Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (4 769)

plakát

Werther (1938) 

No... Werthera jsem před půl rokem četl a přesto jsem se dokázal ztratit v ději (navíc mě zmátlo, že ten starý pán má být mladý Werther). Trochu jsem to ale čekal, protože Ophuls jako vždy rád rejdí kamerou a je vidět, že většinou mu zase tak nezáleží na tom, co ho k tomu má vlastně motivovat. Dějově hlavně rozbíjí klišé melodramat tím, že tvoří odstup od hrdinů Naštěstí vždy umí vybrat emocionální vrcholy, které dokonale podtrhne, takže na nějaké úrovni jeho vyprávění funguje, ale Goethe, založený na jemném intimním postupném vývoji a empatii, je pro Ophulse naprosto nevhodná látka. Vypadá to opět bezchybně, ale příběh tentokrát opravdu moc drhne.

plakát

The 74th Golden Globe Awards (2017) (pořad) 

Nejnudnější člověk na světě Jimmy Fallon v čele přehlídky tak zoufalé, že jediné, na co se v ní jde těšit, je, jak blbě se zaksichtí Mel Gibson pokaždé, když někdo zmíní lidská práva. A to není dost na tři hodiny.

plakát

Milkování (1933) 

Strašná škoda těch Ophülsových zaměnitelných námětů (a v tomto případě samotného scénáře), protože co do režie kamery i herců je to prostě pecka.

plakát

The Critic (1994) (seriál) 

Simpsonovský tým dal tenkrát do kupy bokovku, která totálně propadla. A není divu - cílové publikum je na rozdíl od žluté rodinky brutálně úzké (tenkrát, dnes by myslím uhodili svým ponorem do popkultury hřebíček na hlavičku). I proto je mi ten seriál sympatický a mírně ho nadhodnotím zaokrouhlením nahoru. I když Critic by to nikdy neudělal.

plakát

Dopis neznámé (1948) 

Spojení síly hollywoodského melodramatu a evropské režijní nápaditosti v dalším Ophulsově filmu, u kterého rozhodně nejde uvěřit, že je z roku 1948. Nejkřehčí, nejkrásnější a nejsmutnější film, co znám, navíc geniálně zrežírovaný.

plakát

Četníci z Luhačovic (2017) (seriál) 

Po třech dílech - Je to o stupeň lepší, než jsem čekal. Je to jen nic, ne otravný obtěžující nesmysl. Takže asi úleva.

plakát

Rej (1950) 

Velmi živá a nápaditá hříčka, překvapivá svojí otevřeností a nevázaností. Vtipné boření čtvrté stěny, manýristické každou vteřinu - film, který si užívá to, že je filmem. Ztrácí ve chvílích, kdy by měl být i příběhem a něco říkat, ale o tom to celé možná je.

plakát

La La Land (2016) 

OK film. I když veškeré jeho kvality spočívají v samotném rozhodnutí takový film udělat (a v obsazení sympatických herců do těch nesympatických rolí), plus ve vykrádání... tedy pardon... ve "skládání poct" muzikálové tradici. Nikdy ve výjimečnosti, nápaditosti nebo překvapivosti zpracování. Vlastně je trochu překvapivý - tím, jak moc vypadá přesně tak, jak jsem si ho představoval. Snad až na nepříjemnou rychlost, která mi nedovolovala se napojit na postavy. Nálady ubíhají rychleji než dny v týdnu (natož roční období - proč vůbec tuhle prvoplánovost vytahovat, když se jí nakonec ten film ani nedrží?) PS: Muzikál bez jediný zapamatování hodný skladby? Docela fail.

plakát

Svět pod hlavou (2017) (seriál) 

Vygradovalo to. Sice by podle mě námětu stačil celovečerní formát, ale jinak jde o jednu z nejlepších normalizačních reflexí za dlouhou dobu.

plakát

Vyšehrad (2016) (seriál) 

Strašný nic. Epizoda má pět až deset minut a stejně nějak zvládnou, aby její plytký děj začal otravovat a připadat nesnesitelně natahovaný. Postavy do jedné nesympatický retardi a hajzlové, kterým se může cílové publikum tlemit a povyšovat se nad ně (oblíbený český nešvar dělat všechny postavy hloupější než jsou diváci nad jakkoliv snesitelnou míru, aby se to snáz psalo a nebylo nutný o ničem přemýšlet). Je potřeba ocenit tvůrce, který chápou internet jako místo, kde jde dělat o kus víc než v televizi, ne Vyšehrad, který to pojal tak, že na net se dá vyblít cokoliv i bez základní snahy. 30 %