Gilmour93

Když máte fetiš na násilí, musíte ho patřičně uspokojit. Co třeba fyzický souboj s Bohem..? Mulholland Dr. uprostřed Bangkoku, pohádka přemrštěné reality, všudypřítomná asijská spiritualita (karaoke!), nasednutí na Noého archu formy i znepokojení a síto, kterým propadávají fanoušci Drive - prostě sexy manýra ikonických obrazů, v které jsem si Refnil jak prase v žitě. Směju se nářkům nad povrchností příběhu, protože už jen v samotném názvu je zakódováno vše potřebné k hlubšímu vrtu. Bůh a jediný spravedlivý je jasný, Ďábel je Cliff Martinez. Ty zvonečky, synťáky, varhany a pod okny projíždějící důlní rypadlo.. Sobecký perfekcionista Refn mě má zase v hrsti. Vrabčáka. Holubi na střeše ať se klidně poserou..

Jebal jak vystřižený - akorát, že neseznamuje snoubenku s rodiči, protože je teprve hledá a vězte, že fotr-chemik A.Alda je pěkný lotr.. Na dobu vzniku poměrně otevřená komedie o krizi identity a následném poznání, že některé kořeny je lepší nechat v zemi. Pár zábavných momentů (hašteření adoptivních rodičů, homocajt Jenkins), jinak spíše Russellovy problémy s jejich načasováním, konec šumící do ztracena a neodbytný pocit, že z tohoto flirtu mohlo být něco víc. Stiller s kalhotami vytaženými do výše podpaží vzbuzoval soucit..

Tape No.1 / Eye of Terminator: šestý smysl robotického implantátu, co nakousne zajímavé otázky v oblasti lékařské etiky. Podivné masky, slušný spád, kyber-slovníkem T-800: Human casualties: 2.0. Tape No.2 / Cyklotoulky s nemrtvými: slušná realizace nápadu „pohled z druhé strany“, místy docela parodické, od příchodu na narozeninovou párty čistka, až by z toho jeden zapomněl sfouknout svíčky na dortu. Chci jednu zombie s kamerou do pelotonu Tour de France, aby při nějaké horské prémii vykousla kus clenbuterolového masa z Contadora. Tape No.3 / Velkopopovickej Kozel: asijské sektářství, pomatený guru, kolektivní sebevraždy - brutální řezničina s podkresem sirén a příchutí síry. To je tak, když miminko s kopýtky hledá otcovskou lásku. Asi nejlepší nahrávka, která se s omezenými narativními prostředky dokonce pokusí o příběh a pointu! Tape No.4 / Invaze účastníků maškarního bálu: směšné kostýmy, napětí zabito nepřehledností pečlivě organizovaného zmatku, ale co může divák chtít, když to točil vořech… Oproti první nalezené sbírce sice znatelně méně poprsí, ale zato posun v technickém zpracování, či četnosti originálních filmařských prvků. Přesto si myslím, že nejstrašnější sbírka VHS kazet je u mě ve sklepě. Mám tam totiž ještě z burzy zakoupené kusy se simultánním dabingem a třeba taková Orca zabiják, to je teprve peklo na Zemi. Minuta dialogu ohledně řádění rozzuřené kosatky a do toho jedna jediná věta, která by svou intonací uspala i člověka trpícího insomnií: „Ta zabiják velryba jde po nás..“

Majordomus Černá zmije kdysi řekl kavárnici Migginsové: „Říká se, že slovní urážky bolí víc, než fyzická bolest.“ Stejně tak je to s klepy, pomluvami, drby a fámami, což se nám Guggenheimovo muzeum průměrnosti snažilo sdělit v podivně gradovaném thrilleru o třech odrostlých vysokoškolácích a jejich ryze columbovských praktikách odhalování klamára. Ten „šokující“ závěrečný twist s třetí mocninou lhaní byl docela fail - zachránila by ho jen mocnina čtvrtá, v níž by zdrcená postava J.Marsdena skočila pod metro a ostatní by měli zase o čem přemýšlet.. Nutno dodat, že Černá zmije pokračoval slovy: „Samozřejmě, že je to omyl, jak brzy zjistíte, až vám tenhle špíz vrazím do hlavy..

Black, hrající po sté svérázného rockera, je obézní Godzilla v šortkách a teniskách, co bojuje s liliputím Megatronem. Slovníkem Anthonyho Burgesse, autora Mechanického pomeranče: „Než znovu lukovat tento físíz, to raději 80 minut bušit gulliverem do zdi…“ Objektivně vzato, Letterman by si zasloužil, aby nad něj nakráčel 150-metrový Jonathan Swift a pochcal ho jak Douglas rybu, ale ten kluk je v tom nevinně. Vždyť dělá komedii v časech, kdy hranice mezi rozšafnou milostí a debilní trapností prakticky neexistuje a já věřím, že cílové publikum (mládež, dobíjející si čipy do školní jídelny) nejen, že zasáhl, ale i dostatečně literárně vzdělal a anglosaské satiriky je už možno v osnovách s klidným srdcem přeskočit..

