schizmo

Dvojka mě bavila o poznání méně a mám pocit, že všechen humor a jeho koncentrace byla o dost jinde než u dílu předchozího: Nicméně Leslieho hereceké umění je prostě kult! :D.

Další z řady naprostých kultovek a zároveň další masakr, co mě doprovázel už v útlém věku. Nezapomenutelná Raimiho klasika, které vybočuje z řady tehdejších béček díky jeho neopakovatelnému humoru, který nenásilně vkládá mezi všechen ten hnus a gore. A jak jsem byl kurva rád, když jsem se jako malej parchant mohl zasmát, aby mi pak v zápětí zase začala cvakat prdel. ED2 je jeden z mála filmů, který neztratil nic ze svého kouzla ani po 30ti letech a i když bude soudobým divákům připadat zastaralý a směšný, pro mě je to nerezavějící top v hororovém ranku. No a co, že triky nejsou z dnešního pohledu dostačující, tady jde sakra o atmosféru, která v kombinaci s již zmiňovaným Raimiho rukopisem a neopakovatelným Bruce Campbellem tvoří něco, na co budou dnešní filmy jen velmi těžko dosahovat. A jako chechtající se zombie vycpanina jelena na zdi??? Na to jen tak nějakej film nebude mít dalších 30 let!!!

Totální Leslieho klasika, která má neobyčejný švih! Parodie na kde co a ty nejbláznivější gagy jaké si dovedete představit! Nevěřím, že tohle někdo neviděl :).

Trochu chaoticky působí snaha vměstnat do jednoho filmu čtyři různé proplétající se příběhy a nedát jim jasný řád. Díky tomu působí celý snímek až fatálně rozervaně a vy nevíte, čeho se chytit nebo co si z něj odnést, přestože vizuální zpracování a pohádkově hororová atmosféra jsou zmáknuty na jedničku. Místy nechybí velmi černý humor, který v podstatě film správně dochucuje a patřičně odlehčuje, což je mnohem lepší, než kdyby se celé dílo tvářilo smrtelně vážně.

Severské filmy mají svá specifika, ať už kladná nebo záporná, ale většinou dokáží díky netradičnímu úhlu pohledu (ale i kameře, atmosféře atd.) i z obyčejného příběhu udělat poměrně poutavý film. Naboer začal jako velmi nadějný psycho thriller, nebál bych se říct až s dráždivě úchylným a násilnickým podtextem, který se postupem času bohužel přelil v poměrně generický předvídatelný sice opět psycho thriller, ale s úplně jinou atmosférou, než na začátku a to nevšední kouzlo bylo to tam. Dávám tři body především za odvážnost námětu i violentí zpracování.

Pokud jde o Batmana, byl jsem vždy spíše fanoušek Burtonova odkazu s krásnou a poeticky hororovou atmosférou, jakou umí snad jen on. Ale doba pokročila, vše se vyvíjí a i kultovní komixový příběh dostal nový moderní kabát. Nolanovo zpracování se těší všeobecně obrovské oblibě a není se čemu divit, film obsahuje strop snad ve všech směrech, i když mě osobně tam chybí to kouzlo starého Batmana. Ale nebudu tu truchlit nad rozlitým mlékem, soudobému zpracování nelze upřít parádní moderní říz, strhující efekty nebo velmi sympatické herecké výkony pánů Bale / Freeman. Batman začíná má pak speciální hodnotu v jakési retrospektivní sondě do minulosti a poodkrytí souvislostí v minulosti.

Podle kontrastního hodnocení uživatelů rozděluje tenhle film diváky na pomyslné dva tábory - jedni jásají nadšením, druzí nesmyslně kroutí hlavami. Musím se přiznat, že mě to taky nijak zvlášť nesedlo, ačkoli snad po všech stránkách jde o řemeslně dobře zvládnutý film s velkým zábavným potenciálem. A v mém případě to právě končí někde u toho potenciálu, který je z mého pohledu značně nevyužitý - scénář vrtkavý, vtipné dialogy jsou jen málokdy skutečně vtipné a nejednou se musíte přesvědčovat, že se vlastně máte smát..., absurdnost zápletek často kontrastuje se závažností některých témat jako je například rasová otázka. Za zmínku stojí vlastně jen povedená dobová hudba.

