xxmartinxx

Původní Mulan je upřímně řečeno kvalitativně docela špatný film jak na rozbory nějaké práce s orientálními motivy a 90s feminismem (byla to součást komerční strategie, která byla kritizovaná už v době vzniku, natož zpětně), tak čistě co do plynulého sestavení děje a vyprofilování sympatických postav. Fascinující na tom slepenci je ale produkční a historické zázemí, jak takový film mohl vzniknout, aby to všem zúčastněným přišlo normální a přirozené. Sice to není "dobré", ale je to "zajímavé". Nová Mulan je objektivně smysluplnější, neutrálně kvalitnější, ale to jí těžko přidána zajímavosti v jakémkoliv směru. Je to kompetentnější film, relativní vyžehlení 90s apropriace (postavy mají prostor dýchat, čínské prostředí není tolik znásilňováno, zkoumání ženské identity má trochu větší nuance) - ale v jádru jde pořád o zbytečný produkt, který nemá jinou hodnotu než být produktem. Nemyslím, že tady s odstupem vznikne něco zajímavého k diskuzi, jako se stalo u 90s disneyovek, nemá to už ani tu výsadu, že to svou naivní bezohlednost upřímně manifestuje - je to opatrnější a neviditelnější film (i když i tady určitě hodně věcí zestárne a bude vypadat hodně zpátečnicky a směšně), který pořád reprezentuje všechno špatné na Disneym, ale dělá už to natolik promakaně, že to je jenom nudné. Dá se bavit o vztahu k Číně, tak jinému než v 90s (císař nemůže být tentokrát zobrazen jako tak veskrze dobrý, jistě víme proč, už to není dědeček benevolentně držící moc, ale autoritativní a agresivní bojovník držící moc násilím, čímž mizí důvod, proč by jeho vláda měla být zachována oproti jiným vojevůdcům, kteří si ji chtějí násilně přisvojit, a loajalita Mulan vůči tomuhle nespravedlivému systému nedává moc smysl - konformita se systémem, typický disneyovský happy end, tu místy působí hodně divně, obzvlášť ve vztahu s novou postavou čarodějky - ženy, která se nechce vzdát myšlenky revoluce, a proto musí zemřít), dá se bavit o feminismu/woke materiálu přejetému konzervativním kombajnem (není divu, že v dnešní red-pill době musí být mužské postavy mnohem kladnější, než byly v originálu, protože mužská ega jsou dnes negativním zobrazením mnohem ublíženější než dřív - pak ale nedává smysl, proč v tomhle světě, kde všichni muži nakonec bez většího problému z vlastní vůle ustoupí, vůbec nějaká marginalizace žen existuje - v originálu musela Mulan bojovat mnohem víc pro mnohem míň), ale už se to neprojevuje nějak zajímavě, je to jen smysluplné vzhledem k agendě a normální. Je to nic. Velké, kvalitní a drahé nic.

Zábavné, úmorné, nesnesitelně sžíravé. Je neštěstí, že Kaufman nezvládá zafinancovávat svoje filmy, protože každý jeden z nich je maximálně vtahující. Dospělý film pro dospělé lidi, což není samozřejmé ani u filmů, co se tak profilují. Při sledování jsem si uvědomil, jak moc je škoda, že dnes nevznikají filmy, jaké dělával Buňuel - dnešní doba jako by si o ně říkala, ale vlastně dost chybí. Není to tak tíživě pohlcující jako Synekdocha, ale je to film, který mě každým okamžikem strhával dál do sebe.

Chtěl bych, aby se mi tenhle proto-Eternal Sunshine libil mnohem víc, ale nakonec právě věčný svit mi nabízí vysvětlení, jak dát tak ambicióznímu a sebevědomému přistupu tu potřebnou energii, a sice skrze funkční emocionální napojení, které tu tak moc chybí, zatímco Kaufman ho našel. Místy je ten film nesmírně vzrušující a neúprosně úderný, ale vše se to točí okolo předpokladu emocí, které to nezvládá vyvolat.

