Gilmour93

Až do září 2011 jsem si směrem k dílu pana Aronofského udržoval virginitu (to je vůle, co?) a právě včera, pozdě navečer, jsem o ni psychothrillerem z prostředí brzy zmrzačených anorektiků přišel. Trochu to snahou o přehnanou dokonalost bolelo, ale co je to proti výkonu N.Portman, která by myslím na požádání byla schopna snést i labutí vejce. S Rudovousem ve vlastním nitru do toho dává vše, ale mně to celé bohužel přišlo jako zbrusu nová hrací skříňka, kterou natočíte klíčkem a maličká baletka se za tónů nejznámější Čajkovského melodie otáčí na pružině před kulatým zrcátkem. A všichni jistě víte, co je uvnitř té skříňky v okamžiku jejího nákupu.. Ač Petr Iljič Mansell makal ze všech sil a poslední akt byl téměř orgastický, Lebedinoje ozero zamrzlo a vášeň, ve spleti rozervaných duší zrcadel, někde v dáli pohasla.. A jen tak mimochodem, podívejte se na galerii k filmu Pan Chůva (Mr.Nanny) s Hulkem Hoganem. Na co Darren potřebuje dva filmy, zvládli jiní (pravda, o něco méně oduševněle) v jednom..

Joseph Vilsmaier: Na východní frontě sníh.. Ať už máte na opaskové přezce Got Mit Uns, nebo nemáte - když se člověk ocitne uprostřed pekla, je absolutně jedno, z které strany do něj vstoupil, protože jen a pouze lidské charaktery napříč spektrem vojenských uniforem mohou udělat věci hrozné alespoň trochu lepšími. Režisérsky i herecky nepříliš zvládnutý snímek, který však určitě zaslouží uznání za zdůraznění obyčejné lidskosti potlačením pro válečné snímky typické glorifikace hrdinství a pohrdání zbabělostí. Ono totiž většinou, když historikové tvrdí, že se nějaký voják vrhl na zamrzlé cestě sebevražedně pod pás jedoucího tanku a s odjištěným granátem zařval: „Za stranu! Za lidi!“, vyjde nakonec najevo, že volal: „Zasrané náledí!“ Ty dvakrát dvě bedny vody měli aktéři předem prohrané sázky zrovna poslat Adolfovi do berlínského bunkru..

„Are you interested in solving this case or in making me look foolish?“ - „ Well, if possible, both...“ Nač šmírovat v protějším okně zcela nahou sousedku s pohupujícími se čtyřkami, jak smyslně lízá nanuk válcovitého tvaru, když mnohem vzrušující je jiná vyhlídka. Vyhlídka na vraždu.. Hitch se tentokrát rozjíždí z kopce pozvolněji, ovšem jakmile se zatěžká ironií, břitkým humorem a voyeurským napětím, letíc jako střela se zastaví až o druhou sádru dřímajícího Jamese Stewarta a jeho děvče Pátek se v "povinné četbě" může zase poklidně vrátit od Himalájí k Harper´s Bazaaru.. Ostatně, co se jí týká, slyšel jsem příběh a já tomu věřím, že na konci zimy roku 1929 se v jednom filadelfském baru potkali Šarm s Elegancí. Přeletěla jiskra, on ji pozval k sobě, vyspali se spolu a za devět měsíců přišla na svět Grace Kelly.. A kampak se nám poděl MacGuffin? Že by to bylo ono pejskovo tajemství v záhonku? V odborných kruzích se povídá, že tam byla zakopána hlava skladatele Franze Waxmana, jediného skřípajícího kolečka v tomhle jinak perfektně namazaném stroji..

V souvislosti s jinými filmy z Černého kontinentu mě napadají pro toto dílo názvy jako: "Vzpomínky na vejlet do Afriky", "Hotel Sranda" a hlavně "Producenti musejí být šílení".. Bakelitová komedie plná úmyslně obludných hereckých nevýkonů, uhýkaná jak hyperaktivní osel v říji a s jednou drobnou ošmatávací rolí, kterou si autor evidentně napsal na tělo, aby ji mohl úmyslně kazit a následně opakovat. Tetsuo konstatuje, že v Troškově lidové tvorbě nevystupuje žádná normální postava, jen karikovaní idioti a/nebo kurvy. Má naprostou pravdu, ale když se tak člověk rozhlídne, vidí jich kolem sebe plno, tak proč vlastně nezacílit na obsáhle spektrum zvýrazněním jeho povahových rysů? Nebude nakonec Zdenda nepochopený filmařský génius..? Ještěže jsem si na jiném kanále s trefným přídomkem "Cinema" spravil chuť poslední čtvrthodinou The Last of the Mohicans, jinak bych měl noční můry, kde by mě naháněl nahý se svou mambou obtočenou kolem pasu..