Někdo má ve sklepě bordel, někdo zase trola. Tento vypadá jak Miloš Zeman, kterého zaráz schvátila viróza i hydraulický lis a z činžovního domů plného retardovaných nájemníků si systematicky dělá elfí háječek. Naštěstí je tu Átrej Harry Potter a Rowlingová si už píše poznámky do notesu.. Na svou dobu a rozpočet obstojné masky, jinak divák se nebude bát, spíše rozpačitě smát a největší fantasy je, že vše skončí bez průtahů..

„Jeden J.J. vládne všem, sci-fi mainstream káže, trekkies do kin přivede, Do temnoty sváže...“ Úžasné vesmírné dobrodružství, co operou namydleným warpem letí rychlostí světla vpřed. Kdyby se však jádro porouchalo a Abramsova Enterprise musela zpomalit, plně by se projevilo, že štíty příběhu fungují stěží na 50 %. Stejně tak je smutné, že ačkoliv se filmem táhne ústřední motiv „obtížného krocení emocí“, u vypjatějších scén dělá z diváka striktně racionálního Vulkánce. Přesto, od té čtyři roky staré space-limčy rázný krok do dospělejší temnoty. Khanberbatchův hněv budí hrůzu..

„Uvidíme se později…“ Dezorientovaný „cizinec“, dítě z neúplné rodiny, se kterým se spřátelí, záhadná nemoc, útěk před pronásledovateli a šťastné shledání - už jen scházelo, aby defrostovaný E.T. Gibson proletěl s B-25 Mitchell před siluetou Měsíce.. Ta podobnost tam je, stačí se podívat na jméno autora scénáře, akorát, že Miner není Spielberg... Jako prostředek k tomu, aby si tatínek pospal a maminka poplakala, však naprosto dokonalé. Zadržujíc u konce hrachy jsem usilovně přemýšlel, jestli je slovo „doják“ odvozeno od přídavného jména „dojemný“, či od slovesa „dojit“, protože stačilo málo a ti poletující rackové a maják na pozadí se změnili na zkušené zaměstnankyně romantického kravína a mé slzné kanálky na výkonné dojnice. Jinak maskéři se asi s odstupem času diví, že udělali 85-letého Mela zachovalejšího, než jak nyní před prahem šedesátky vypadá. Holt, pleťový faktor chlastu..

Kterak křehká Audrey pozvolna proměňuje handicap ve výhodu.. Pomalejší rozjezd s Rambovým budoucím plukovníkem, nástup slizounka Arkina a pak už jen houstnoucí drámo, z kterého jde cítit divadelní původ na sto honů a jenž svým konstruktem dává vzpomenout na literárně-filozofický termín „suspension of disbelief“, což stručně řečeno znamená, že je vše tak poutavě podáno, až divák zapomene, jaký je to nesmysl.. Jen tak pro zajímavost a čistě hypoteticky, zkuste se někdy na Wait Until Dark dívat optikou, že postava Susy má zrak v pořádku a je nejlepším hercem v celé téhle „maškarádě“. To je teprve „potlačení nevíry“ a navíc s komediálními prvky! A co se týká tolik diskutovaného odšroubování žárovek - mrkněte na tu sebranku kolem hlavní hrdinky a musí vám být hned jasné, že poctivého nepálí..

Předně chci napsat, ať si každý przní Hooperův kult dle libosti, protože pro mě není mezi horory oltářem, na který by se mělo vzhlížet s přehnanou úctou.. Když už nic, tak v tomhle nepříliš navazujícím sequelu alespoň člověk sezná, že elektrifikace se dostala v Texasu i do rakví či že Kožená tvářička na stará kolena zlepšila fyzickou kondici a už neběhá za obětmi tempem netrénovaného paraolympionika. Režisér si sice za pár nápadů nezaslouží přeříznout Husqvarnou na Luessen a hopa, ale na nějaké juchání nad podařeným slasherem to zdaleka není. Alespoň, že ta příroda je spravedlivá. Jak triu scénáristů ubrala na mozkové výkonnosti, tak A.Daddario obdarovala na hrudníku a mě od půle bavilo sledovat už jen to, na kolik knoflíků (a zdali vůbec) má zapnutou košili. V této pohupující se souvislosti je smutné, když rating přístupnosti více řeší odhalené bradavky, než rozříznutí těla vejpůl či sešrotování v drtiči, ale konec zbytečným vzdechům. Leatherface mi připomněl, že bych měl na zahradě prořezat túje..