Tehle film má nevýhodu, že remakuje notoricky známý a kultovní film, na který si jen tak někdo nenechá sáhnout. A já to neměl jinak. Do kina jsem šel skoro až pohoršen a studené přijetí bylo přímo poplatné předsudkům, které jsem k remake měl. Od té doby jsem film viděl ještě asi 3x a pokaždé se mi líbí víc, mám čím dál menší problém s tím, že těží z oblíbené kultovky a o to víc si vychutnávám Fedeho odvážné a brutální pojetí. Stejně jako u Dont Breath je zde spičková produkce, kamera a orgastický vizuál, před kterým smekám. Jsem rád, že jsem filmu dal víc šancí, zde je původní recenze: Na tenhle remake (?) jsem se hodně těšil, i přestože několik trailerů napovídalo, že atmosféra půjde na úkor masakrů do háje. No musím uznat, že naštěstí ve filmu zůstalo jen málo styčných původním bodů a drtivá většina souvislostí byla až hanebně zamíchaná a opět použitá, i když pár pokusů o Raimiho rukopis se tu také najít dá. Snímek je až obdivuhodně pokokot napěchován brutálními scénami až to místy svádí k dojmu, že jde o jakési portfolio filmové brutality a to, co bylo na původním tak kouzelné, je dohnáno ad absurdum, že se to po čase začne přejídat. Tak či onak, injekční jehlou pod oko, hřebíkem do hlavy či nejrozmanitější řezy obličeje opravdu dokáží zvednou ze židle i tak protřelého hororového fandu jako jsem já. Pokud máte raději atmosféru a poetičnost původního zpracování nakombinovanou se neopakovatelným Raimiho smyslem pro humor, vždy se radši vrátíte k předloze. Pokud neméte mapu a stačí vám soudobé masakrální zpracování, jdoucí si poměrně vlastní cestou, budete zřejmě nadšeni. Nicméně, původní Evil Dead je kult, současný Evil Dead je spíše reprezentační maraton brutality, stejně jako látka hodná nastudování.

Nerad bych to zakřiknul, ale mám pocit, že to jde s úrovní hororů (minimálně po stránce atmosféry a celkové funkčnosti) pomalu, ale jistě nahoru. Vemte si například nedávno uvedené filmy Kletba z temnot nebo Sinister - filmy s více či méně velmi kladným dopadem na diváka i celou novodobou hororovou scénu. Mama budiž zatím pomyslným vrcholem snahy hororových tvůrců poslední doby, což ostatně už poodkrýval poměrně dost navnazující trailer, Torrova produkce byla vlastně také určitou známkou punku (čti: kvality). Mama je, při troše rouhačských myšlenek, takovou současnou odpovědí na Kruh dnešních dnů. A to nejen poměrně příbuznou dějovou linkou (křivda v mládí, jež neustále hledá kontakt se světem živých, i když ani primárně, ani aktivně zlo nepáchá), tak především parádně makabrózní, zlověstnou a mysteriózní atmosférou, která mi nejednou způsobila mráz běžící po zádech (no uznejte sami, komu se to kolikrát v poslední době přihodilo?). Celý film je parádně graficky zpracován, z hlavního bubáka lze sednout si na prdel a to se také často nevidí. A ještě jedna kruhovská paralela na závěr - ten emociální konec v závěru filmu jsem opravdu nečekal..., když nad tím tak přemýšlím - ten film je po všech stránkách jednoznačný top horor poslední doby! Pro milovníky mysteriózních věcí povinnost!!!

Celkem drsná až surová podíváná z přibližně stejné doby jako Veřejní nepřátélé a vlastně i to zpracování obou filmů spřádá paralelu v podobné atmosféře a téměř žádných servítek v jakémkoli směru. I zde je film postaven na skrytém hrdinství ne zrovna kladných hrdinů a především sympatiích k parádně ladící dvojce Hardy - Labeouf. Pokud jste tedy fandové gangsterek nebo domácího pálení slivovice, rychlých pěstí a ještě rychlejších kvérů, případně rádi kloubíte vše zmíněné dohromady, tohle je pro vás jasná volba :).