Botič

Úplně neškodná blbost, u které se mi sice protočily oči ve chvíli, když se tvůrci vytasili z twistem jak z telenovely, ale po náročném pracovním týdnu se u toho hezky vypíná hlava. Takže nejděsivější je asi jen fakt, že si člověk uvědomí jak stárne.

Tohle zarezonovalo! Na to, jak je ten příběh neoriginální, je to neskutečně zahraný. Nablýskanější, než takový "45 Years", ale ta bolest je srovnatelná. Neskutečný co ty baby Glenn Close a Charlotte Rampling dokážou říct jenom pohledem.

Speed Racer předběhl dobu o jedenáct let, každopádně je fajn, že Hollywood konečně dospěl do fáze, kdy je připravený na podobné příběhy. Alita není dokonalá, má svoje mouchy. Hodně much! Ale nechybí jí srdce. Pořádně pulzující a připravené se kdykoliv rozdat pro diváka. To tu dlouho nebylo.

Noé točí filmy, z kterých mi je pokaždý totálně blbě. Kocovina, která nemá konce ani 24 hodin po tom, co se rozjely závěrečný titulky. To, co se odehrává tady je nefalšovaný peklo, které je podobně intenzivní jako Enter The Void. Ale prostě to nejsou výjevy, které bych chtěl mít v hlavě. Prostě proč?! Každopádně z toho bude kultovka!

Snobové z LA kreativně umírají pod tíhou prokletého umění. Bezduché, povrchní, banální, ale dost zábavné. Vlastně se teď při psaní tohohle komentáře musím smát. Dobrej point, pane Gilroyi.

Od Grace and Frankie mám ten problém, že bych chtěl vidět hrát Jane Fondu už jenom s Lily Tomlin. Nicméně Book Club jí našel tři staronové důstojné spoluhráčky a nutno říct, že je to zábava na úrovni. Klidně bych si dal hned pokračování.

I přes všechnu tu tíhu, příjemně optimistická podívaná s velkým srdcem a plná naděje.

Feministický heist okořeněný o kritický komentář na současnou Ameriku. Má to silné momenty, to bez pochyby, ale díky odtažitosti hlavních postav a prakticky neexistujícímu ani nějak budovanému vztahu mezi nimi mě Vdovy nechaly víceméně chladným.

Miluju to v týhle a určitě i v každý další dimenzi! #hardcoreorigin

Slušné bludiště myšlenek, nápadů a pocitů zasazené do zdí rozděleného Berlína, kde by se člověk měl pomalu bát víc tančících žen, než Baadera s Meinhofovou. Do sedmdesátkové deprese vysaturované záběry, taneční čísla, z kterých křupou kosti, nepříjemně snové výjevy podepřené hudbou Thoma Yorka a obskurní finále to jsou prvky, které se vypálí do mysli, jako už dlouho nic. Něco na těch artových režisérech je, když se rozhodnou si natočit horor. Tahle Suspiria má rozhodně nakročeno k tomu zařadit se po bok Osvícení a Rosemary má děťátko.