xxmartinxx

Intenzivní, místy temně zábavné pro každého, kdo trochu zná to prostředí. Samozřejmě je trochu absurdní, zvlášť v době krize, v jaké jsme, sledovat film o tom, jak to filmaři mají ze všech lidí nejtěžší - ale nakonec pro každého jsou jeho problémy ty nejtíživější, tak proč ne pro Noého?

Mank byl můj nejočekávanější film roku, ale taky film, kterého jsem se po prvním traileru hodně bál. Jistě se nestane, že režisér Fincherových schopností by se spokojil prostě s fetišistickou pseudoaplikací dobového manýrismu? Něco takového lze jistě očekávat od tvůrce mnohem méně sofistikovaného, než je on? Bohužel se mi ale v tuhle chvíli nezdá, že by ten film byl něčím dalším. Nemám ani tak problém, že Fincher rozšiřuje pozadí vzniku Občana Kanea o fanfiction s Uptonem Sinclairem, opakuje vyvrácené teze o Wellesově nízké účasti při psaní scénáře a z Manka dělá levicového intelektuála, kterým podle všeho nebyl - nevadí mi, že ten film není historicky přesný, protože se nezdá, že by tím páchal nějakou škodu. Vadí mi ale, jak málo z toho vyplývá a jak mě nudilo to sledovat. Vadí mi, jak nezajímavé jsou postavy včetně protagonisty a jak nešťastně je ten film vyprávěný (nechci v tomhle konkrétním případě působit jízlivě,ale asi není dobrý nápad točit podle scénářů rodinných příslušníků jen proto, že je máme rádi), když vším včetně úvodního titulku strhne pozornost k Wellesovi, aby psaní scénáře bylo přinejlepším druhotné téma, nejspíš ani to ne. V důsledku se prostě dějí věci a vypadají skoro tak, jak by vypadaly ve filmu z 40s, a místo naznačeného děje sleduju Garyho Oldmana, jak mu nerozumí svět, aniž by ale něco pořádného světu říkal. Kéž by to aspoň líp vykreslilo konflikt s Amandou Seyfried (stáří scénáře vysvětluje na současného Finchera nezvykle mělké ženské postavy). Nebo něco. Protože nepatřím mezi nostalgií zahlcené cinefily, tak to pro mě nebylo moc zajímavé. Plus jsem ještě tápal, proč to není natočeno v akademickém formátu - Kaufman si ho domluvil, tak by na to Netflix zjevně přistoupil a tollandovská práce s hloubkou vypadá v tom obdélníku leckdy hodně divně, nekomfortně pro zrak, a "zdůrazňuje to samotu postav" taky není všelék. Jak říkám, dodržování dobových postupů pro mě není nějaká naplňující rozkoš, ale když už, tak už... Proč tu stylizaci volit, když jí to zároveň nedůvěřuje a 40s estetice se to v mnoha ohledech naopak vzdaluje? Na stylistické i emocionální rovině je to teda prostě... meh... Někdo si tam asi bude hledat odkazy a ten film pro něj bude zcela opojný čistě mechanicky a z toho principu, že se s ním jde ztotožnit coby s pozičním symbolem, který umožňuje jeho fanouškům identifikovat se s konkrétním typem lásky k filmu. Čekal bych ale fakt víc. Čekal bych, že budu aspoň chápat, proč je film vyvedený tou pseudohistorickou stylizací. Ale tak jako nedá se nic dělat, každý má nárok na slabší film a teď si to holt vybral Fincher... nehroutím se, je to v klidu. Úplně v klidu. Úplně. Můžu se těšit něčím jiným. Vypěstoval jsem si avokádo, tak to je fajn. Člověk nemůže mít všechno.

Na můj osobní vkus trochu moc utilitární, ale zručně sestříhané. Občas jsem měl pocit menšího opakování a vždycky jsem se ptal sám sebe, proč je zrovna na tuhle část narativu vybrán zrovna tenhle vypravěč - což bude vždycky otázka tohohle přístupu a spolehu na subjektivní výpovědi očitých svědků.

Přemýšlím o tom, co mi v tom filmu chybělo. Ty establishing shoty bych vydržel sledovat celých 85 minut (škoda, že úroveň kamery je tak proměnlivá, ale to se asi u dokumentu stane) a vůbec mě bavila všechna ta obrazová gesta a metafory. Tři protagonisti jsou vybraní chytře, všechny rozváděné motivy působí na papíře skvěle. Ne úplně vydařená je expozice - několikrát přímo sedíme na přednášce, a přesto jsem rád, že jsem znal námět dopředu, jinak nevím, jak by to pro mě bylo přehledné, ale to není zase takový problém, protože kdo dnes chodí na filmy opravdu naslepo? Většina věcí v tom filmu, když se pojmenuje, tak působí dobře, ale "sum of its parts" přichází nějak zkrátka. Možná mi chybí jasnější komunikace s publikem, na co se má soustředit? Docela dlouho mi třeba trvalo, než začalo být jasné, o čem to je, a i když některé věci začnou dávat smysl zpětně, pocit zmatení může v člověku zůstat, Těžko říct... V tom filmu je prostě hodně věcí hodně dobře, chci vidět další režisérčin film, ale samotné to tak nějak postupně šumí pryč.

Citlivý (možná chvílemi trochu přecitlivělý) film, který funkčně kombinuje informační a emocionální hodnotu. Docela jsem přemýšlel o tom, jestli je etické věnovat tolik pozornosti dítěti, které nemůže dát plnohodnotný souhlas s natáčením - filmaři s nima seděli i na terapiích. Ale nic s tím dělat nebudu a budu myslet na sebe jako na diváka.

