Gilmour93

Na hranici s Verhoevenem! Ale maximálně Schengenského prostoru, aby po něm v zámoří nehodily katolické skupiny kamenem a natáčení mu nenarušoval koordinátor intimity, co tak sejří Seana Beana.. Jestli je, nebo není pod postelí Benedetty sekáček na stigmata, jestli morové rány odhalují maso a krev a nebo jestli showgirl z toskánského kláštera stoupne na ty správné příčky kariérového žebříku, není až tak podstatné, když se Paul cítí jako malé dítě, které si může dělat co chce. Toho oplzlého dědka na režisérské židli sice bolí kyčle, ale svou kouzelnou podvratnost neztratil..

Adaptace Lovecraftovy povídky zakončená poměrně pustošícím finále zcela naplňuje definici „co se stane v osmdesátkách, zůstane v osmdesátkách“.. Senem vonící casting, ve kterém vyčnívají bigotní despota v lacláčích a jeho vyžraný synek ve fotbalovém dresu, zlověstná hudba narušovaná obskurním bendžem, docela obstojné masky a dvě opravdu děsivé scény. Ta první, snímaná ze spodního úhlu, když táta nese v náruči kontaminovanou maminku do sklepení a ještě před tím příčina toho všeho, chtíč a smilstvo se zpoceným primátem od rumpálu. Chápu, že suché housky k snídani neznamenají, že bude suchý i klín, ale pak se nedivte božímu trestu! Přiznejme si, že bez vyšinutého pana Cage ty barvičky z vesmíru nějak blednou..

Páťa Swayze je tak krutopřísný šéf vyhazovačů, že kdyby dělal v Titty Twisteru, Chet Pussy už nikdy nepoužije slovo pussy a veškerý personál by chodil spát po jedenácté, aby nedělal bordel! Když galantně pomáhá tančícím ženám ze stolů, máte pocit, že začalo hrát „Time of my life“. Když to samé zkouší se vzpurnými hosty, vypadá to chvíli jako náběh na památnou zvedačku, ale vzápětí je prohodí oknem.. Lehce zkrátit stopáž, účesy jak z šatny TJ Spolana Neratovice v ročníku 1991/92 a vzdálenost mezi pěstmi a obličeji a člověk by pak možná tolik nepřemýšlel, kdy skončí dovolená místnímu šerifovi (zvuk policejních sirén tu připomněl, co to znamená přijít k hotovému). Smůla, že se „kung-fu pařát“ Patrick při natáčení zranil a musel ho v Predátorovi 2 nahradit Danny Glover. Baby City Hunter by jen seděl v koutě..

To o starostech kopírujících velikost dětí je pravda. Můžete jim ukázat cestu, po které jet a zajistit servis opory v případě drobných nehod, ale jak pojedou rychle, jestli nestrhnou řízení do strany, nebo úplně neodbočí na jinou cestu, už moc v rukou nemáte. Znáte jen poučku, že pokud se něco vážnějšího semele, často za tím stojí stav komunikace.. Od Kazejak bolestivý dotek autenticity, co krouží nad rodičovským „co jsme udělali špatně“ a obtížností četby psychopatických vzorců chování v období hormonální nestability. De facto variace na Schroederovo Before and After, silná ve své pulzující všednosti..

Predátor zasazen do doby, kdy jeho protivníci nemohli brousit tužky, protože ještě nebyla založena CIA. Plusy jsou přímočarost a síla stát samostatně bez ohledů na pravidla McTiernanova 35 let starého vesmíru (dokonce jsem nepostřehl jediný Silvestriho tón). Na druhé straně si to moc neumí pohrát s atmosférou neznámého nebezpečí, nepotěší okatě digitální fauna a chybí důraz na detaily, které by obstaraly patinu místa a času ala Revenant (od jazyku po pěstěné nehty). Způsob, jakým pra pra pra babička stopaře Billyho udělala z dredatého lovce naivního hlupáka, pak raději ponechám bez komentáře. Apropo, při tom současném heroine kurzu, kdy se dostane i na utlačované antagonisty? Co takhle predátoří samice, která se vítězně utká v Ardenách 1944 s rasistickou jednotkou SS a šovinistickým komandem amerických mariňáků? P.S.: Když si počkáte na konec animací při závěrečných titulcích, uvidíte náznak, jak se dárek pro Dannyho Glovera dostal do rukou jeho obdarovatele. Snad se chovali slušněji než bílí kolonizátoři..