Velký omyl. Film, ve kterém chybí kontinuita i silné epizody. Postavy nejsou dost jasně definované, aby fungovaly jako typy (byť statičnost jim rozhodně nechybí), ale nemají ani rozměr, aby působily životně. I proto nemůže být člověku líto, když si tyhle špatně vyprofilované postavy navzájem ubližují. Na dějinnou reflexi tomu chybí jakýkoliv kontext. Historie tu nepřesáhne nuance úvodního odstavce v učebnici pro pátou třídu a člověk jen tápe, proč si tvůrci mysleli, že tohle polopatické přežvýkání stereotypů bylo nutné vyprodukovat. Chtěl tohle někdo? Je tu nějaká společenská poptávka? Jaká mohla být autorská motivace?

Hodně mě to chytlo - celá ta trilogie, a zakončení s navýšeným rozpočtem a tedy většími prostředky skvěle zužitkovalo jak předchozí vybudovaný "Lore", tak i možnost vykročit dál. Protože nejsem Moravák, cítil jsem místy "tohle bych chápal, kdybych jím byl", ale tím to pro mě bylo zajímavější.

Z Teneta jsem zmatený. Ne teda z jeho neusledovatelného děje, ale třeba z toho, jak jde tolik prostředků a nesporných kvalit tolika lidí vlepit do něčeho tak absurdního. Do filmu, který vyžaduje, abyste si vzali tužku a papír k popsání vztahu všech se všemi, ale zároveň spoléhá na naivní důvěřivost v těch nejbanálnějších interakcích, které budují drama logikou cimrmanovské divadelní hry. Když je boj za záchranu světa proti HORŠÍMU NEBEZPEČÍ NEŽ NUKLEÁRNÍ HOLOKAUST rváno na lidskou rovinu tím, že jediná ženská postava je emocionálně i fyzicky paralyzována, aby si ji mohli chlapi poponášet a mohla podléhat svým emocím a učit lidi (tedy muže) o síle tentokrát mateřské lásky - není to legrační jen při nějakém feministickém čtení, ale čistě svou nemotorností a deklamativností. V tom filmu je scéna, kdy muži dramaticky pronáší věty o tom, jak hrozící riziko zlikviduje všechny a všechno na planetě, aby se hrdinka připojila s dotazem "I mého syna?", která je všemi promptně ignorována, ale dramaticky během té věty zabručí pseudo-Zimmerova hudba. Což je úžasná ukázka (ne)schopnosti Christophera Nolana vložit do svého filmu lidské emoce, o což se bohužel nepřestává pokoušet. Nolanova neschopnost vyvolat pro mě jakýkoliv zájem o postavy je problematická primárně proto, že neustále vkládá scény, které tento zájem předpokládají. Já nepotřebuju film založený na empatii vůči postavám, ale Nolan chce, aby jeho filmy i takové byly. Každopádně nejsem ani tak zmatený ze zmatků v tom filmu, které považuju za záměrnou vrstvu a nevyvádí mě tedy z míry, že něčemu nerozumím. Jsem zmatený tím, že nevím, co by mě mělo pozvat ke vstupu a z čeho by měla pramenit moje potěcha z toho filmu. Přirovnal jsem to, uznávám, že s trochou jízlivosti,k sporťáku, co si muži v krizi středního věku hýčkají v garáži. Arbitrárně mu přikládají velkou váhu a jeho existence je pro ně naplňující a uklidňující, je do důkaz jejich statutu, vkusu a nadřazenosti. Ale kdo nesdílí náhodné přiřazení kvalit, ten se tomu směje - a to je můj případ. Já mám docela rád absurdní režijní exhibice a prvních pár minut mi ten film byl sympatický tím, jak v něm je všechno přes čáru a elementární logika je obětována zábavně nesmyslným, ale okázalým pitomostem, a tak to bylo fajn. Líbila se mi drzost filmu, který vyžaduje maximální soustředění a jeho fanoušci budou na každou