Recenze (4 769)
Ticho (1971)
Celý film všemi neduhy knižní ilustrace, která kvůli předloze nedokáže dýchat. Občas se objeví nějaký hezký pohyb kamerou nebo zoom, ale nevím... bylo to pořád moc literární (což vede v důsledku zhušťování i k tezovitosti) a nebavilo mě čekat na očividnou pointu, která může být velmi silná v knize a velmi silná ve víc filmové adaptaci, ale tady jsem jen čekal, až si nakonec řeknou, co si říct musí. Vracím se sem ale po Scorsesem, abych hodnocení zvýšil, protože mnoho z toho, co se podařilo tady (pocit stísněnosti, plnohodnotnost obou střetávajících se kultur) Marty nezvládl tak dobře.
Legenda o Tarzanovi (2016)
Obdivuju každého, kdo k tomuhle filmu nachází víc než jeden přívlastek (který je "nudný"). Aspoň ty triky kdyby byly lepší... Možná je trochu zajímavá (marná) snaha toho filmu vyhnout se koloniálním a genderovým klišé příběhu Tarzana, ale to nestačí.
Oči mé matky (2016)
Fandil jsem tomu celou tu dobu, ale ten film mě během těch 76 minut ani jednou nepřekvapil, naopak velmi rychle zajel do až moc rovných kolejí a stal se jenom naplněním premisy.
Žrouti (2016) (seriál)
Koncept ano. Propagace vynikající. Provedení se rozpadlo. Stream chtěl asi dělit svou tvorbu na před Žrouty a po nich. nakonec si museli počkat na Semestr.
The Boy (2016)
Námět ok, ale nedotažený koncept a řemeslo. (Střihové "Saw" lekačky v gotickém hororu? Tolik snových lekaček?) Spoléhá to na videoklipovou rutinu ve chvíli, kdy by to mělo být když ne originální a nápadité, tak alespoň precizní.
Nadějné vyhlídky (1946)
Adaptace nejklasičtější knihy do toho nejklasičtějšího možného filmu. Velká hollywoodská produkce plná opulentně konzervativních kompozic a vůbec stylu. Taková mramorová rozmáchlost asi k Leanovi patří, jediná škoda je, že tohle jsou filmy dělané pro plátno. Každopádně na člověka dýchne doba jiné kinematografie.
Švýcarák (2016)
Jak se blíží konec roku, člověk častěji proklikává profily filmů končící sezóny. Vidím, že u Švýcaráka jsem ani nenapsal komentář, což je vlastně výmluvné. Ten film mě tak málo zajímal, tak málo emocí a účasti ve mně vzbudil a bylo to tím otravnější, čím očividněji se snažil. Působí na mě jako objednávkové festivalové WTF pro lidi, kteří potřebují něčím machrovat na facebookovém profilu, tak si plakát nastaví jako timeline fotku.
Elle (2016)
Tak Verhoeven natočil na stará kolena film, kterýmu dá každej čtyřku. Trochu smutné, ale asi to jinak nejde ani v mém případě. Prostě fajn žánrovka, co vždycky udělá radost.
Učitelka (2016)
Film, který přišel o pětadvacet let pozdě, aby dával smysl coby alegorie, a jako nic jiného smysl dávat nedokáže. Nemám nic proti divadelnímu rozvržení ani tezovitosti, vadí mi, že z toho nic nevyplyne. Hřebejk za mě OK, Jarchovský tradičně KO.
Arzenál (2016) (seriál)
Syndrom "mluvících hlav". Jakmile mu tenhle cyklus propadne, jde to s daným dílem do kopru. Kvalita příspěvků samozřejmě proměnlivá (vyčnívá hlavně třetí díl) a člověk má tendenci být tím nesmiřitelnější, že nedostatky tu mají hodnotu kovářovy kobyly. Některé díly jsou problematické, třeba ten o CSFD (nevadí mi negativní vyznění, ale podivná zatuchlost, která tomu podlamuje nohy) nebo díl o krátkometrážních filmech (které vydává autorka za specifickou propagandu zapříčiněnou totalitním režimem, ačkoliv takové filmy byly všude na světě). Celkový dojem ale rozhodně pozitivní.