Klient

Filmová výzva 2018 - Írán. Pomalu mířím do finále a už si pouštím medailisty z poslední výzvy. Opět jsem vsadil na režiséra Farhadiho, ale taková pecka jako Rozchod Nadera a Simin se v případě Klienta nekoná. Přesto nemohu říct, že Farhadi nepotvrdil svoji kvalitu. Velmi dobře napsané a zahrané komorní drama s divadelní vložkou a s nebývale strhující závěrečnou třicetiminutovkou. Nyní možná spoiler pro ty, kteří dosud neviděli Katalin Varga - rozuzlení a pointa mi tenhle film okamžitě připomenulo, jelikož divákovi klade podobné otázky ohledně viny, trestu a pomsty. (08.05.2018)

Jakkoli Farhadi zdánlivě jmenuje svou lásku k divadlu skrze prolínání filmového příběhu s obsaženou divadelní hrou Smrt obchodního cestujícího, nezamaskuje tím, že film Forushande je divadelní hrou samotný. Maskuje to praskajícím začátkem, leč ihned poté se kvapně přesune do módu 'lidé spolu mluví v nějaké místnosti', přičemž i ono prostředí se stává součástí nálady dané scény, viz závěrečný, nekonečně dlouhý climax v prázdném bytě plným trhlin. Vlastně se dost divím, že v sobě režisér potlačil ambici napsat spíše divadelní hru, ve které je ještě obsažena jiná divadelní hra. Ale chápu, že jakožto uznávaný oskarový režisér jezdit s filmem po festivalech je prostě pokušení. Mimochodem když se dívám na poslední nadšené reakce festivalových porot na filmy z rumunské nové vlny, současné Dardenny či třeba právě onoho Farhadiho, tak se mě už pomalu začíná dotýkat zjevné stárnutí akademiků, kteří je zastupují. Já chci filmy, které vyprávějí obrazem, formálně experimentují, provokují a užívají si nekonečných možností post-moderny. Ne jen silné teze, nudně nasnímané tak, aby se v nich byl schopný orientovat i osmdesátiletý zasloužilec. (16.08.2017)

Farhadi sa vždy pýta. A nie sú tú to veľmi príjemné otázky, ale zaváňajú človečinou. Otázka tohto filmu, je podobne, ako v jeho predchádzajúcich filmoch pomerne jasná. Čo by sme robili my na mieste hlavného hrdinu? Film je trefným posolstvom o vnútornej rozpoltenosti. O neočakávanosti a o túžbe vysporiadať sa z traumou. Presahy to má. Je to aj nepríjemné. Pričom väčšina nepríjemných vecí sa deje mimo kamery. Na konci zostáva pachuť smútku a odcudzenia. Aj medzi postavami ale aj voči divákovi. Odpoveď na otázku sa môže koncom ( ten je inak výborný) meniť. A to je účelom. Hosseini je vo svojej úlohe perfektný. (28.01.2022)

Farhadi ziskem prvního Oscara pochopil, v čem spočívá recept na globální úspěch u festivalového typu publika. Ve svém následujícím projektu se pokouší jít vyšlapanou cestou, má ale smůlu. Rozchodem Nadira a Simin nasadil laťku tak vysoko, že už ji může pouze podlézat. Klient připomíná sáček čaje, který jste právě vytáhli ze šálku a je vám ho líto ho vyhodit. Strčíte ho tedy do druhého hrnku s přesvědčením, že svou práci znovu odvede, vodu obarví a dodá čajovou příchuť. Jen ten čaj bude zkrátka o trochu slabší. Nebudu Klienta hanět, své klady bezesporu má, jenže zatímco Rozchod po dramatické stránce fungoval takřka bezchybně a nevystřihl bych z něj ani minutu, u Klienta bych neváhal popadnout nůžky a zbavit se tak 20 minut stopáže. Bez prolnutí s divadelní scénou by se zápletka taky obešla, jakkoliv třeba pro mě byla íránská adaptace typicky americké divadelní látky docela zajímavá. Podobně zajímavé je sledovat, že ani mezinárodně uznávaný oscarový režisér si nedovolí vymanit se z mantinelů daných oficiální ideologií. Íránské ženy podle něj nesnímají šátek ani doma, ba dokonce si jej patrně berou i do sprchy... Snímku nakonec naděluji 4 hvězdičky s tím, že ta čtvrtá je neduživá, zkrátka o fous, zatímco např. u Toniho Erdmanna je jak lamželezo. Toni Erdmann si mimochodem sošku od amerických akademiků zasloužil nesrovnatelně víc, jenže tak to už zkrátka ve filmovém světě chodí. Celkový dojem: 70 %. (25.06.2017)

Tak Farhadi na môj vkus až príliš kráča v stopách Rozchodu Nadera a Simin, jedine že by Klient bola nejaká druhá časť voľnej trilógie. Interiéry, divadeľnosť, dlhá expozícia, náhoda/nehoda/zločin, ktorý rozhýbe dej a začne rozohrávať psychologickú hru manželov a ich blízkeho okolia. A všade zase peugeoty :) Možno ako pri Rozchode film docením viac na druhý krát, zatiaľ som trochu rozľadený z jeho jednoduchosti a svojim spôsobom aj predvídateľnosti. Je fajn, že sa z toho nestala v prvom pláne detektívka s detektívom na vlastnú päsť a ide skutočne o tú psychológiu. Lenže práve odľahčené momenty ako bláznenie s kamoškiným dieťaťom mi pripadajú smerodatnejšie ako dominujúce divadelne vypäté scény. Tu zisťujeme, čo možno Emadovi a Rane v spoločnom živote skutočne chýba. (14.09.2017)