Těžko říct, jestli je Wilson příliš upřímný neurotik, sociopat, nebo prostě debil, ale po pár vteřinách jeho šroubů do hlavy mu chcete zasmečovat tvář, jako by byla míčem na volejbal. Samozřejmě vyjde najevo, že má dobré srdce a akorát to projevuje svým svérázným způsobem, ale to je jen další položka k odškrtnutí v seznamu, který si můžete na začátku napsat v očekávání věcí příštích. Harrelson přijav podobu Stevena Soderbergha se může klidně přetrhnout, ale kromě ducha Ghost Worldu tomu chybí ucelenost, zábavnost a méně strojený přechod do depresivní fáze..

Najít na tomhle něco pozitivního je stejně obtížné, jako najít pouhým okem veš ve fešném kožichu generála Draga! Možná to, že se pořád něco děje, ale musíte si odmyslet jak.. Lundgren připomíná podnapilého ledního medvěda s paralýzou obličeje a po kapsách nosí granáty jak hroznový cukr, zrychleným automobilovým honičkám schází jen utíkající jednotka Keystonských poldů s obušky, střelba nekryjících se postav má takřka westernové parametry (ta dvojitá na fotbalovém stadionu byla obzvláště výživná), chvilku se tam mihne pozoruhodná Volha pick-up(!) a vše završí zlotřilý agent Míša Paré, který to nevydrží a prostě se rozprskne smíchy. Můj první Přímý kontakt s Lernerem musí být i poslední, protože na tohle prostě nemám. Ani kdyby vymyslel nějakou blbost, třeba parybu ve Venezii..

Když je v Praze abnormální hic, tramvaj s Rájnem jede do Bohnic.. Stokrát omleté téma agenta na odstřel, které končí výřadem myslivců, co po něm šli, lokace se střídají jak partneři Agáty Hanychové (telemagnátovi Jardovi od srdce přeji, ať to zlé prokletí zlomí) a tolik předem velebená akce se ztrácí v kouři, tmě a kuželech světla a vyjma opulentnosti pražského povstání nabízí jen lehký nadstandard bulharské produkce Stevena Seagala. Ještěže se Captain Pornmoustache se štítem arogance a vizáží Pepy Nedorosta z Bony a klid alespoň trochu postará o faktor zábavy, protože Chewing Gumsling se zdá mimo a bez Driveu (apropo, fajn narážka na jeho budoucí roli: „Extra ten million to the first guy to put a bullet in this Ken Dollˈs brain!“). Nevím, jak vám, ale mně se zdá, že ze streamovacích kanálů dlouhodobě vytéká podivná látka. Nejsou to přímo sračky, spíš taková beztvará, šedivá hmota..

Ukázalo se, že je mnohem snadnější vymyslet pofidérní historku odehrávající se v reálném čase, než ji pak smysluplně zasadit do rámce času a prostoru po filmařské stránce. Lehce monotónní Karel šíří éterem nejednoznačnost i kruté pravdy (nepodceňujte vliv peněz na rozhodování lidí) a já se raději budu snažit na všechno co nejrychleji zapomenout, abych hlouběji nepřemýšlel nad tím, jak je to podloží nestabilní a piloty z vody..

A Nightmare on Baker Street. Linka vyšetřování není v mých očích to nejzajímavější, koneckonců, mimo jedné lekce balistiky a nějakého toho výslechu se spíš jedná o společné hledání klíče k opakujícímu se snu. To, co je pozoruhodné, je výkon chřadnoucího Jeremyho Bretta, který pod lithiem, kyslíkovou maskou a líčidly překryl svou osobnost sužovanou obsesemi, depresí a nočními můrami s tou Holmesovou. „Thereˈs no escape from the terrors of the mind..“