Botič

O posedlostech. O slepotě. O samotě. Na mnoho způsobů dramaticky, thrilerově i pohádkově. Minimalistické, ale atmosférické od sklepa až po půdu s nepřeberným množstvím nápadů a dechberoucí závěrečnou desetiminutovkou. Psychologická hra s divákovým zrakem a sluchem amputující bezbolestně ostatní smysly.____________Stačí se jen podívat do svých vlastních očí očima toho druhého. Kdyby si Guillem Morales střihl pokračování Silent Hillu určitě bych se nezlobil. (Scéná v dívčích šatnách, totiž hravě zastiňuje silent hillovský útok slepých sestřiček). Po dlouhé době 5* film jak víno. Teď se jen modlit, aby někoho v USA nenapadlo natočit remake třeba s Jodie Foster nebo Vera Farmigou v hlavní roli.

Season of another bad movie! Vymítač ďábla křížený Van Helsingem? V nějakém alternativním vesmíru tahle kombinace určitě funguje, ale v Senově podání nikoliv. Takže kladivo na Senu a sem s třetím Hellboyem!

Never let her smell your poop! Jako každý povídkový snímek značně nevyvážený, avšak v detailech je Girl Walks Into a Bar proklatě vtipná hříčka. PS: The First Major Motion Picture Made For The Internet

Nic proti ničemu. Už v úvodu je jasné, jak film skončí, takže na moment překvapení Landis skutečně nehraje. Černohumorné je to tak akorát, ale celkově se z dané látky dalo vyždímat mnohem víc. Manifest britského černého humoru? Nikoliv, ale jednohubka, která se bez sebemenších problémů postupně vytratí z mysli aniž by napáchala nějaké škody.

Chci vidět emoce. Blesk. Chci jich vidět co nejvíc. Blesk. Chci vidět slzy. Blesk. Velice subjektivní (a ubrečený) pohled na jednu z nejdražších kampaní v historii USA. Na straně druhé mrazivě odstrašující ukázka toho, jakou moc může mít v dnešní době církev.

Béčková variace na Černý jestřáb sestřelen s pekelně nasáčkovanými CGI, nezajímavými postavami a šílenými hláškami na každém rohu. Jonathan Liebesman si může podat ruce s duem Strauseů.

Skutečně neskutečně špatně napsaná a ještě hůře zahraná fantasy! Bezzubá a bezkrevná hra, v které je snad každá postava čtvrtým kolem u tříkolky se závěrečnou parodickou vsuvkou za odměnu. Skutečně odporný brak, který i Strýček Skrblík strčí hravě do kapsy.

Kloboučku HOP!..aneb příjemná exkurze po zákoutí jednoho tajného úřednického aparátu, která je podobně zábavná, jako byrokratický sprint ve 12 Úkolech pro Asterixe. A ta osudovost - totálně odzbrojující.

Film, kterému stačí 15 minut, aby ho divák smetl ze stolu pro jeho nezáživnos. Dalších 35 minut na to, aby nad ním zlomil hůl kvůli nelogičnostem, nevyužitým figurkám na šachovnici a přílišné náhodilosti. A film, který svou druhou půlkou způsobil, že ho už asi nikdy nedostanu z hlavy. Haggis v druhé polovině ždímá emoce a napětí takovým způsobem, že na úvodní zaškobrtnutí se lehce zapomíná. A když pustí ke slovu MOBYho Mistakes nebo nečekaně vypálí znepokojivé drama na silnici, zadírá se pod kůži - prvoplánově - ale baštím mu to i s navijákem. Rozhodně se, však jedná o neskutečně rozporuplný snímek. Film dohánějící stejným dílem k slzám i k vzteku.

Jedna jediná písnička – bez choreografie, bez lesku, bez Christiny Aguilery – zazpívaná navíc Cher stačila strčit všechna ostatní vystoupení do kapsy. Vyždímat tolik z jedné 5-ti minutové scény – tomu se říká umění. Neškodná slepičí polévka pro duši teenagera.