schizmo

Než si Cage přičuchnul k několika blockbusterům, byl to poměrně druho-ligový herec, který až na vyjímky (Leaving Las Vegas, Face-Off) hrál jak ponocnej. Po Con Air a Skále se mu ale začalo dařit a jak s jídlem rostla chuť fanoušků, rostla i chuť i filmovým studiím a producentům. Jenže Nicolas si pošlapal vlastní štěstí tím, že mu chyběla soudnost umět si vybrat aspoň průměrné filmy a tak kejval na na vše až dokejval, protože Tokarev je nejen jedna z nejhlubších žump jeho filmografie, jeho herectví, ale také suverénně nejhorší akční film roku. Zápletka kdy bývalému členu mafie zastřelí dceru je sice životaschopná, ale díry ve scénáři jsou tak velké, že nedohlédnete z jednoho břehu na druhý, a nezachrání to ani dost překvapivé rozuzlení (ona ani produkce tomu nepomáhá a leckde v Mexiku jsou schopni udělat zajímavější produkty). Pokud se Cagemu divíte, proč kejvnul na takový brak, zeptejte si i dalšího experta Danyho Glovera, kterej je ve filmu platnej jak mrtvému zimník. Bída s nouzí.

Depresivní post-apo sci-fi o tom, že člověk je taková kunda, že i na sklonku vlastní existence nenesne pomyšlení na to, že odkaz lidstva možná dál ponese umělá inteligence, která se vyvinula jako vyšší forma otročících robotů. Asi si řeknete, že něco podobného tu bylo v Terminátorech, Já robot nebo AI - umělá inteligence a do jisté míry by jste měli pravdu. Jenže každý z těchto filmů podává umělou inteligenci v trochu jiném světle a zatímco všechny nabízejí strhující podívánou prakticky od začátku, Automata je velice pozvolná a vyvrcholení přichází prakticky až v samotné závěru. Při dojemném finálním songu jen nevěřícně kroutím hlavou, že jsme ten samý druh, který dokáže tvořit něco tak fantastického, a zároveň ten druh, který vše ničí a žene se do záhuby...

Jestli se někde mrhalo potenciálem, tak pak u tohoto filmu určitě! Vemte partu horníků a nechte je zavalit dole v dole. Ideální zápletka pro klaustrofobní horor jak vyšitej a o to více, pokud >SPOILER< se ve štolách pohybuje někdo s krumpáčem v ruce a není línej počechrat vám obočí. Dost možná je to jiná zavalená parta, která zahynula v závalu o mnoho let dříve. Vše tomu nasvědčuje, aspoň teda to, co vidíte. Nebo to jsou halucinace? Tak či onak, film je to zatraceně pozvolnej, nadpřirozena i krve málo a celý to zachraňuje jen několik kurevských lekaček (a na video film hodně povedená produkce), což je ale samozřejmě málo na to, jak nám mohl film pošpinit textil...

To chtělo mít koule pustit se časosběrného projektu, který autorům i stejné sestavě herců veme 12 let života! Těžko se tomu uvěří, ale ten film je naprosto životaschopnej a fungující celek nemajíc slabšího místa. Teda krom toho, že se v něm nic neděje. Pokud vám ovšem ten obrovskej časovej úsek není sám o sobě dostatečně silným argumentem. Snímek totiž vypráví o osudu rodiny, která je jako každá jiná - manželské problémy, hledání partnerů, stěhování se, problémy ve škole, problémy v práci, první lásky, rozvody, alkohol... Prostě známe to všichni. Do jisté míry je to příběh o každém z nás a jeho největší silou ve výsledku je, krom jeho retrospektivní hodnoty, že naprosto nenásilně servíruje příběh, který na vás nijak nenaléhá a když se skoro po třech hodinách podíváté na závěrečné titulky, je vám jasné, že žádný vzrat nebo emociální facku nedostane. Ale těch přece máte ve svém vlastním životě dost, ne? A tak je to v pořádku.

