xxmartinxx

Hm... Docela mě překvapuje, že zrovna tohle vyhrálo FAMU fest. Ne že bych měl něco proti tomuhle filmu, ale působí na mě spíš jako dobře odvedené školní cvičení (což považuju u studentského filmu jako naprosto v pořádku), než že bych se nad tím nějak pozastavil a měl z toho pocit výjimečnosti. Ale je to dobrý film, dobrá demonstrace vhodného uchopení materiálu.

Zajímala by mě geneze tohohle filmu, ale jako sociální drama o postavách, které jsou ztracené, ale neztratily agendu ani individualitu (což je problém drtivé většiny sociálních dramat) to funguje za mě skvěle.

Já mám tyhle věci na téhle ploše docela rád, ale asi bych to potřeboval vizuálně zajímavější? Je mi to ale sympatické.

Kotas je podle toho, co jsem viděl, v tuhle chvíli nejlepší kameraman na FAMU (ne, neznám ho, nikdy jsem s ním nebyl v kontaktu, nevím, kdo to je - není to můj kamarád) a rád se kouknu na všechno, co točí. A 6 minut je na takovouhle exhibici přesně ono.

Není na tom nic špatně, jen to jede na takový ten aktuální mustr, kdy jde záběr od záběru a slovo od slova identifikovat (fungující, což o to) šablona. A to se pak dá říct "ok", ale sotva víc.

Ten koncept je vynikající. Realizace mi přišla ne naplno využitá, kontrasty jednotlivých videí mi nepřišly úplně zajímavé.

Určitě není problém dát tomu s čistým svědomím tři hvězdičky, protože to celkem neutrálně představuje důležitou historickou událost. Určitě se to dá dětem pouštět ve škole. Ale proto to snad neexistuje? Co nového nebo aspoň zajímavého ten film říká o jedné z nejznámějších událostí historie 20. století, kde jsou nekonfliktně rozděleny role na hodné a zlé a není tu vůbec co řešit? Kdyby se Polanski hystericky snažil hledat paralely ke své situaci, bylo by to aspoň nějak zajímavé, ale to on rozhodně nedělá - a ať si to uvědomuje, nebo ne, Dreyfusova aféra nemá s jeho skandály absolutně nic společného a on (privilegovaný člověk, který ani nepopírá, že spáchal, z čeho je obviněn) není v pozici Dreyfuse (člověka křivě obviněného na základě jeho původu), takže ani z tohohle úhlu tu nemám co řešit. Vlastně v celém filmu nemám co řešit, snad jen jak hnusně vypadá ta digitální kamera.

Twilight Zone dokáže zpracovat překvapivě komplexní témata, ale jednou z jejích limitací je víra v americký systém, který je pro tvůrce i přes chyby, na které sami upozorňují, v jádru správný a jediný možný - což bych jim jako mainstreamovému seriálu vznikajícímu v 60. letech rozhodně nevytýkal. Když se ale pouští do alegorie kubánské revoluce, moje první reakce byla, že to musí být katastrofa. Což není. Vlastně jsem byl překvapený, že první polovina byla tak vynuancovaná, jak se jen dalo realisticky očekávat. Ke konci to trochu přetáhlo a skočilo k moc velkému extrému, který ale pořád nijak moc nevybočuje a v kontextu studené války je pořád vlastně docela jemný a ne jednoznačně černobílý. V dnešním kontextu trochu legrační karikatura, která nemá jasno, kde si stojí coby konkrétní alegorie a univerzální bajka, ale v dobovém kontextu vlastně poměrně pozitivní.

Solidní dialog s typicky bezohledným poselstvím - tenrokrát trestem za to být nejlepší. Je na tom cosi absurdního, ale právě proto mi to tak moc připomíná třeba Erbena a podobné klasiky, v důsledku čehož má ta série v sobě kus univerzality a síly lidové slovesnosti.

Nesmírně ambiciózní epizoda. Je skvělé, jak jedna antalogie mísit leckdy dost velké pitomosti, co zrovna napadly scenáristy, s nesmírně chytrými a komplexními nápady, leckdy v rámci jedné epizody. když se ke konci objeví pán v cylindru, mělo by to být směšné, ale místo toho to je naprosto famózní. Určitě jedna z nejlepších epizod Twilight Zóny.