Gilmour93

Lidový soud Čínské lidové republiky vs. Ríša Gere. Střídavě bitý, nahý na samotce, nebo ve své stále sněhobílé košili producírující se s advokátkou mimo místo svého zadržení, do toho klapky Newmanova klavíru úspěšně vykrádající samy sebe a pocit, že to celé působí jako ve Státech natočený a Perry Masonem stříknutý pohled zvenčí na systém, ve kterém stát stojí nad jednotlivcem (pokud tedy ten jednotlivec není významným členem KSČ). Natočit něco podobného v současném Hollywoodu je už nemyslitelné. Jen chudý blázen by postavil kritiku rudé nad šustivou zelenou..

Jen jedna věc dokáže Sherlocka rozladit víc než zápach zelí a sice když ohledně pachatele zločinu ví kdo, ví jak, ale neví, jak jej dostat. Takže si chladí žáhu na paní Hudsonové, zkouší to s převleky za řemeslníky či pragmatickými zásnubami a nakonec se i stane tichým svědkem výkonu spravedlnosti. A přitom stačilo najmout si za pár liber přiopilé irské dělníky z londýnských doků, co by si pana Milvertona vzali do parády. Být upoután do konce života na lůžku a cucat stravu brčkem, to dost sníží vaše schopnosti býti mistrem vyděračem, ale já tu nejsem od toho, abych geniálnímu mozku z Baker Street radil, jak vyřešit případ a ještě přitom ušetřit.. Co se týká Hammondova zpracování, platí závěr Holmese k téhle patálii a sice že jsou zde jisté aspekty, na které nelze být hrdý. Na pohřbení do zapomnění to ale není..

Zásah po neoprávněném vstupu do domu manželů Carrových vede k tomu, že policista panu Carrovi pomáhá od peněz a chrání jej od svobody a při tom usiluje o neoprávněný vstup do paní Carrové.. Na začátku devadesátých let přišel déšť vhodný pro „husband and wife characters“ thrillery a toto je jedna z mnoha hub, co po něm vyrostla. Neomylně u ní odhadnete, co se stane v následujících deseti vteřinách, s vysokou pravděpodobností dopředu uhodnete i to, jaká bude následovat scéna. Ta předvídatelnost je ale zároveň nádherně uklidňující. Může vás třeba vyvést z rovnováhy, že Liottova postava disponuje třetinou životů kočky..? Apropo, Ray s blížícím se koncem evidentně zvolil metodu Kevina Bacona „Čím víc zírání, tím víc psychopat“..

Dámy jistě potěší, že Bourák Bronson a Doktor Delon jsou svlečení do půl pasu a lesknou se potem, nicméně rozumové a povahové uchopení ženských postav se jim už tolik líbit nebude.. Fascinující svým lehce anarchistickým pojetím, kdy je dáno vystoupení z lodi a poslední double „jé“ a vše mezi tím je buď bez řádu, nebo jej alespoň předstírá. Americko-francouzské star-étoile dvojici to i přes rány pěstí moc okatě minoucí cíle klape výtečně (možná i proto, že sem přenesli svou řevnivost) a Fressonův komisař, co se při otáčení za sukněmi nemůže vyhýbat slepci, to pak v druhé půli patřičně okysličí. Tímhle se Bronson etabloval na evropském hřišti a není bez zajímavosti, že do každého z těch nejznámějších filmů si jeho postava přinesla nějaký neobvyklý zvyk. Tady ověřuje s mincemi Archiméda, toho času na západě hraje na harmoniku, když má mluvit a v Cestujícím v dešti zase nestandardně loupe ořechy..

If it burns, we can kill it! Schválně si vezměte tužku a papír a dělejte si čárku pokaždé, když narazíte na moment, co vám nápadně připomíná něco z prostřední pasáže McTiernanova Predátora. Bude tam les, jak o půlnoci na účtu ve vesnické knajpě. Jenže v tomhle poloamatérském formátu je snaha o vybudování nějaké atmosféry nesnadný úkol a křepčení starogermánských bosorek, kterým by rád Adolf na poslední chvíli poslal přihlášku do Schutzstaffel, tak nějak suše dospěje až do nepřehledného finále. A přitom ta kombinace tagů vypadala tak lákavě.. Předpokládám, že když zaměstnanci cateringu viděli při premiéře postavu Rourkea, tak si uvědomili, proč se pořád nemohli dopočítat jedné polévkové lžíce..