Není to můj šálek, pořád jsem se nenaučil docenit filmy, kde v dlouhých záběrech osvícených neonovým světlem postava stojí a... pak asi někam jde? A pak zase stojí. Diváci, kteří nejsou zvyklý na homoerotické scény, můžou být trochu vyvedení z míry, ale kdo přežije tu první, přežije všechno. Tvoří to dobrý kontrast k čistotě vizuálů, ale zase tak zajímavé mi to nepřišlo. Není to v mojí komfortní zóně filmů, ve kterých se něco děje, tak to mírně nadhodnotím, aby se neřeklo.

Parta českých balíků dělá ostudu v Polsku. Nevypovídá to vůbec o ničem, protože střet jakéhokoliv balíka s kýmkoliv vždy říká totéž bez ohledu na to, jaké názory zastávají. Kdyby parta katolických balíků vyrazila do Čech, vypadalo by to stejně. (Nemyslím si vůbec, že Karel Žalud je balík v reálném životě, to je věc střihu.) Trapnost je zachycena přesvědčivě, ale nic neodkrývá a neodhaluje - v Boratovi podobný střet stereotypního balíka s cizí kulturou odhaluje nějaké podvědomé a skryté vlastnosti společnosti, zde tahle vrstva není, o Polácích se nedozvíme nic krom toho, že jsou hodně věřící národ, a o Češích se dozvíme, že takoví nejsou. To bylo už v úvodním titulku. Nejdeme pod kůži, pouze sledujeme demonstrace toho, s čím jsme do filmu přišli. Jde o film stvrzující stereotypy, což je ostatně trademark tohohle týmu. Ve (velmi řídkých) velkodušnějších chvílích najednou dokument řekne, že stereotypy, které většinu stopáže buduje, jsou o kus složitější. Tak proč je teda budoval? Jediné, co si z toho jde odnést, je vzdání se tohohle problému, protože mimo jsou katolíci i nevěřící - každý ten, který se svůj názor snaží nějak formulovat. Čpí to takovou tou centristickou arogancí. Přesto jistě nejlepší Klusákův film za roky jako komplexní dokument - formálně je lepší V síti, které je ale jen komerční aplikace formátu, co se okoukal ve světě někdy před patnácti lety. Tady má člověk pocit, že se to aspoň snaží dělat něco jiného než prodávat trička, tak to je plus. I když teda i tenhle cynický ironický edge pohled na svět přestal být zajímavý někdy v půlce první dekády století, na to by se bylo dobré vykašlat a přestat natáčet s pohrdáním. Klusák s Remundou se vyžívají v hledání ironických "mnohovýznamových" obrazů, ale dnešní meme culture je na míle před nimi. Chce to aktualizovat Netflix subsctiption, aby člověk viděl, jak vypadá dokumentaristika aspoň minulé dekády. Optika Českého snu (který jsem minulý rok na Cenách kritiky za sebe zařadil do top 10 nejdůležitějších porevolučních českých filmů) je mindset, který na západě vyšuměl koncem devadesátek a u nás o dekádu později. Move on! 2 a 1/2 U jiného týmu bych zaokrouhlil nahoru a chytil se pár veselých scének, ale Klusák s Remundou by měli být tuzemská špička, četl jsem to na Wikipedii.

S tímhle filmem jsem strávil docela hodně času - několikrát jsem o něm mluvil s Jindrou, viděl jsem rozpracovanou verzi, seděl jsem i na klauzurách, kde to bylo jako magisterský film... Takže jsem už slyšel hodně pochval i výtek, sám jsem několikrát pendlovat od tíhnutí k pozitivům (civilní, dobrý protagonista) k negativům (politicky bezzubé, někdy ne úplně plynulé a s haprující kauzalitou a kontinuitou). V tuhle chvíli u mě převažují ta pozitiva. Vše stojí a padá na tom, že je ten film velmi zevrubně natlačen na tradiční "hrdinovu cestu" jak podle příručky, což na jednu stranu vyvolává kýžený efekt, na druhou někdy ve jménu toho film ztrácí přirozenost a nabízí se otázka, jestli je dobré dělat to u dokumentu tak okatě, někdy i proti směru nabraného materiálu. Už jen to, kolikrát jsem se s tím projektem setkal, aniž by mě přestal zajímat, ale značí, že se podařilo najít a dodat něco zajímavého a nakonec povedeného i přes dílčí problémy. 3 a 1/2

Jakákoliv transgrese Borata je pryč, je to jen komedie s tak čitelným a monotónním mechanismem, že těch devadesát minut subjektivně působí jako tři hodiny. Hrané scénky otec/dcera mě naprosto nezajímaly a infiltrace nezacházejí o nic dál a neříkají nic jiného než před patnácti lety první Borat, který byl ve svojí větší přímočarosti a čistotě jednoduše "milejší" v kontrastu s tím palčivějším ostnem (ten zbývá jen u Giulianiho, ale upřímně - kvůli tomu nemusím sledovat celý film, to si člověk pustí jako klip a stačí to). Tenhle film není potřeba. Kdyby nebyl Cohen líný, vymyslí nové alter-ego.

Už se mi moc nestává, že bych psal komentáře s odstupem času, ale Mary Poppins jsem z nějakého důvodu neohodnotil. Každopádně se dílky tomu po nějaké době setkávám s konceptem toho, že si po dvou letech prakticky nepamatuju, o čem ten film byl a co se v něm dělo - je to mnohem tragičtější, než se zdá, protože původní Mary Poppins byla obrovský trhák a vnímaná od začátku jako nadčasové dílo (ve smyslu: Bude Disneymu vydělávat až do konce světa). Tenhle film zmizel pomalu dřív, než se stihl pořádně manifestovat... Je to smutná reprezentace současného mainstreamu.