xxmartinxx

Tak tohle bylo tak koncepční a umělecké, že to ztratilo jakýkoliv náznak lidskosti. Ne že by lidskost byla nějaký nutnost a zcizení může být silný nástroj - ale tady to působí tak upachtěně a prázdně, navíc nekonečně repetitivně, že nebylo snadné u toho hodinu vydržet. Utáhlo by to slušnou desetiminutovku, pak by to bylo hodně dobré.

Nesmírně nepříjemný divácký zážitek a krutá power-play mezi učitelem a davem nevypočitatelných teenagerů, kteří vycítí každý náznak slabosti. Chápu nízké hodnocení - je dost obtížné vydržet tu neustále se stupňující trapnost. Jenže právě o tom to je.

23 minut nudných lidí, jak dělají nudné věci a říkají jim problémy. U Na krátko se povedlo aspoň zaplnit stopáž.

"Horká židle je natočena podle skutečné události." Wow... to máme Schindlerův seznam, Tora Tora Tora! a nyní další milník! Ne... fakt nevím, co to prozkoumalo a co to mělo říct. Prostě jen normální anekdota, co se vypráví kamarádům. Natočit o tom film? Ok, proč ne...

Byly doby, kdy jsem měl tyhle popcornové high concept horory, které táhne snadno pochopitený gimmick, rád. Dokonce jsem byl zklamaný, když se žádný ve filmu neobjevil. Nevím, jestli se změnily filmy, nebo já, ale dneska to vidím spíš jako riziko. Bird Box je krásná ukázka proč. V tom filmu se není čeho bát, vůbec není točený stylem, který by měl budovat děs nebo napětí, jde být jen zvědavý, jak se ten gimmick využije (a ne že by to tady bylo rozpracováno zvlášť dobře. Na co slepota, když může hrdinka v potřebných chvílích se zavázanýma očima bez problému běhat po lese?) Prostě je to jen sranda, která pořádně neprozkoumává žádné možnosti média, jenom naplňuje ústřední nápad. Časové skoky jsou naprosto samoúčelné a vyprávění spíš škodí, místo rozvádění motivů jsou vhazovány nové postavy vždycky, když už to začíná být nuda. Bird Box je přesně ten typ filmu, po kterém teenageři běhají po ulici s šátkem přes hlavu a Netflix musí vydávat prohlášení, ať to nedělají. Dobrá záminka pro fanfic a creepypasty, ale nevím, jak z toho jde nevyrůst. Protože jde přece jenom o film, který v každém okamžiku vypadá přesně tak, jak si ho představujete, když slyšíte námět. Chápu, že tenhle typ zábavy je třeba pro mnohé příjemný a uklidňující, ale mně to přijde zvlášť u hororů jako velká chyba.

Skvělí herci, úžasný cit pro detail. Ukázky z obyčejného života, který by měl být směšný, ale není. Moc se mi líbilo, jak se scény, které se obvykle využívají k zesměšnění a povýšení nad postavami, nakonec vyklubayi jako docela krásné okamžiky (a bavilo mě zmatení publika, které jsem cítil z nejistého smíchu a jeho utichání).

Co se stane na kukuřičným poli, zůstane na kukuřičným poli. Přijde mi trochu zvláštní film s touhle pointou. Kdyby místo manželky utíkal na pole manžel, tak by byl takový příběh všude vypískán a rozhodně by neobjížděl západní festivaly - a i když chápu, že situace nejsou analogické a symbolicky a společensky má tahle ženská revolta jinou hodnotu, přesto se mi úplně nelíbí v tomhle případě (kde není představen jediný konkrétní důvod dávající hrdince morální alibi) přehlížet tu divnou disonanci a vyznění, které romantizuje a schvaluje nevěru.

Mizející meteority, co mění přírodní zákony, na pozadí jednoduché interakce a jediné emoce. Obdivuju tu lehkost a samozřejmost, se kterou je to dáno dohromady - zajímalo by mě, proč u nás takové filmy prostě ne a ne vzniknout.

Mám slabost pro kraťasy, které klidně hodně nenápadně budují podhoubí pro jediný silný okamžik na konci - a tohle je dokonalý případ. Je to nesmírně jednoduché, silné a vtahující do svého světa.

Klíč k úspěchu tkví ve slově "stručná". Abrantes tentokrát svižně a vtipně odvypráví pár historických anekdot a poprvé si mě upřímně získal, protože se to nevleče a je to nakažlivě nadšené pro svou věc.