Saur.us

Duchařská záležitost, která víc táhne k mysterióznímu thrilleru než k čistému hororu. Napínavé, atmosférické, s výbornou N. Kidman. Rozuzlení příběhu je sice jedna velká vykrádačka jednoho kultovního snímku ale to na výsledném dojmu neubírá.

Zapomeňme už na Vetřelce, ten už se nevrátí a těžko ho něco překoná. Po velkém zklamání z Promethea se nás R. Scott snaží uchlácholit dalším výletem do světa, kde příšery stále jsou. Ale tentokrát už kurva pořádněji! Další zanedbatelná posádka, kde nejpropracovanějším a nejosobitějším členem je opět android (jak už to má R. Scott ve zvyku). Celému ansámblu opět vévodí M. Fassbender, tentokrát ještě ve větší míře a ve větším hereckém rozsahu než minule. Jak by ne, když dostal dokonce dvojroli, dalo by se i říct, že dokonce hlavní roli. A potom postava, které mluví (mručí a fučí) sama za sebe, vlhký sen všech Xenomorffilů, Vetřelec v celé své dokonalé, uslintané, CGI kráse, díky které je mnohem dynamičtější, divočejší a brutálnější než kdy dřív. A i když se na spoustu scén s těmi krvavými jatky používá CGI, jsou překvapivě přirozená a líbívá. Film nám objasňuje spousty velkých otázek, které si fanoušci ságy kladou už celé dekády, a to možná i ve větší a důležitější míře, než s kterou mytologii otevřel Prometheus. Špičkový audiovizuál už beru jako standard, o kterém se nemá smysl víc rozepisovat. Snad jen přesun z nadpozemského Islandu na neméně krásný Nový Zéland, používání původního Vetřelčího hudebního tématu J. Goldsmitha. Nejen hudbou ale i dalšími prvky, scénami a rekvizitami nám chce R. Scott připomenout, z čeho tohle všechno vzešlo. A ta nostalgie ve výsledku není vůbec špatná. Ve spisovatelském a scénáristickém týmu došlo k úplnému přeobsazení a to je na výsledku hodně vidět. Ano, stále se najdou chvíle, kdy si můžeme klepat na čelo ale už nedošlo ke scénáristickému průjmu ala Prometheus. A i když je temný závěr od určité chvíle naprosto předvídatelný, já osobně jsem si poslední chvíle na Covenantu opravdu užil. Jestli bude R. Scott tímto způsobem pokračovat ságou dál, nejsem vůbec proti.

Británie kuje fantasy k obrazu svému. Nejdřív M. Vaughn a jeho nesmírně zábavný a originální Hvězdný prach a teď mistr gangsterek a nepřehlédnutelného rukopisu G. Rirchie. Vše, co za ta dlouhá léta na režisérské židly nastřádal teď zúročil do tohoto opravdu originálního fantasy. Vzal tolik omílané téma Artušovské legendy a převrátil ho přesně do jeho stylu. Totiž, Artuš je po smrti svého otce Uthera odkázán sám na sebe a tak se protlouká ulicemi středověkého Londýnia a tvrdou prací a drobnými krádežemi se propracuje až do pozice jednoho z bossů místního podsvětí. Že by stará dobrá gangsterská zápletka? V případě současného Londýna ano, nuda, opakování, šeď. Jenže! Tohle je předartušovská doba a má ji v merku G. Ritchie. A z toho vyplývá, že nejen, že to určitě není žádná nuda a šeď už určitě ne, ale že naopak jde o hromadu nápadů a šíleně zábavných filmařských postupů, zabalených do prvotřídního audiovizuálu s excelentním electrokeltským machosoundtrackam D. Pembertona. G. Ritchie rád ukazuje legendární postavy svým způsobem, jsem zvědavý, co provede s Aladdinem.

Hořká komedie o svérázném životním koučinku, workoholismu, s přesahem do kritiky ekonomického systému a vůbec způsobu života.

Pro fanoušky Ošiiho originálu jisté zklámání, pro ostatní kolemjdoucí silně průměrné scifi. Myšlenka překroucená, ikonické scény a prvky vyzobané z originálu vesměs kvalitní ale mnohdy vytržené z kontextu. Audiovizuálně až příliš CGI, soundtrack C. Mansella nevýrazný, S. Johansson sice počítačově upravená ale vzhledem k tomu, že její postava příliš emocí nepotřebuje, nejsou místní výhrady k jejímu hereckému projevu úplně na místě. Ve výsledku je to v kompletu silně nedopečená záležitost postavená na kultu, který se težko překonává i v rámci anime natož v americkém hraném filmu.

Krásná převratová tragikomedie nejen o socialistickém skanzenu. Vyloženě vtipných chvil je pomálu, tvůrci to ale nezamýšleli jako čistokrevnou komedii, spíš jako úsměvné drama s vtipnou zápletkou.

Televizní film, v kterém se díky snaze o historickou přesnost dá velmi lehce ztratit. Příliš velká dávka mocenských intrik, které jsou bez doplňujícího komentáře velmi matoucí. Wikipedie se při sledování lehce zapotila. Snové scény působí nadbytečně, spíš se měli věnovat lepší interpretaci celého problému divákovi.

Další sonda do manželského dramatu Íránského režiséra A. Farhadiho. Tentokrát ve znamení předsudků a strachu z okolí. Nebýt zbytečně natahované stopáže, které by půlhodina pryč nevadila, hodnotil bych kladněji. Oscar za cizojazyčný film, narozdíl od předchozího snímku Rozchod Nadera a Simin, zde není na místě.

Doktor Hollywood v malebném prostředí pobřežního Newfoundlandu. Vtipné, milé a plné zábavných starousedlíků. Tak jak to v každé filmové cestě z města musí být.

Shyalamanova mysteriózní odpověd na komiksové filmy, která je sice slabší než jeho předchozí Šestý smysl, ale stále šlape jako hodinky a nechává nás příjemně tápat.