výtku reagovat nesnesitelným "to je proto, žes to nepochopil", ale zároveň je započat větou "nesnaž se to pochopit, musíš to cítit", kterou zakrývá všechny lapsy ve funkčnosti toho, co se děje. Měl jsem dojem, že ten film dává sebereflektivně najevo, že ví, že estetika chytrosti je tu jenom ornamentální vrstva bez jakékoliv další hodnoty. Což by byl dobrý začátek. Jenže to nevydrželo. Asi i díky předvídatelnosti. Je to možná paradoxní výtka, ale po bitce v úložně je jasné, jaká bude pointa filmu, takže začíná být iritující, proč k tomu musí být tak doklopýtáno. A při nutnosti se tak maximálně soustředit a přitom neustále omlouvat pitomosti jak z béčkového akčňáku (žádný z heistů by nemohl vyjít, ignorována jsou základní bezpečnostní opatření - jeden z důvodů, proč je ten film tak nepřehledný, je ten, že když o něm přemýšlíte a snažíte se v tom udělat jasno, jak se film tváří, že vyžaduje, musíte zároveň počítat s tím, že v něm náhodné věci nemusí dávat ten nejjednodušší smysl a jakákoliv snaha tvořit si v hlavě mentální mapu je nemožná, když nemůžete vědět, jestli si najednou Nolan neřekl, že tahle zjevná samozřejmost se ho netýká) se to rychle omrzí. U Nolana se bere jaksi samozřejmě, že jeho filmy jsou chytřejší než divák a člověk má sklonit hlavu, pokud neviděl film pětkrát, a nestěžovat si. Já nechápu, proč by mělo být v tomhle konkrétním případě nejasné, kde hrdinové jsou a kdo jsou vlastně ti lidi, kteří na ně střílí, a nechápu, proč bych si měl pouštět film víckrát, abych to pochopil. A považuju za celkem drzý požadavek ze strany tohohle produktu, že bych za něj měl platit víckrát, a až pak směl říct, jestli se mi líbí nebo ne. Nevidím jediný důvod vygenerovaný dílem, proč by některé informace, které jsou nejasné, nejasné být měly. Tenet je prostě mix banality a překombinovanosti, k jehož ocenění nad rámec nepopiratelné technické opulence necítím žádnou potřebu. Můj komentář se asi bude vyvíjet, až se mi to trochu roztříbí. PS: Zimmerův fanoušek jsem nebyl nikdy, ale teda zlatý on - tohle fakt zní jako parodie na hudbu Hanse Zimmera z před deseti lety. Jediné horší než Zimmer je někdo, kdo je víc Zimmer než on. PPS: Kenneth Branagh slaps! Ale Nolanovi neodpustím, že nás ochudil o nejvíc awkward cestu z rodiného plachtění v historii.

Tady jsem se fakt ptal, jestli mi něco uniká, nebo proč ten film sleduju - jaká je motivace jeho existence a jaký z něj má být zážitek. Protože nejenže jsem tam sám nic zajímavého neviděl, ale ani nevím, co zajímavého by v tom hypoteticky být mělo. Je to natočeno dobře, ale proč?

Budu dost čekat na to, jestli je Kotasův talent přenesitelný z krátkometrážního školního experimentu někam dál. Na druhou stranu i tohle mi stačí. Ne teda ani tak, že bych chtěl "víc", jako spíš že vím, že filmař nemá možnost točit studentské filmy navždy.

Film založený na empatii ani ne tak vůči postavám (o kterých se nedozvíme nic krom věcí nutných pro ústřední motiv), ale vůči tomu, kolik energie a prostoru takový konflikt zabírá v životě každého člověka, kterého se týká.

Film, který je zásadně zajímavější rozebírat než sledovat. Věřím, že všechno je v něm promyšleno, za vším je nějaký koncept nebo myšlenka, ale koukat na to je o dost horší. A zrovna v tomhle případě se přes to nějak nepřenáším.