! Na žánrový průměr to vytáhne výstavní psychouš Quaid, který trochu připomíná Mela Gibsona po mrtvici a v jedné „dveřní“ scéně si dokonce zahraje i na Jacka Nicholsona..

Výstižným šlágrem „Bad to the Bone“ ohraničené pojednání o ďábelsky autonomním Plymouthu Fury a bez ohledu na průměr chromovaného ústí výfuku i o nezdravé fixaci mužů na jejich čtyřkolové miláčky. Za Jamesem Brolinem krotícím černé Auto v '77 se to drží v těsném závěsu. Trošku stočit tachometr stopáže, dolít víceoktanové hororové palivo a přidat nápaditých scén jako třeba sebeklempířství za doprovodu varhan a mohlo by se začít i předjíždět.. Apropo, když k likvidaci Christine nestačí ani buldozer, co ji vzít na D1 a zlomit ji po psychické stránce..?

Zápletka classico. Nájemný vrah chce do penze, zaměstnavatel o tom nechce ani slyšet. Stačí jedno nedorozumění a pracovní náplní se stává vendeta.. Nápadité záběry, ostré automobilové honičky, příkras zbavené výjevy násilí (třeba když si zfetovaní makaróni s autogenem přijdou zablbnout na vrakoviště). Nekompromisností protkaný oldschool, kde se Arzentem systematicky tráví krysy, aby nakonec přišla tenzí naplněná scéna v kostele a ryze delonovské finále na jeho schodech..

Botoxem i ztrátou poznamenaná choť Famke Janssen nyní ví, že kde nepřijde důslednost táty Neesona, tam J.D.Morgan už jen vzlyká.. V rámci konceptu obskurních sériových vražd a jejich vyšetřování to nenadchne a trochu urazí. Třeba tím, jak je divák chvílemi o dost napřed před truchlícím americkým exdetektivem, který si přesto svými neomylnými instinkty maže Interpol na chleba a nebo koncem, který je stejnou měrou otevřený jako hloupý..

Znásilnění? Nezájem. Vydírání? Zív.. Vražda? To už Jirka Bartoška lehce zvýší pracovní nasazení, aby starej neprudil.. 31.případ Jendy Zemana o životě na vysoké noze podmíněném jejich roztahováním zaujme spíš než vyšetřováním spoustou úsměvných detailů. Symbolické paroží nad panem ředitelem, good-rapist Potměšil, co vyhlásí hochům z lešení fajront a oni ho za 0,92 sekundy poslechnou, taneční kreace při vystoupení poKrokové kapely Spray (něco podobného naposled předvedli v Bronsonovi klienti blázince na Pet Shop Boys) či letální facka, která přehodí oběť přes svodidla. Tohle neuměl ani Bud Spencer!

„I see dead people, but then, by God, I do something about it.." To říká Odd Thomas, jen o něco méně ufňukané médium než byl kdysi ten malý pacient nechápavého Willise. Časté monology nezapřou novelový původ, design množících se bodachů a koneckonců i štěk jednorukého Imhotepa zase samotného autora. Ten si bohužel nedokázal napsat scénář, který by to udržel v nějaké konzistentní linii a zároveň nepřiškrcoval možný potenciál. Závěrečný náznak toho, že Grissomova parta nebude mít v brzké době do čeho píchnout, je tak jen zbožným přáním.. Na tři hvězdy to nakonec vytáhne Anton Yelchin, který jen potvrzuje, jakým byl talentovaným hercem. Škoda, že neměl vizi o nezabrzděném SUV, mohli bychom teď o něm mluvit v přítomném čase..

Lepší býti v gypsu než v hledáčku Gibsu! První hodnotný Marchalův celovečerák naznačil, kam se budou jeho cesty dále ubírat. Téma policejní hniloby a propojení s podsvětím, dirty spirit, uvěřitelné dialogy pronášené uvěřitelnými postavami. Obdivuji, jak autor umí vybrat herce a dát jim tu správnou roli (viz. například vamp Parillaud). K těm tvůrčím specifikům nutno přiřadit i hry s linearitou vyprávění, i když tady někdy působily trošku těžkopádně..

Ve stopách Beautiful Mind, tzn. se zaměřením na silnou ženu za géniem s handicapem a přesně v těch rutinních intencích, aby si při nedělním podvečeru hospodyňky zabulily u dělání kvarkové pomazánky a myslely si, že to není od cibule. Půjdu proti proudu, ale při vzpomínce na přirozenost levonohého Day-Lewise ty pózy trpitele snaživci Redmayneovi nežeru. Je mi svým projevem tak protivný, že jsem si přál, aby ho přišel rozchodit vietnamský veterán Walter Sobchak, či alespoň aby po simpsonovsku vytáhl trysky s vrtulkou a odletěl neznámo kam..

Nadějný R-boy zasažen brokovnicí naplněnou úlomky kostí dramaturga.. Marshallovi nápaditost rozhodně nechybí, ale bez jednoduchosti v dobrém slova smyslu (ať už po stránce mytologické či dějové) z toho vzešlo něco jako Sommersův Van Helsing na kokainu. Zvěstovatel apokalypsy Harbour celkem v pohodě. Je evidentní, že v maskérně trávil více času než Ronnie. Tam stačil jen červený nátěr a sekunďákem přilepit dva špunty od demižonu..