Přechytralý inženýr na nikotinové odvykačce a Cowleyho brácha z federálního úřadu vs. ješitný bomber, co chce nabýt dolarů vydíráním šamanů. Myslím si, že kdyby u našich kolotočářů své exploze usměrňoval pouze na reproduktory, z nichž se linou disko skřeky Michala Davida, dalo by se jeho teroristické počínání i schvalovat.. Solidní thriller s dobrou porcí nadhledu a finále naplněným ironií osudu - škoda jen zbytečného rozmělnění napětí délkou některých scén, ale holt, takový byl v 70.letech filmařský koncept žánru. Kdo objeví v asi pětivteřinovém štěku S.Guttenberga, dostává cukrovou vatu zdarma!

Teď už konečně vím, že když Ir někoho vyzve k tanci, neznamená to, že si hodlá s dotyčným skočit paso doble s červenou růží v ústech, ale že je třeba nachystat si zubní kartu, neb se v ní budou dělat nějaké škrty.. Nenechte si českým distribučním názvem obrátit zavazadlo a vplujte spolu s neokoukaným R.Stevensonem do jedné oldschoolově se tvářící balady o hodném banditovi s krví keltských válečníků, co se propracoval na post šéfa odborů třemi fackami(!) a pro svou hrdost a čest, ač za hranou zákona, působí na okolí dojmem romantického hrdiny, s kterým se divák (s alespoň malou mírou sympatie pro zločince) může ztotožnit. Jenže věčně hladoví Makaróni se o svůj koláč dělit nechtějí, na usmiřující pizzu s čtyřlístky jetele sypanými parmazánem to taky nevypadá a tak sám Danny Greene ze všech nejlíp ví, že se ho pověstné irské štěstí nebude držet věčně. Obzvláště, když v clevelandském explozivním období nehodlá vyměnit auto za jízdu na bicyklu.. Vzhledem k silné druhé polovině se dá říct, že Hensleigh je malý Scorsese, ale opravdu maličký. Takový ze školky, co pohřbívá děti do pískoviště, protože mu dluží kuličky a berte to prosím jako pochvalu..

Když jako spisovatel detektivních románů trpíte autorskou krizí, nastěhujte si domů rumunskou vražedkyni.. Pokud vás neodradí otřesný dabing, možná vám po čase Beresfordova nenáročná komedie připomene Muže z Acapulka, neboť nejvíce humoru chrlí právě ve scénách konfrontace udatných činů literární postavy detektiva Swifta se skutečným jednáním jeho mírně paranoidního stvořitele v podání T.Sellecka. Toho bych si společně s G.Clooneyem dovolil označit za jediné dva žijící herce, kteří se nejblíže přiblížili souladu gentlemanství, charismatu a elegance dávných hvězd stříbrného plátna (Gable, Grant, Peck) a je docela škoda, že během své kariéry nedostal příležitost objevit se v zajímavějších počinech.

Carterovy pejzy jsou sami o sobě vražedné, a co teprve, když se tahle systematická londýnská Nemesis vydá na cestu pomsty a začne rychle snižovat populaci města Newcastle? I když vzhledem k jeho sexuálnímu apetitu bych se nedivil, kdyby se ta čísla vrátila za devět měsíců na původní úroveň.. Kamerové hrátky s hloubkou ostrosti, temná nemilosrdnost podsvětí a nejen na svou dobu odvážné scény se sexuálním podtextem - toť devizy Hodgesova syrového dramatu z industriálního města nad řekou Tyne, pomocí kterých válcuje všem dobře známý remake s jedním mátožným vakem plným botulotoxinu. Mimochodem, maestro Caine ho hravě přehrává každým filmovým políčkem až po nevyhnutelný konec toho, kdo žije mečem..

Rudí, bílí, spojme síly - vetřelci se přemnožili! Výsledek práce přibližně deseti scénáristů na jednom filmu lze přirovnat ke znásilnění berlínské stařenky stejně početnou skupinou rudoarmějců. To znamená nic, čím by se člověk mohl v budoucnosti chlubit.. Jestli se však psychicky připravíte na film s nepříliš viditelným áčkovým rozpočtem a rozkošně béčkovým originálním námětem a přitom se strojem času vrátíte do rané puberty, kdy mastnými póry ještě z hlavy pravidelně unikala snaha o intelektuální image a podobné filmy spouštěly slintací reflex, pak budete až po krk zmáčení ve všemožném klišé odcházet z kina v mezích žánru spokojeni. Skrz Craigovy nohy do O vidím zářnou budoucnost dalších titulů jako "Kovbojové a Gremlini", "Vinnetou vs. Godzilla" a v podobě vrcholu celé série o Divokém západě sužovaném monstry si žádám arcidílo s pacifistickým poselstvím "Predátoři a doktorka Quinnová", podtitul: Když to krvácí, můžeme to i vyléčit..

Čmaňovo občas docela zábavné zavazadlo, které nestavilo diváka jen do role pasivního pozorovatele. Kam se v současné době poděly podobné soutěžní pořady? Možná zmizely, protože můj pravidelný koncesionářský poplatek už nestačí na pokrytí odměny pro výherce..