Kill Lance? No Chance! Že by se ve Wyomingu v éře Divokého západu objevila vetřelčí královna, není moc pravděpodobné. Spíš je tu královna, co mu jde po srdci a on jako druhé housle za kramářem má prostor na finální chlapácké gesto, co v sobě skrývá pro diváka i trochu toho katarzního charakteru. Co si budeme nalhávat, jen a jen přítomnost okoralého stroje na produkci charismatu přebíjí nedostatky jako jsou forma ala Doktorka Quinnová, Fergusonova lenost při vedení herců a s tím spojená infantilní teatrálnost zlých pistolníků (vytáhnout špunt z flašky zubama a plivnout ho směrem na barmana, je jak z Limonádového Joeho)..

Jsem přesvědčen, že Gilroy i ta dvojice autorů Narcos museli potit krev, než z nich tohle vzešlo! O množství utracených jüanů není pochyb, dokonce jsem chvílemi zahlédl jeho symbol v Damonových zorničkách, ale už mi dávno není dvanáct, abych něco podobného ocenil. Snad kdyby se objevil v hlavní roli Richard Gere, co by svým magnetickým šarmem zkrotil imperialistické ještěrky a soudruzi tak zároveň prokázali, že už nevidí rudě. Ale chápu, zas tak velká fantasmagorie to nebyla..

Heˈs coming to get you, Laurie.. Nafackoval bych si, že jsem u direct sequelu, u kterého Rosenthal formou vzývá jedničku a jedinou změnou je snaha o drobný posun od slasheru směrem k thrilleru, čekal nějakou změnu. Že u nemocničního pokoje zraněné ženy, po které šel před pár hodinami psychopatický vrah na útěku, nehlídkuje policista (čti potenciální oběť), je jen jeden z mnoha bodů „idiot plot“, u jehož tvorby Carpenter dle svých slov seděl se spoustou piva u psacího stroje a nevěděl, co vlastně kurva dělá.. Abych jen nehanil, závěrečné desetiminutové úřadování Míši „spíchl mě Skynet“ Myerse bylo obstojné a vzhledem k tomu, že k realizaci Cameronovy tech-noirové legendy zbývaly ještě tři roky, možná i inspirativní..

Před tvůrci slapsticků s dvojicí Girotti & Pedersoli vždycky stály dva těžké úkoly. Ten první padnul na zvukaře postprodukce, který musel v pravý čas zařadit zvuk úderu do trupu, zvuk úderu pěstí do obličeje a jen v jemných nuancích odlišný zvuk úderu otevřenou dlaní (tzv. „budspencerovka“). Při výjimečně praktikované oboustranné budspencerovce pak přišel zvuk připomínající rozkmitání nože zabodnutého ve dveřích. Druhý úkol ležel na scénáristovi, který musel ty dva na začátku dát nějak jakoby náhodou dohromady. No a pak už to šlo samo.. Někoho ztřískat, dlabanec, někoho ztřískat, dlabanec, někoho velkolepě ztřískat, nabyté bohatství a dobrý skutek spojený s jeho odevzdáním. To vše vyplněno vatou infantilního humoru různého stupně trapnosti. Tady byl vysoký..

Vítejte v soutěži Chcete být obětí Grabbera. Ve zkratce si projdeme pravidla nápovědy. Šance na přežití není v optimistickém poměru 50:50, pomoc publika nečekejte, i když zkušení fanoušci žánru by měli co říct. Jediné, co zbývá, jsou přátelé na telefonu.. Derrickson použil své charakteristické postupy, ale obávám se, že zavolal na telefon, který je momentálně obsazený a Kingův dauphin dál zůstává dauphinem. Pro postavu Hawkea, která je srovnávána s tou Lona Chaneyho v London After Midnight, dost udělá Saviniho maska. Je skoro stejně hnusná jako držka Lavrova..