Recenze (4 768)
The 74th Golden Globe Awards (2017) (pořad)
Nejnudnější člověk na světě Jimmy Fallon v čele přehlídky tak zoufalé, že jediné, na co se v ní jde těšit, je, jak blbě se zaksichtí Mel Gibson pokaždé, když někdo zmíní lidská práva. A to není dost na tři hodiny.
Milkování (1933)
Strašná škoda těch Ophülsových zaměnitelných námětů (a v tomto případě samotného scénáře), protože co do režie kamery i herců je to prostě pecka.
The Critic (1994) (seriál)
Simpsonovský tým dal tenkrát do kupy bokovku, která totálně propadla. A není divu - cílové publikum je na rozdíl od žluté rodinky brutálně úzké (tenkrát, dnes by myslím uhodili svým ponorem do popkultury hřebíček na hlavičku). I proto je mi ten seriál sympatický a mírně ho nadhodnotím zaokrouhlením nahoru. I když Critic by to nikdy neudělal.
Dopis neznámé (1948)
Spojení síly hollywoodského melodramatu a evropské režijní nápaditosti v dalším Ophulsově filmu, u kterého rozhodně nejde uvěřit, že je z roku 1948. Nejkřehčí, nejkrásnější a nejsmutnější film, co znám, navíc geniálně zrežírovaný.
Četníci z Luhačovic (2017) (seriál)
Po třech dílech - Je to o stupeň lepší, než jsem čekal. Je to jen nic, ne otravný obtěžující nesmysl. Takže asi úleva.
Rej (1950)
Velmi živá a nápaditá hříčka, překvapivá svojí otevřeností a nevázaností. Vtipné boření čtvrté stěny, manýristické každou vteřinu - film, který si užívá to, že je filmem. Ztrácí ve chvílích, kdy by měl být i příběhem a něco říkat, ale o tom to celé možná je.
La La Land (2016)
OK film. I když veškeré jeho kvality spočívají v samotném rozhodnutí takový film udělat (a v obsazení sympatických herců do těch nesympatických rolí), plus ve vykrádání... tedy pardon... ve "skládání poct" muzikálové tradici. Nikdy ve výjimečnosti, nápaditosti nebo překvapivosti zpracování. Vlastně je trochu překvapivý - tím, jak moc vypadá přesně tak, jak jsem si ho představoval. Snad až na nepříjemnou rychlost, která mi nedovolovala se napojit na postavy. Nálady ubíhají rychleji než dny v týdnu (natož roční období - proč vůbec tuhle prvoplánovost vytahovat, když se jí nakonec ten film ani nedrží?) PS: Muzikál bez jediný zapamatování hodný skladby? Docela fail.
Svět pod hlavou (2017) (seriál)
Vygradovalo to. Sice by podle mě námětu stačil celovečerní formát, ale jinak jde o jednu z nejlepších normalizačních reflexí za dlouhou dobu.
Vyšehrad (2016) (seriál)
Strašný nic. Epizoda má pět až deset minut a stejně nějak zvládnou, aby její plytký děj začal otravovat a připadat nesnesitelně natahovaný. Postavy do jedné nesympatický retardi a hajzlové, kterým se může cílové publikum tlemit a povyšovat se nad ně (oblíbený český nešvar dělat všechny postavy hloupější než jsou diváci nad jakkoliv snesitelnou míru, aby se to snáz psalo a nebylo nutný o ničem přemýšlet). Je potřeba ocenit tvůrce, který chápou internet jako místo, kde jde dělat o kus víc než v televizi, ne Vyšehrad, který to pojal tak, že na net se dá vyblít cokoliv i bez základní snahy. 30 %
Zhasni a zemřeš (2016)
Škoda že prostřední třetina je hodně prázdná a že reakce všech lidí na nadpřirozeno tak divně smířené - jinak fajn žánrovka.