Gilmour93

Rvačky, bašta a možná něco intimnějšího. To první ujde. Aby ne, za 200 míčů. To druhé se pro diváky očekávající zábavný monster film, co nesjel z pásu sériové výroby a disponuje alespoň špetkou scénáristické invence, vůbec neservíruje. To třetí ale nechybí. Warneři s ochotným Doughertym vyjebali s těmi, co očekávali alespoň nějakou tvůrčí návaznost na svébytné pojetí Edwardse. Zatímco najít něco pozitivního je stejně obtížné, jako uplést z krků Ghidoraha vánočku, negativ jsou mraky. Vypíchl bych, že postavy nedisponují ani charismatem žížal, co sbíral u Emmericha Broderick. Jediný, kdo se k tomu prostřednictvím atomového seppuku postavil se ctí, je Ken Watanabe..

„Chytíme ho při činu. Dostaneme ho, Watsone! Dostaneme! Dávno jsem si přísahal, že se bude třepetat v naší síti jako jeho ubozí, nevinní motýlkové. Pak špendlík, krabička a lístek, aby ozdobil naši sbírku v Baker Street..“ Dartmoorská kynologická legenda v lehce zastaralém televizním zpracování a s decentními odklony od literární předlohy. Oceňuji Holmesův smysl pro fair play, že se při absenci Dempseyho a Bodieho na chvíli zašil a tak alespoň částečně vyrovnal síly při klání vyšetřovatelských dvojic. Vítěz je nakonec jasný, ale Doyle si alespoň pro jednou užil, že po něm jde pes se žhnoucíma očima a není to Cowley..

„Čarodějnice jsou osoby, které uzavírají s ďáblem řádný spolek a přijímají ďábla za svého pána. On jim za to propůjčuje konati rozličné, nadpřirozené věci..“ Ano, pane Kaplický, ale co s nimi v časech, kdy je nezákonné prověřit, jestli: „The darker the whore, the brighter the flame.“? To jsme dobobligovali.. Rodinný mimostudiový podnik, který nyní investoval už i do steadicamu a dronu, zaujme samozřejmostí, s jakou jsou podávány současné svízele čarodějnictví a matriarchátu. Výsledkem je osobitý coming-of-age movie, co mimo jiné předesílá, že lidská přirozenost je postavena nad rozlišování dobra a zla. A mainstreamový hororový divák si pod sebou z nudy podpaluje hranici..

Když vám tekuté zlato kontaminuje černé zlato, není nad zlato sůl, ale že vám budou solit. Ta retrospektivní forma je značně otravná a jestli měla sloužit k tomu, že se z Kate Bosworth vylíhne cool borkyně ropného průmyslu, tak i naprosto zbytečná. Kdyby se Osment oděl do flanelu, myslel bych, že je Al Borland. Tady se už nevidí mrtví lidi, ale jen dna kyblíků z KFC..

A pak že může soudit jen Bůh.. Doverské ostrovní klima svědčící alibi zahradníků, perfekcionismus výpravy made in BBC, vzrůstající paranoia dobře zahraných viníků a hororový nádech, jako kdyby do Agathy vstoupila Mary Shelley. Znalost toho, kdo stojí za anihilací desetičlenné nevzrostlé roty, co byla dříve skupinou malých původních Američanů a ještě předtím dětí tmavé pleti, není přítěží. Apropo, je zajímavé, jak se ta změna říkanky pod vlivem politické korektnosti zároveň stala spoilerem.. „Věřte v Boha…ale možná bychom se také měli zamknout..“

Houstone, máme problém! Jsou špatně nastavené psychotesty.. Ať už se vrátíte z Fallúdži nebo orbitu, nemůžete si brát práci domů. V tom druhém případě vás bude bolet za krkem, jak se pořád díváte vzhůru a mezitím kapitán letu Hawley pošle divákova oční víčka opačným směrem. Když se to stočí k Shakespearovu: „Hvězdy potemněte; nechť na světlo nevyjdou mé temné touhy“, získá si to trochu pozornosti, ale už je pozdě. Raketa psychologického dramatu shořela už při startu.. Obsazení Jeffreyho Donovana, co úkladně vraždil v epizodě Pan Monk a astronaut, byl ale dobrý joke..

Takoví jsou všichni. Biblickou i pohanskou symbolikou protkaný Brit folk-horror o ženě, která v nepříliš dobrém psychickém rozpoložení prožívá duševní očistu. V tom jí dopomáhej rurální prostředí, spirit Wicker Mana, nepohlavní rozmnožování pampelišek, poslání vikáře do prdele a Zelený muž, co představuje znovuzrození, nekončící cyklus obnovy přicházející s každým jarem (i když to dlouho vypadá na podivína, co se promenáduje s nahým pinďourem před turisty). Garland úmyslně nechává široký prostor pro interpretaci, kdy odezva každého jednotlivého diváka může být ta správná. Po finálním „řetězovém porodnictví“ ta má je, že by nebylo od věci, jít do Věci. Koneckonců, je mezi přiznanými inspiracemi..

Roviny komediální a parodická, ve které dobro a zlo nakonec dosáhnou kompromisu, mě tolik neberou, protože jsou tu jiné, mnohem zajímavější. Oblíbená metoda Karla Zemana virážování (Kojot Kid Matuška na skalním ostrohu je top), plenky českého kaskadérství, němá herecká etuda barmana Menšíka i ta výmluvná mistra Kopeckého či světe, div se, muzikálová čísla. Henry Fonda možná padal smíchem ze židle, ale teď už by mu s Horácovým blackface a Joeho propagováním nápoje s vysokým obsahem cukru raději zmrzl na rtech..

Tohle patří k devadesátkám stejně jako stará bezdomovkyně, co s nákupním vozíkem plným prázdných plechovek přechází silnicí. Motivy jako hledání Murphyho lidské stránky, nevědomé „programování“ společnosti vnějšími silami, kritika kapitalismu a korporátní moci, šťouchance do liberalismu, to všechno nakonec přelije vlna násilí bez nějakého hlubšího impactu. Koneckonců, jsme tu kvůli roztomilé poťouchlosti (reklamy na MagnaVolt a Sun Block 5000) a Tippettovým trikům (připadal jsem si jak v továrně na konci Cameronova Terminátora, projekce agónie Cainova obličeje zase nápadně připomínala budoucí horké konce T-1000). Za předpověď bankrotu Detroitu dostávají tvůrci Zlatého Nostradama..

Zatímco jeho temperamentní manželka ve své prostopášnosti nedá všem, ale jen těm, co si řeknou, emočně plochý Ben ve sklepě vlhčí slimáka. Nenechte se ale zmást, ty nejnebezpečnější tváře vášně často nejsou čitelné.. Lyne se po dvou dekádách probral a natočil to, co už od Chabrolovy předlohy umí nejlíp (motiv nevěry a vypořádání se s vnějším nepřítelem). Dokud nevyloží karty na thrillerový hrací stolek, dokáže svými zbraněmi zaujmout, jenže pak už se na downhill spolu s hlavním hrdinou vydají i diváci a přes tváře je při tom liskají větve podivného dějového konstruktu. Při řídkých erotických scénách mi přišel Affleck poněkud zaražený. Jako kdyby přemýšlel, kterou generaci latinsko-amerického modelu zvolit..