Jako by nestačilo k vytvoření napětí použít dobrý nápad, což v tomhle případě prostředí pařížských katakomb docela splňuje. K tomu trochu povyražení s handy kamerou a máme zaděláno na solidní found footage. >SPOILER< Jenže to autorům nestačilo a tak do podzemí narvou vše možné i nemožné, vedoucí výpravy je pak studentka historie a alchymie (tak to by mě zajímalo, jestli takovej obor skutečně existuje :D), která překvapivě umí rozluštit kdejakou hádanku a je úplně jedno, že pod pařížskými ulicemi jsou hieroglify a egyptské symboly, předmětem zájmu pak samotný kámen mudrců a krom pastí všeho druhu pod zemí čekaj i rozliční bubáci a osobní kostlivci ze skříní každého z účastníků zájezdu. Takže jak už to tak bývá, méně je někdy mnohem víc a jak už jsem řekl na začátku, tady by klidně stačilo vytvořit klastrofobní prostředí s temnou atmosférou a lekačkama, který nikdy neomrzí.

Babadook je vizuálně hodně netradiční odpovědí na naši polednici, dejme tomu. Zatrolená knížka, která vypráví příběh o bubákovi, který příjde ze tmy, když tvůj strach dovolí, zamíchá kartami v neúplné rodině. Hyperaktivní spratek, kterej vypadá šíleně i bez strašení na kvartýru se vymknul kontrole a dohání matku a veškeré své okolí k šílenství. Australská netradiční produkce, parádně zvolené barvy i celý bubákův koncept se hodně vymykají tomu, na co se běžně díváme, dokonce zvláštní makeup, který především herečky notně postaršuje, posunuje vizuálno do jiné roviny. Je fakt, že se moc bát nebudete..., nebo vlastně... sem tam se najde nějaké lekačka a bubákovo jabadabadooo je vlastně taky pěkně creepy. Ve výsledku je to docela milej a nevšední smínek.

Standardní mysteriózní horor, kterých korejská produkce udělá každý rok aspoň tři :D. Tak nějak ti asiátci slušně drží lať kvality nad hladinou průměru, ale tenhle kousek se té hladiny dotýká na spoustě míst v plavbě za přežitím a pokud bych se měl bavit o nějaké orginalitě či o tom, jestli vám po filmu něco uvízlo v hlavně, pravděpodobně by došlo k utonutí. Nebylo každopádně nejhorší, ale korejci to uměj i lépe a především intenzivněji.

To jsem zas jednou tatu vytáh na něco do kina :D. A tenkrát jsme těch akčních filmů spolu zepár viděli - naštěstí ve své době tyhle věci celkem mohl (před tím se mnou chodil na Vinetoua :D), takže jsme si spolu občas udělali pěknou neděli. A mamina, aby jí to nebylo líto, mi kupovala časopis Cinema (ve kterém jsem četl všechny tyhle bejkárny) a jednou jsem ji vytáh i Jurský park :D. Dost ale vzpomínek. V oněch telecích letech jsem pochopitelně (krom jiných) žral Van Damma, kino udělalo svoje a já si cupital domů s otevřenou hubou. A od té doby jsem tenhle film vlastně asi neviděl. Dlouho jsem si udržoval krásnou vzpomínku a tak nějak v koutku duše jej řadil mezi ty lepší JCVD kousky. Jenže v rámci edukačního oprašování starých vykopávek na něj znovu došla řada a pochopitelně také na lámání chleba. Asi nemá smysl popisovat, o jakéže béčko se tu jedná a film nijak nevybočuje z řady klasického Van Dammova zlatého fondu nazvaného "nekaž si na mě pěkné vzpomínky z mládí" - to, co před lety mělo koule dnes už tak cool nepříjde, ale to je bohužel daň za vzestup a pád akčních hrdinů a také za vývoj fanouškova vkusu.

Standardní solidní slasher, který přímo vychází ze stejnojmeného fláku z roku 1976 a nepostrádá žádný opěrný atribut - maskovaný hrdina, u kterého do poslední chvílie netušíte, kdo se pod maskou ukrývá (a tady se to opět povedlo ututlat s tím, že pointa je celkem překvapivá). Vraždy na všechny možné způsoby jsme tu měli už nespočetně-krát, ale málokterý vrah byl tak zdatný, že do svého arzenálu zavedl >SPOILER< pistoli, luk a šípy, sekeru, kudlu a upgradovaný pozoun :D. Co se ale tvůrcům musí nechat a ještě o den později kroutím hlavou nad tím, jak se povedlo docílit takové 80' produkce a atmosféry - než se totiž trochu vzpamatujete, můžete si myslet, že vše náleží právě do 70-80. let díky místní architektuře, vozovým parkům, módě atd., takže z letargie vás maximálně vytrhne nějaký ten současný radio hit. Povedená oslava na zlaté 80'!

Zatím nevím, jak se s tím vypořádat...