kleopatra

Edwarde, kdes nechal muskulaturu z Kultu, co ten tvaroh? Brady, tu parochňu ti pořídili v garážovym výprodeji Kavčích hor? Bille, odpusť už konečně matce, co by za ni blondýnky ze Smrti panen daly?! Time, ještěže nejsem dramaturg přes Americký nezávislý léto, ten mix sympatický filosofie napresovanej do Tarantina by mě stál těžký dilema. 3.5*.

Souhlasím s názorem, že Shelter nám nabízí opět mockrát vyvařený pytlík čaje zalitý vodou z vodovodu a kdo má zapotřebí si tohle znovu vpravovat do organismu?! Když mě film strhne jako Shelter, můžu výše uvedené podepsat třeba desetkrát, ale stejně se stavím čelem k faktu, že tohle si dám raději dvakrát po sobě než precizní pětihvězdičkové drama, u kterého tlačím hodiny očima. Prošvihla jsem plánovaný odchod na kutě, a že vstávám brzo! 3,5*.

Budu muset přehodnotit svou topku režisérů, protože Akin už začíná být sázka na srdeční jistotu. Nezklame a i když jsem na Soul Kitchen dneska trochu přísnější, tak jen proto, že jsem zmlsaná - Proti zdi a Solino jsou filmy z Ráje.

Všechno je to už napsané, od prázdna po plno. Jsem za to druhé. Mě ta strašlivá bolest a osamělost nikoli jen v Georgeově domě, ale úplně všude, tak citlivě a vkusně ztvárněná, smetla. Zatleskám, až dobrečím. 4,5*.

Dva kámoši ... do deště? Vítr v kapse rozhodně mají, pramen inspirace k práci i k životu vyschl, stáří za krkem a oni jednou v noci v ošuntělý cimérce uspořádají ošuntělou inveturu, na kterou měli celý přátelství, teď instantně kvůli nám, divákům, abychom věděli, kdo komu ukradl život. Al narozdíl od spousty jeho kolegů, co neumí hrát, neumí nehrát, je fascinující ho sledovat, stačí pohled, kterým by i ten text na lístku na tramvaj přehrál na Oskara, ale tyhle dialogy i rytmus scén na mě působily nějak divně. 3* a pulčana za překvapení v podobě skvělýho Jerryho Orbacha.

Mně se chce něco říct a já něco řeknu: Chloe nápadně přípomíná francouzskou Ženu mého muže, ovšem s tim rozdílem, že ta měla šarm a rajc, jak stála i ležela - mluvím o filmu, ale platí to i pro srovnání hlavních představitelek. A Atom by se měl držet svýho kopyta, "tyhle" filmy, ať přenechá komukoli.

Joan Jett bude provždy spojena se skladbou, kterou vnímám jako hymnu všech bláznů oddaných rockové muzice - I love rock´n´roll. Film o začátcích muzikantky tělem i duší je plný much. Když jsem ho sledovala, šlo mi hlavou, jak je všechny vyjmenuju, ale zakazuju si to. Chci mít zas z filmu jen pocity, ne písmenka, co na mě při sledování útočí. Joan to tak měla, nechala se vést pocitem - láskou k muzice - "To je můj život", všechno okolo je jen balast. Tohle jsem ve filmu viděla a za TO dávám 4*.

Logiko, zavři oči, motýlí efekt dostává na prdel a pěkně! Buřty s medem, tak asi to celý funguje i chutná, občas jsem se teda zasmála, nó, a za Home Sweet Home jsem chtěla dát o hvězdičku víc, ale pak jsem se z toho vyspala. Zaslzet si můžu u Headbangeru z roku cvaj.

Šlupka jako hrom, co se zpočátku stavěla do očí jako další onánie, která má ambici utloukat zešíleným střihem líbivých, navzájem nesouvisejících obrazů. A to je právě to - že v životě jde spasovávat běsnoty a alternativy, metrixy, linie, svědka bitvy u Little Big Hornu i Medema. Probouzím se do sna nebo sen do mě a mám zajít za tenhle roh nebo za tamten, co a kdo tam na mě čeká, co je dobrá volba a co špatná? Tahle uhrančivá odysea nezná naší mapu, nevyluští nám tajenku, ale navede, jak ji smířeně a vláčně a obluzeně ... přijmout. A tento způsob Leta ... !!!

"To cesta, cesta nám přináší štěstí, ne cíl" ... to je důvod, proč čučim na filmy.